Na první pohled obyčejné parkoviště. Plocha asfaltu, auta přijíždějí a odjíždějí,
lidé míří za nákupy. Místo, které slouží – a to velmi prakticky.
Jenže právě taková místa bývají v moderním městě začátkem změny.
V prostoru mezi Gerskou, Manětínskou a Kralovickou ulicí se uvažuje o výstavbě
polyfunkčních objektů. To znamená návrat života tam, kde dnes převládá doprava
a parkování. Polyfunkční výstavba spojuje bydlení, služby, obchody i veřejný
prostor do jednoho celku. Nejde jen o budovy – jde o vytvoření prostředí.
Každá změna ve městě vyvolává debatu.
Někteří lidé mají obavy, jiní se naopak těší na novou podobu místa. Osobně si myslím, že dává větší smysl rozvíjet místa, která už jsou součástí města –
parkoviště, proluky, nevyužité plochy – než posouvat zástavbu dál do polí a lesů
za jeho hranice. Zahušťovat tam, kde už infrastruktura existuje,
je přirozenější cesta, jak může město růst.
Možná právě stojíte na místě, které se jednou promění v městský blok s obchody
v přízemí, byty nad nimi a lavičkami, kde si někdo dá kávu. A možná také ne –
budoucnost se teprve píše. Ale právě to je na městě krásné.
O kešce, aneb Než přijedou bagry.
Tato keš vznikla jako malá časová kapsle. Připomínka okamžiku „před proměnou“.
Fungovat bude do té doby, než se zde skutečně začne stavět.
Jakmile přijedou bagry a území se promění ve staveniště, její příběh se uzavře.
Do té doby si můžete ulovit kousek městského mezičasu – prostoru,
který je zatím obyčejný, ale čeká na svou budoucnost.