Milí geopřátelé,
měla jsem tu čest vytvořit pro Vás virtuální kešku. Ráda bych ji věnovala starému Mostu, městu, které bylo obětováno kvůli těžbě uhlí, a velké raritě, přesunutému kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, který byl ze starého Mostu zachráněn přesunem po kolejích a tím se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů (roku 1975 jako nejtěžší předmět přesouvaný po kolejích). Mimochodem v loňském roce nedaleko odtud, konkrétně přímo na jezeře Most, padl světový rekord v počtu otužilců, čímž se Most zapsal do Guinnessovy knihy rekordů podruhé.
Úvodní souřadnice Vás zavedou na původní místo kostela, kde aktuálně vznikl nový parčík. Na dohled máte i fragmenty kolejí, po kterých byl kostel přesunutý. Vašim úkolem pro úspěšné zalogování této kešky bude navštívit a vyfotit se na dvou zastaveních: Koleje a Kostel.
Pro uznání logu je nutno pořídit dvě fotky:
1. fotka: v blízkosti kolejí a parku na původním místě kostela s výhledem na jezero Most (původní město Most)
2. fotka: v blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie
Fotky přikládejte prosím k logu. Děkuji. 
Zachráněný kostel a obětované město
Historie města
První písemná zmínka o Mostu pochází z roku 1040 z Kosmovy Kroniky české. Objevuje se zde pod latinským názvem Pons Gnevin iuxta fluvium Belinam, Hněvův most nad řekou Bílinou. Už tehdy byl Most důležitým strategickým místem při válečných událostech mezi císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. Název města napovídá, že právě most přes řeku Bílinu byl klíčem k jeho významu.
Od konce 12. století oblast kolonizoval rod Hrabišiců. Původně šlo o tržní osadu na křižovatce obchodních cest, která byla kolem roku 1210 přesunuta na pravý břeh Bíliny. Skutečný rozvoj přišel po roce 1238, kdy byl na vrchu Hněvín postaven hrad. Most se postupně proměnil v královské město, poprvé je takto zmiňován roku 1247. Ve 13. století získal důležitá privilegia, právo mílové i vlastní mincovnu (fungovala do roku 1300). Díky výhodné poloze se stal významným obchodním centrem.
Ve 14. století město prosperovalo. Roku 1337 si už samo volilo městskou radu a roku 1374 získalo od Karla IV. viniční právo. Bylo opevněno hradbami a mělo podobu typického gotického města.
Husitské války Most přímo nezničily, přesto hospodářský rozvoj zpomalil. Koncem 15. století zde působilo devět cechů a město těžilo z obchodu i z rozvoje těžby rud v Krušných horách. Těžkou ránu však přinesl požár roku 1515. Následná obnova dala městu renesanční podobu, byl přestavěn kostel Nanebevzetí Panny Marie a roku 1553 vznikla nová radnice.
V 16. a 17. století město zasáhly další pohromy, požáry, mor i třicetiletá válka. Roku 1639 Most obsadili Švédové. Po válce město upadalo a hrad Hněvín byl v letech 1651 až 1653 zbořen. O Hněvínu jsem napsala dlouhý text: zde.
Novou éru přineslo 19. století a těžba uhlí. Po vybudování železnice roku 1870 se Most stal průmyslovým centrem a rychle rostl. Staré město však mělo před sebou osudové rozhodnutí. Roku 1964 vláda rozhodla o likvidaci historického Mostu kvůli rozšiřování povrchové těžby hnědého uhlí. Obyvatelé byli postupně přestěhováni do nového města. Demolice začala v roce 1967. Roku 1982 bylo téměř celé původní město zbouráno. Jako konečné datum je označován 1. duben 1987. Starý Most tak zmizel z mapy a dnes jej můžeme navštívit už jen virtuálně, například na mapě s archivními fotografiemi tady a nebo třeba na videu zde.
Po demolici starého města Most začala rozsáhlá těžba hnědého uhlí, která výrazně proměnila krajinu. V místech, kde stály domy a ulice, vznikly hluboké lomy. Po ukončení těžby byly tyto lomy postupně zaplaveny vodou, čímž vzniklo jezero Most, které dnes slouží jako rekreační oblast a připomínka proměn, kterými oblast prošla.
Spolu se starým Mostem musely ustoupit těžbě i četné okolní vesnice a osady. Mezi zaniklé obce v Mosteckém regionu patří například Bylany, Čepirohy, Dřínov, Ervěnice, Hořany, Komořany, Skyřice, Souš, Slatinice, Třebušice, Velebudice, Vršany nebo Židovice. Další obce zaniklé nebo narušené těžbou jsou např. Albrechtice, Konobrže, Kopisty, Jezeří, Libkovice, Pařidla, na druhé straně také Kamenná Voda, Stránce a další. Tyto obce postupně zanikly v důsledku rozšiřování povrchové těžby uhlí a související infrastruktury.
