Slunéčko sedmitečné Coccinella septempunctata
Slunéčko sedmitečné, lidově nazývané též sluníčko, berunka, beruška nebo celou řadou jiných lidových a nářečních názvech, je nejběžnějším slunéčkem v Evropě a jeden z nejznámějších brouků. Vědecké i české druhové jméno je odvozeno ze zbarvení krovek slunéčka (z latiny septem = sedm a punctum = tečka). V Severní Americe se podle vědeckého jména označuje C-7.
Rozšíření
Vyskytuje se v Evropě i Asii (Alžírsko, Maroko, Tunisko), v Asii (Čína, Indie, Pákistán, Srí Lanka), v Severní Americe (Nevada, Texas…)
Popis
Dospělé slunéčko sedmitečné je 5–8 mm dlouhý trojbarevný brouk s okrouhlým, silně vyklenutým tvarem těla. Štít je zřetelně širší než delší. Krovky jsou červené se třemi černými tečkami na každé krovce a jednou tečkou nepárovou, společnou pro obě krovky, u štítu a na štítku. Po stranách černého štítku jsou dvě bílé skvrny. Další dvě bílé skvrny jsou na černém štítu u hlavy a na hlavě. V porovnání s jinými tečkovanými druhy slunéček je variabilita zbarvení a kresby nepatrná.
Larva je zbarvena černě s oranžovými skvrnami. Kukla je nepohyblivá, přitmelená pevně na listu. Její zbarvení odpovídá potřebám termoregulace při dané teplotě. Pokud se poslední larvální instar v nepohyblivé formě (prepupa) nacházel poslední den před svlečením v teplotě vyšší než 30 °C, je kukla oranžová s minimální plochou černé kutikuly. (Slunéčko sedmitečné snese až 36 °C.)
Vývoj
Druh je monovoltiní, tzn. že má potomstvo jen jednou do roka. Protože je ve stadiu kukly téměř nechráněný, musí vývoj probíhat rychle. Samička na jaře naklade vajíčka do štěrbin nebo na spodní strany listů. Larvy se vylíhnou zhruba po týdnu a zakuklí se v závislosti na teplotě tak po 30–60 dnech (čím tepleji, tím je vývoj rychlejší). Vykrmené larvy se zakuklí a po týdnu či dvou se ze závěsu na rostlinách vylíhne dospělé slunéčko sedmitečné. Larva i kukla se před proměnou často stavějí a nechávají se ohřívat sluníčkem. Při vyrušení okamžitě sklapnou. Do proměny zůstavají pevně přisáté na místě několik dní, podle teploty vzduchu. Po vylíhnutí zůstává slunéčko v blízkosti prázdné kukly a suší se, pozvolna vytahuje křídla. Vybarvují se tečky na krovkách. V této době se stává terčem predátorů. Po vybarvení je slunéčko jasně červené, zatímco starší jedinci, kteří již přezimovali, jsou tmavší, až do hněda. Mladá slunéčka přezimují, teprve druhým rokem se rozmnoží a ještě v létě jejich život končí.
Obrana před predátory
Dospělec se v nebezpečí stává zdánlivě mrtvým a bezvládně padá na zem (tzv. katalepsie). Potenciální predátory odstrašuje mj. červená barva.
Je-li s ním manipulováno, reflexivně vylučuje žlutý hořce chutnající a páchnoucí sekret obsažený v hemolymfě, která obsahuje alkaloidy (například coccinellin). Díky tomu je pro řadu potenciálních predátorů (zejména ptáků) nechutné, případně jedovaté, stejně jako larva a kukla. Z tohoto důvodu mají slunéčka jen omezené množství nepřátel.
Význam
Slunéčko sedmitečné je velmi rozšířeným druhem žijícím téměř všude, kde se vyskytují mšice a červci, jimiž se živí jak larvy, tak dospělí jedinci. Je považováno za užitečný druh efektivně likvidující zmíněné škůdce.
Dospělý brouk zkonzumuje denně asi sto mšic. Velice dravá larva zkonzumuje během vývoje asi 400 mšic. Teoreticky by potomstvo jedné samičky mohlo zničit okolo 190 000 mšic. Živí se mšicemi jak na planých, tak zemědělských rostlinách (pokud nejsou práškovány).
V keši není tužka, vzít s sebou !!!