Bylo nebylo, v dobách, kdy český geocaching teprve rozbaloval svůj první logbook, žili kačeři bez vlastního znaku. Toulali se lesy a skalami, škrábali si lokty o balvany a prodírali se houštinami, které je nehodlaly pustit bez boje. Hledali poklady, nakukovali do dutin stromů, lezli tam, kam by se rozumný tvor necpal, a občas u toho vypadali, jako by něco ztratili — třeba zdravý rozum.
Jednoho dne se kačeři sešli a rozhodli se, že chtějí mít vlastní symbol. Něco, co je rychlé, dravé, tvrdohlavé a umí zmizet tak dokonale, že by i liška jen uznale pokývala hlavou. A tak se rozhlédli po české krajině — po té, která člověka ošlehá větrem, spálí sluncem a občas mu nabídne poklad až po pořádné dávce škrábanců.
Na vyhřátém kameni seděla malá ještěrka. Nenápadná, ale zvědavá. Pozorovala kačery, jak se plíží kolem, jak se potí, funí, zakopávají o kořeny a zase se zvedají. A v duchu si pomyslela: „No… tihle tvrdohlaví blázni mi jsou podobní. Taky pořád někde lezou, riskují, hledají poklady a nenechají se zastrašit ani komáry, ani kopřivami, ani rozumnými důvody.“
Když pak vznikal jeden z prvních českých geocoinů, ještěrka na něj prý sama přiběhla a nechala se bez váhání obtisknout. A tak se poprvé objevila jako symbol českého geocachingu. Kačeři si ji okamžitě zamilovali — byla přesně taková, jakou potřebovali: malá, chytrá, rychlá a vždycky o krok napřed.
Od té doby se ještěrka rozběhla po celé zemi. Najdeš ji na CWG, samolepkách, tričkách i v logboocích. A když někde zahlédneš její siluetu, připomene ti, že každý poklad se dá najít — stačí mít oči otevřené a srdce dobrodružné.
Ještěrka vám vzkazuje: na úvodních souřadnicích můžete bezpečně odložit své geovozidlo, keš tam ale nenajdete.