Jaroslav Heyrovský
Jaroslav Heyrovský: život a vědecký odkaz
Jaroslav Heyrovský (1890–1967) byl český fyzikální chemik, vynálezce a první český nositel Nobelovy ceny za chemii. Narodil se 20. prosince 1890 v Praze do vzdělané rodiny – jeho otec Leopold byl profesorem římského práva na Univerzitě Karlově. Už od dětství projevoval zájem o přírodní vědy, ale věnoval se také hudbě a sportu.
Studium a formování vědce
Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze roku 1909 začal studovat chemii, fyziku a matematiku na Univerzitě Karlově. Brzy odešel do Londýna na University College, kde získal titul Bachelor of Science (1913) a pokračoval ve výzkumu u významného elektrochemika Fredericka G. Donnana. Právě zde se začal intenzivně zajímat o elektrochemii, která se později stala jeho celoživotním oborem.
Po návratu do Prahy se stal asistentem profesora Bohuslava Braunera a postupně akademicky rostl – roku 1920 byl jmenován docentem.
Objev polarografie
Největší Heyrovského přínos vědě představuje polarografie, elektrochemická analytická metoda založená na měření závislosti proudu na napětí na kapající rtuťové elektrodě. V roce 1924 sestrojil spolu se svým japonským žákem Masuzó Shikatou první polarograf, improvizovaný z dostupných součástek. Tato metoda umožnila přesné a rychlé určování koncentrací látek v roztocích a stala se průlomem v analytické chemii.
Za tento objev získal v roce 1959 Nobelovu cenu za chemii, čímž se stal prvním českým vědcem oceněným touto prestižní cenou.
Pozdní léta a odkaz
Heyrovský působil dlouhá léta na Univerzitě Karlově a stal se zakladatelem české elektrochemické školy. Byl také členem řady mezinárodních vědeckých společností a držitelem mnoha ocenění. Zemřel 27. března 1967 v Praze a je pohřben na Vyšehradě.
Jeho práce zásadně ovlivnila analytickou chemii a polarografie se stala standardní metodou v mnoha vědeckých i průmyslových oborech. Dodnes nese jeho jméno Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR.
V keši není tužka, vzít s sebou !!!