Bylo tu, není tu…
Ahoj, tož tak mě tu mate. Řikaji mi Pepík, jsem slůně, narodil jsem se ve Vietnamu a pak jsem strávil osm měsíců v pražské zoo. Sem do Ostravy mě převezli v roce 1956, a i když už jsem dneska ryzi Ostravak, řeknu vam, že se mi tu zpočátku moc nelibilo. Je to tu malé, vzadu jakési divné kovové věže, často je tu smrad a špina. Tak jsem se začal poptávat, jak to tu celé vzniklo, a nestačil jsem se divit aji ušima. Tož to vám musim povyprávět…
V roce 1948 se horníci z jamy Zarubek a Alexander rozhodli upravit zdevastovaný pozemek v Kunčičkach a na 6,5 hektarech pozemku zrobili park, který nazvali Sad Maxima Gorkého. Chodily tu haviřske robky s děckama a asi to tu bylo fajne.
No a jeden haviř na penzi, nějaký Bohumil Vítek, asi neměl co robit, a tak s dalšima chlapama udělali v parku pár ohrad a šop a natahali sem lišku, srnca, páva, bažanty a všelijaku další havěť a honosně to nazvali zookoutek.
Jenže co čert nechtěl, v roce 1951 sem dojeli pajtaši z ministerstva a že by pry v Ostravě mohla byt zoo. Ale když už pry je tu ten zookoutek, tak že ho zatím nechají, zvětši ho a budu hledat nove místo. Dodělali medvědinec, přivezli lamy, postavili hudebni pavilon a plot a kolem roku 1953 to cele dokupy nazvali zoo.
Povim vám, byt tu šrumec. Prvni rok sem přišlo 80 000 návštěvniku, a když tu dovezli mě, lazilo jich tu už 190 000. Ja sem byl největši, ale kromě mě tu bylo dalšich 760 zviřat. Lvi, opice, lamy, medvědi, klokani... a to nepočítam akvarijni rybky.
Tuž bylo jasne, že to místo je fakt male, a tak hledali. Nová zoo mohla byt v Bělaku, ale tam se to nelíbilo vodárnám. V Radvanicích jim nešla pod nos přestarla smrková monokultura, a navíc to prý bylo kapku z ruky, v povodí Odry zas vadily záplavy a mlha. Nakonec se losovalo mezi Vřesinou a Stromovkou na Slezské Ostravě a sami asi vite, kdo vyhral. Jak ja se těšil. Konečně budu mit vic mista. Ale trvalo to až do roku 1960, než nás všechny přestěhovali.
A co bylo dál? Pepíka nakonec stihl tragický osud. V lednu 1964 se mu v nové zoo podařilo překonat hrazení a poté, co poničil topení, spadl do sklepa, kde mu vypovědělo službu srdce.
Ze sadu Maxima Gorkého je pouhá vzpomínka na zašlou slávu. Jsou zde ale dodnes viditelné doklady o existenci někdejší zoo - pozůstatky hlavního schodiště, správní budovy, jezírka a výběhů.
Název keše byl použit se souhlasem Bizonka a berte to jako volné pokračování návštěv míst známých i neznámých.
Zdroje:
https://www.historickaostrava.cz/historie-zoo-ostrava/
https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/zoo-zoologicka-zahrada-sedmdesatiny-ostrava.A211027_633856_ostrava-zpravy_jog
https://www.patriotmagazin.cz/serial-jak-vznikala-ostravska-zoo-pribeh-prvniho-ostravskeho-slona-pepika