Vrabec domácí    Passer domesticus

Vrabec domácí je jeden z nejznámějších a nejdéle provázejících ptáků lidských sídel. Patří do čeledi vrabcovitých a po staletí tvoří neoddělitelnou součást měst, vesnic i zemědělské krajiny. Přestože býval extrémně hojný, jeho početnost v posledních desetiletích v mnoha evropských městech klesá. Vrabec je společenský, odolný a dobře přizpůsobený životu v blízkosti člověka.

Vzhled a určovací znaky

Vrabec domácí je malý, robustní pěvec s krátkým ocasem a silným kuželovitým zobákem.

• Samec má šedou čepičku, černou „bradku“, hnědé křídlo s černými pruhy a šedou spodinu.

• Samice je nenápadně hnědavá, bez černé bradky, s jemným světlým obočím.

• Zobák je silný, ideální pro louskání semen.

• Silueta je kompaktní, s rychlými, trhavými pohyby.

Samec je díky kontrastní hlavě snadno rozpoznatelný, zatímco samice působí spíše nenápadně.

Prostředí a rozšíření

Vrabec domácí obývá města, vesnice, dvorky, zahrady, farmy i průmyslové areály. Je silně vázán na lidská sídla, kde nachází potravu i úkryty. V Česku je stálým druhem, přítomným po celý rok. V zimě se sdružuje do větších hejn, která nocují v hustých keřích nebo v městské zástavbě.

Potrava a chování

Vrabec je všežravec, ale s výraznou převahou rostlinné potravy:

• dospělí ptáci konzumují hlavně semena, obilí, drobné plody a zbytky potravy,

• mláďata jsou krmena převážně hmyzem, který je pro jejich růst nezbytný.

Vrabci jsou společenské ptáky — často je vidět v hejnech, jak hledají potravu na zemi nebo posedávají na střechách. Jejich hlas je jednoduché, opakované „čip-čip“.

Hnízdění

Hnízdí v dutinách budov, pod střechami, v otvorech fasád, ale i v hustých keřích. Hnízdo je volně spletené z trávy, peří a různých měkkých materiálů. Samice snáší 3–7 vajec, na kterých sedí zhruba dva týdny. Mláďata opouštějí hnízdo po dalších dvou týdnech. Vrabci často vyvádějí dvě až tři snůšky za sezónu.

Význam v krajině

Vrabec domácí je důležitým obyvatelem kulturní krajiny — reguluje hmyz, využívá odpadní zdroje potravy a zároveň slouží jako indikátor stavu městského prostředí. Jeho úbytek v některých oblastech upozorňuje na změny v hospodaření, dostupnosti potravy i struktuře městské zeleně. Přesto zůstává jedním z nejbližších a nejznámějších ptáků člověka.

V keši není tužka, vzít s sebou !!!