V Ďáblicích se nachází zajímavé místo, kolem kterého už jsem mnohokrát prošel a už před mnoha lety mě napadlo, že bych zde založil keš. Teď na to konečně došlo. Keš je klasická petka.
Tím zajímavým místem je dům na adrese Ďáblická 160/4. Není to jen tak obyčejný dům. Na jeho fasádě vás upoutají dvě věci. Malba římského boha Merkura, patrona obchodu, zisku, cestování, lsti i zlodějů a pamětní deska s textem, kde je uvedeno, jaký byl původní účel domu a jeho další využití.
Jedná se o tzv. akcíz, což obecně býval druh nepřímých daní, které vybíral stát nebo jeho samosprávné části (např. města) z předmětů v tuzemsku vyrobených a spotřebovaných. Samo slovo má základ v latině – accisa, od latinského accidere – „ad“ (k) a „caedere“ (seknouti), a znamenalo asi původně zářez, jímž se vyznačovalo zaplacení poplatku.
Vyskytuje se i ve francouzštině (accise), v italštině (accisa), v angličtině (excise), ve španělštině (zisia) a v němčině (Ziese). V české terminologii ho najdeme ve významu „potravní daně u bran vybírané“. Potravní daň byla historickým pozůstatkem cel a poplatků, které ve středověku uplatňovala jednotlivá města ve snaze bránit se přílivu výrobků z okolí, resp. mít podíl z jejich prodeje.
Časem došlo k její postupné přeměně na určitý druh spotřební daně uvalený na dovoz potravin a nápojů do vybraných měst, tedy tzv. „akcíz“. Daň bylo potřeba uhradit „na potravní čáře“, tj. na pomyslné čáře města, kde na hlavních vstupních komunikacích zřizovala finanční správa kontrolní body, tzv. městiště, kterým se za první republiky začalo hovorově říkat akcíz. Dovozce musel přihlásit „zboží spotřeby“ (tj. potraviny, živá hospodářská zvířata, případně i nápoje) a podle sazebníku (množství, váhy) zaplatit potravní daň. Jako doklad o zaplacení obdržel zvláštní stvrzenku (boletu). Výše poplatků z roku 1921 byla například za prázdný vůz 20 haléřů, za vůz naložený 40 haléřů, za automobil (naložený i prázdný) se platil poplatek 1 koruna, poplatek za dovoz 1 kilogramu brambor činil 6 haléřů, za 1 kilogram obilí 5 haléřů a za soudek piva 85 haléřů.
Tento rakousko-uherský model „všeobecné potravní berně“ převzal automaticky i nově vzniklý československý stát. Ustanovením zákona č. 264 a nařízení č. 265 z dubna 1920 byl pak nově upraven zákon o potravní dani na čáře. Po uzákonění vzniku tzv. Velké Prahy bylo vydáno „Nařízení o přeložení čáry pražské potravní daně na čáře“ (č. 674/1920 Sb.), kde v Příloze č. 1 bylo popsáno, kudy vedla čára v tehdejším katastru Ďáblic: „…Překročujíc Rumburskou silnici vede po východním jejím okraji až ku sloupu č. 25, kde odbočuje po vnitřním okraji cesty č. kat. 480 v katastrální obci Ďáblice, vedoucí severně kol Ďáblického háje (Ládví), postupuje po hranicích pozemků č. kat. 367 a 371, sleduje vnitřní hranici cesty č. kat. 473 až ku samotě Ovčínu, odbočuje před touto po hranici pozemku č. kat. 332, vystupuje ku křížku na pozemku č. kat. 384, sestupuje ku vnitřnímu okraji cesty č. kat. 472, po němž vede až ku sloupu č. 26 na silnici z Ďáblic do Libně, překročuje tuto silnici a vede dále po hranici nového obecního hřbitova Ďáblického, ...“. Potravní čára tedy vedla od dnešní silnice Ústecké po jižním okraji Dolních Chaber ulicí U Větrolamu, podél severního okraje Ďáblického háje na východ do Ďáblic, po (místy podél) Květnové až k před pár lety zrekonstruovanému chodníčku k hvězdárně, po něm ke křížku u hvězdárny, od křížku k vnitřnímu okraji ulice K Ovčínu a po něm k ulicím Ke Hvězdárně a Učitelské, přes ulici Ďáblickou a kolem plotu Ďáblického hřbitova směrem na Letňany. Silnice z Ďáblic do Libně bývala významnou komunikací, po níž zemědělci, ovocnáři, zelináři a vinaři z Polabí, Mělnicka a Litoměřicka zásobovali svým produkty hlavní město Prahu, proto zde bylo zřízeno stanoviště pro výběr akcízu.
zdroj: dablice.cz
