Na jednom ajzboňáckém eventu jsem zaslechla hlášku, že ,,každé správné nádraží má mít svoji keš.." Ihned jsem se hlásila pro Příšovice, pro svou rodnou ves..
Pravda, nádraží se od mých dětských let hodně změnilo. Původní budova, vlastně jen malá, ale útulná čekárna stála ve špičce mezi kolejemi a silnicí, těsně u závor. Stanici, vlastně zastávku, obsluhoval pan Šesták s manželkou, bydlící v blízkém drážním domku, který tam stojí dodnes. Moje babička ráda cestovala vlakem (máme to v krvi), děda byl ajzboňák v důchodu, a mě, jako malou holčičku, brali na cesty s sebou. Lístky obvykle prodávala paní Šestáková, a s mojí babičkou,přidaly se i ostatní cestující (ano, tvrdé y, cestující ženského rodu), probraly všechny informace, týkající se životu v obci, kdo, kde, s kým a proč..
Nu a teď bych měla dodat pár informací o samotném nádraží. Přes Příšovice vede někdejší Turnovsko-kralupská dráha, dnes trať xxx. Ve stanici slouží výpravčí, však lístek si u něj nekoupíte, až ve vlaku u vlakvedoucího. Ve vlaku osobním ,zatím ČD, rychlíky Arriva zde pochopitelně nestaví.
Multina je jednoduchá, stačí vám jedno zastavení. Mezi staniční budovou a závorami u kolejí je kilometrovník. Na zdi budovy je pamětní deska padlým v 2.světové válce. Nic víc nepotřebujete zjišťovat .Samotná finálka je asi 20 minut chůze dál. Do úkrytu jsem ji ukládala, měříc něco málo přes metr a půl, stojící na rámu kola, takže malé kačerky, vemte si s sebou nějakou pomůcku, nebo vyššího partnera, i to kolo pomůže. Jen máte-li s sebou děti nebo pejska, dohlédněte, ať nepřebíhají koleje. Prosím, kešku uložte na své místo a zahraďte ji kameny, jak byla.
Oprava - mezi
A - ciferace čísla trati
B - počet KOLEJNIC ( nikoliv kolejí)
C - první číslice kilometrovníku
D - poslední číslice kilometrovníku ( lichá)
E - počet lvů na pamětní desce
F - počet padlých na pamětní desce
N 50° (A-B) B. CC(D-3)
E 015° EF. DBA
Oprava- mezi staniční budovou a SVĚTELNÝM ŽELEZNIČNÍM PŘEJEZDEM ( mechanické závory byly odstraněny při modernizaci přejezdu)