Přesun kostela
Z více než osmi set let historie starého města Mostu zůstalo jen minimum památek, například morový sloup se souším sv. Anny, renesanční kašna se lvem, gotická křtitelnice, soubor soch alegorií Živlů, socha sv. Prokopa nebo třeba mariánský sloup. Tyto památky jsou nyní umístěny v novém městě Most, především na 1. a 2. náměstí. Největší a nejproslulejší památkou, která byla ze starého Mostu záchraněna je kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Samotnému přesunu kostela předcházela pečlivá pětiletá příprava. Jedinečný přesun realizovala společnost Transfera Praha, zřízená v polovině dubna 1968 jako projektová a inženýrská organizace.
O zachování kostela rozhodlo vládní usnesení č. 612 z 18. listopadu 1964. Na počátku se vycházelo ze dvou základních variant. Podle první měl kostel zůstat na svém místě, kde by byl zachován na uhelném pilíři a provedla by se stabilizace. Toto řešení však bylo zamítnuto. Nakonec padlo rozhodnutí, že kostel bude přemístěn celý, po pružných drahách. Druhá varianta přitom připouštěla dvě možnosti: buď rozebrat kostel a přesunout jej po částech, což by mohlo podstatně snížit jeho památkovou hodnotu, nebo jej převézt jako celek po kolejích. Přesun celého kostela byl schválen usnesením předsednictva vlády ČSSR 17. ledna 1967, následně pak vládou ČSSR 4. března 1970 a vládou ČSR 12. května 1971.
Než samotný přesun začal, byla vybudována trasa, po které byly během transportu pokládány jednotlivé segmenty přepravních kolejí. Před zahájením transportu byla provedena zatěžkávací zkouška trasy, aby nedošlo k neočekávaným poklesům.
Dne 30. září 1975 se kostel o délce 60 metrů, šířce 31,5 metru a výšce 29,7 metru dal do pohybu. Historické zdivo vážilo 9 600 tun, ocelová konstrukce 1 500 tun a podvozky 1 060 tun. Transportu pomáhaly systémy vodováh a elektronicky ovládaná čidla. Hydraulické válce, které udržovaly kostel v naprogramované rychlosti, byly ovládány automaticky. Pro transportní rovinu byly povoleny tolerance výchylek v rozmezí 1 mm. Systém automatického vyrovnávání sledoval vertikální polohu zdiva na 41 místech, přičemž celkem bylo monitorováno 500 bodů na konstrukci a vozících.
Celý kostel popojel o 841,1 metru průměrnou rychlostí 2,8 centimetru za minutu. V pohybu byl 500 hodin a 1 minutu. Na své nové místo, jehož základem byla železobetonová konstrukce odolná vůči místním poklesům půdy, usedl 27. října 1975. Následně v něm i jeho okolí probíhaly restaurátorské práce. Jak již bylo řečeno, přesun kostela je zapsán do zlaté knihy Guinessových rekordů tisíciletí jako nejtěžší předmět přepravovaný po kolejích, protože jeho celková váha činila 12 tisíc tun.
Opětovného otevření se kostel dočkal 4. listopadu 1988, avšak restaurátorské práce v interiéru pokračovaly i nadále a zakončeny byly dohotovením 17 metrů vysokého barokního oltáře. Kostel čekalo ještě vysvěcení, které bylo uskutečněno v roce 1993. Kostel tak stojí dodnes jako připomínka dávného Mostu a stal se symbolem snahy zachovat kulturní dědictví.
Já Vám tímto děkuji za návštěvu mé virtuálky. Jsem ráda, že jsem měla tu možnost virtuálku vytvořit a že ji mohu věnovat právě Mostu.
Na závěr upozorňuji, pro uznání logu je nutné přiložit k logu Vaše 2 fotky (nemusí být obličej, stačí např. nějaký předmět s Vaším nickem, CWG nebo papírek se jménem).
Úspěšný lov a příjemnou procházku přejí Bydláci. 
Zdroje:
ANDREJCHOVÁ, P., BROŽ, T., HANZLÍK, J., LEIBL, J., RADOVÁ, L. aj. 2022. Most, zánik a zrození. Most: Národní památkový ústav. ISBN 978-80-85036-82-4.
NOVÁK, V. 2003. Zmizelý Most. Most: Hněvín. ISBN 80-86654-05-2
Sborník odborných prací. 1996. Osud Mostecka: člověk a životní prostředí včera a dnes. Most: Okresní muzeum.
NPÚ: Kostel Most, oficiální stránky Statutární město Most, Mostecký deník, Wikipedie
Fotografie:
Mostecké listy, České noviny, DIAMO
většina fotek z vlastní fotodokumentace a černobílé fotky oskenovány z dědečkovy knihy Zmizelý Most (citováno výše)
Virtual Rewards 5.0 - 2026-2027
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between February 3, 2026 and February 3, 2027. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 5.0 on the Geocaching Blog.