Počátky hutnictví na Teplicku Mystery Cache

Obr. 1. Teplická válcovna v Pozorce, stav před rokem 1905.

Bohužel bessemerování, vynalezené v r. 1855, neumožňovalo zpracovávat surové železo s příměsí fosforu. Teprve vynález Thomasova konvertoru umožnil od roku 1880 zpracovávát na ocel i  levnější  surové železo s příměsí fosforu, které se dováželo z Německa a od roku 1884  pak  od  železáren  ve  Dvoře  Králové.  V této  době  byl  ředitelem Teplické válcovny v Pozorce  Karl Wittgenstein.  Uhlí  společnost  získávala  z vlastních  nedalekých dolů. V Pozorce  byl  zřízen také  závod  na  mletí  fosfátového  hnojiva (Thomasovy moučky),  který  zpracovával  odpad,  který vznikal  při  výrobě oceli.  V  80.  letech  dosáhla  válcovna  obrovského  rozmachu. Dodávala dokonce lodní pancíře pro rakousko-uherské loďstvo, kolejnice vyvážela i do Ruska. Teplická válcovna v Pozorce nestačila na zvyšující se poptávku po jemném plechu a tak roku 1884 vznikla v Dubí-Bystřici nová akciová společnost Rudolfova huť, Válcovna jemných  plechů. Následně  vznikl  další železářský podnik s názvem Teplická lopatárna a továrna na nářadí, a. s.  Zboží bylo prodáváno nejen v Čechách, ale bylo vyváženo i do Německa, Itálie, Ruska či balkánských zemí.

Roku 1872 mu jeho příbuzný Paul Kupelwieser zařídil práci v teplických železárnách, které nedávno založil na území dnešní Pozorky. Mladý Karl se tam konečně zklidnil. Určitě k tomu přispěla známost s Leopoldinou Kallmusovou, vzdělanou a hudebně nadanou ženou (z poloviny židovského původu), kterou si následujícího roku vzal za ženu. Po jejím boku se „nezdárný syn“ domu Wittgensteinů jako zázrakem proměnil v pracovitého a cílevědomého podnikatele. Rychle se stal vedoucím opravářské dílny a slévárny a v roce 1876 už byl členem ředitelské rady. Zanedlouho dosavadní ředitel Kupelweiser odešel do Vítkovic a místo ředitele přenechal právě Wittgensteinovi.

Zhruba od roku 1877 začal navrhovat a zakládat průmyslové podniky na území Rakouska-Uherska. Krůček po krůčku navyšoval své podnikání a jmění. Když v roce 1879 vynalezl Angličan G. Thomas novou technologii výroby oceli, byl Wittgenstein jedním z prvních, kdo se o ni zajímal. Metoda thomasování, neboli neutralizace fosforu, byla pro české hutnictví velmi výhodná a Wittgensteinovi se podařilo koupit licenci nejen pro Teplickou válcovnu, ale téměř pro celé Čechy. Předběhl tak knížete Fürstenberga, předsedu správní rady České montánní společnosti, který o zisk licence také usiloval. Hodnota akcií této hutní a těžební firmy začala klesat, čehož Wittgenstein v roce 1884 využil a Českou montánní společnost za necelého půl milionu zlatých (poněkud nečestným způsobem) koupil. Tím se stal s teplickými železárnami jediným vážným konkurentem Pražské železářské společnosti v Čechách. Ta místo toho, aby s ním bojovala, mu roku 1885 rovnou nabídla pozici generálního ředitele. Wittgenstein si dal jako podmínku, že firma výhodně odkoupí „jeho“ teplickou železárnu a on obsadí klíčové posty svými přáteli. Tak se stal Karl Wittgenstein ředitelem jediného mocného železářského monopolu v Čechách. Roku 1889 v Kladně založil Poldinu huť, která začala zpracováváním odpadu z Vojtěšské huti a později exportovala své vysoce kvalitní produkty do celého světa pod značkou Poldi. Na konci 19. století prakticky ovládal ocelářský a železářský monopol rakousko-uherské říše a v 90. letech 19. století patřil mezi nejbohatší lidi na světě.

V roce 1873 se oženil s nadanou klavíristkou Leopoldinou Kallmusovou, narozenou v r. 1850 (viz foto vpravo). Pocházela z poměrně majetné měšťanské rodiny Kallmusových. V té době bydlela v Dubí a doma jí říkali Poldi. Na její počest pojmenoval jednu z kladenských oceláren jménem Poldi a její profil v siluetě zvolil za její logo. Manželé se po svatbě na rok odstěhovali do Teplic, kde založili rodinu, v níž Karl vládl přísně, stejně jako ve svých firmách. Poté se přestěhovali do Vídně. Rodina vedla bohatý kulturní život a horentními sumami vydělanými v Kladně podporovala vídeňské hudebníky, spisovatele, výtvarníky a architekty.  K rodinným přátelům patřili skladatelé a hudebníci Robert Schumann, jeho žena Clara a Johannes Brahms, mecenášsky Wittgenstein podporoval třeba Mahlera, Casalse, Waltera či Ravela a též sbíral Rodinovy sochy.

Ale s přísností a náročností to Wittgenstein přeháněl. V mládí poznal pracovní podmínky dělníků v USA a tak třeba tvrdil, že produktivita práce v Rakousku-Uhersku je nízká, protože dělníci v Evropě jsou málo iniciativní a pracují pomalu. Měli celkem devět dětí, ale dva synové nesnesli otcovy nároky a spáchali sebevraždu.   Proslavili se dva jeho synové: Ludwig se stal světoznámým filozofem a Paul, klavírista, který za války přišel o pravou ruku, dál s jednou rukou koncertoval. Maurice Ravel pro něj složil koncert pro klavír a orchestr pro levou ruku D dur, který se s úspěchem hraje dodnes.

V polovině 90. let 19. století dosáhl cílů, které si předsevzal, jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval a v roce 1898 se vzdal podnikání. Zemřel v roce 1913 a dědicem majetku se stal jeho syn Ludwig, který se však podnikání nevěnoval. Uplynulo pouhých pět let a ocelářské impérium, které Karl Wittgenstein vybudoval, se rozpadlo spolu s monarchií.

Vypočtěte W = X / 19,02946