Pocta mudlovi s houbou
Ještě než se dostaneme k tématu z názvu této kešky, nejprve na úvod pár slov o Mradicích. Ostatně co by to bylo za mou kešku bez nějakého tohoto vzdělávacího aspektu, že?
První písemná zmínka o vsi Mradice pochází už z roku 1238 (škoda, že ne z roku 1234, protože jak učil Jára Cimrman, pro důležité věci, které vejdou do historie, by se měla volit zapamatovatelná data). V dobách patrně největšího rozkvětu, jenž nastal na konci a přelomu 19. století, alespoň co se počtu lidí a občanské vybavenosti týče, byste ve vsi mohli nalézt sbor dobrovolných hasičů, spořitelní spolek, dva hostince, řeznictví, truhlárnu, kovárnu, dva ševce, stejný počet zedníků a kolem 280 stálých obyvatel. Dnes tuto nevelkou vísku na pravém břehu Ohře obývá, dle posledního sčítání obyvatel, 76 lidí a zajímavostí je, že zdejší chatová osada počtem adres převyšuje původní zástavbu.
Nyní už však k tomu, proč jsme se dnes sešli u tohoto listingu. Příběh stojící za vznikem této keše se odehrál jednoho parného letního odpoledne roku 2013. Tehdy, v sobotu 17. srpna, se udála má výprava za dnes již dávno archivovanou multinou nesoucí název Povodňová cache. Tato multinka se, nečekaně, věnovala povodním na řece Ohři a cílem bylo navštívit osm stagí rozesetých po vesničkách v okolí, přičemž na konci cesty čekal za odměnu vytoužený logbook (čím jiným také zaujmete kačera, že ano). Po pravděpodobně lehkém obědě (pouze odhaduji, tak detailní záznamy si o svém životě vskutku nevedu) jsem tedy osedlal své jednostopé nemotorové přibližovadlo, čili bicykl, a vyrazil vstříc osudu...tedy, co to píšu, vstříc multině.
V průběhu vyjížďky na kole spojené s hledáním jednotlivých zastavení, nebo hledání jednotlivých zastavení spojené s vyjížďkou na kole (záleží na úhlu pohledu), došlo pochopitelně i na odlov několika krabek podél hlavní trasy. Jednou z těchto navštívených keší byla multinka KKZ #8 kaple Mradice, která se dnes již také nachází v archivu. Po příjezdu do vsi a nalezení zdejší kapličky Čtrnácti svatých pomocníků, jsem sesedl ze svého jednostopého oře o výkonu jednoho člověka (bez turba) a pustil se do zjišťování potřebných hodnot pro výpočet souřadnic. V tento moment se uchýlím k citování historických záznamů, jinými slovy citování ze svého logu, neboť si myslím, že v něm bylo řečeno vše:
Indicie na výchozí stagi byly zjištěny rychle, ale to co následovalo, to mne celkem dostalo. Z nedalekého domku se vyplížil mudla, jak jsme za chvíli zjistili postarší a velmi milý pán, v ruce nesl velikou houbu a jestli prý nejsme od novin, že by chtěl vyfotit s houbou u kostelíku. Odpovídám tedy, že ne, že jsme tu ohledně Geocachingu. Na zvídavý dotaz, jestli se však i tak jeho fotka někde objeví, mu přikyvuji s tím, že bude na internetu, když ho vyfotím. Svěřil se mi, že ještě nikde na fotce na internetu nebo v novinách nebyl a přál by si někde být. Pán mi tedy zapózoval před kostelíkem a pověděl i zajímavosti k historii zdejšího kostelíku. (...) K logu tedy přidávám fotky milého pána s velikou houbou a doufám, že se třeba najde a bude mít radost. Děkuji za kešku a na fotografování budu ještě dlouho vzpomínat!
 |
 |
|
Mudla s houbou pózující před mradickou kaplí
|
Inu, jak praví známá poučka z pera Zdeňka Jirotky, uvěřitelné věci se dají vymyslet, neuvěřitelné se musejí stát. Však také Saturnin je možná jediným velikánem, který by se mohl měřit s Cimrmanem (tebe nemyslím, ani tebe, však vy víte, ke komu mluvím!). A něco mi říká, že podobná věc by se klidně mohla odehrát právě v Jirotkově knize.
Tu a tam si na uvedenou příhodu s „panem Mudlou“ vzpomenu a pokaždé mi dokáže zvednout náladu. Mám rád podobné drobné absurdní příhody. Před pár lety jsem sice onu událost vzpomněl v jiném svém logu u další dnes již archivované místní keše (ve zdejším kraji je to samá archivace, všimli jste si toho také?), leč daný log četla možná tak ownerka této multiny. Nedávno mi tento zážitek, s mně neznámým mudlou, opět proletěl hlavou a tentokrát jsem si řekl, že po třinácti letech nazrál čas splnit (ne)vyřčené přání. Novinářem sice pořád nejsem, ani tuto kariéru nemám v plánu, nicméně autorem listingů ano. Tudíž nechť je tato keška věčnou (tedy alespoň do konce dní mých nebo dní Geocachingu, uvidíme, co nastane dříve) připomínkou mudly s houbou. Neupadneš v zapomnění, statečný houbaři, tak přísahám!
Jak na kešku
Na úvodních souřadnicích žádnou krabičku s logbookem rozhodně nehledejte, ty ukazují na ono významné historické místo, kde byl „pan Mudla“ zvěčněn se svou velikou houbou. Přemýšlel jsem nad tím, jakou mykologickou šifrou bych vás na tomto místě mohl potrápit, avšak v průběhu přípravy listingu této mysterky mi došlo, že houby vlastně nemám rád. Nebo jinak, v přírodě ať si rostou, ale mému talíři ať se, prosím, vyhnou, tam je vidět nemusím (vzkaz pro ty z vás, kteří třeba právě teď nechápavě kroutíte hlavou nad mou pošetilostí: že já nemám houby rád znamená, že pro vás jich zbude více!). Co pro získání souřadnic tedy musíte udělat? Váš úkol je velmi jednoduchý. Stačí si přečíst listing a až budete znát tajné heslo, navštivte tento odkaz a zjištěné tajné heslo tam zadejte. Jak prosté, milý Watsone!
Finálku naleznete nedaleko cesty a přístup k ní by neměl vyžadovat žádné speciální schopnosti či vybavení (ne, fakt ne, nech ten cepín doma, nebude potřeba, se podívej na ty hvězdičky u terénu). Ke keši se, prosím, chovejte opatrně a pokud byste měli potřebu se ve svém logu zmínit o krásách houbaření či vašem největším úlovku, pak vězte, že právě mě tímto vyloženě nepotěšíte, ale i tak si daný log, stejně jako všechny ostatní logy u svých keší, poctivě přečtu. Kdybyste však měli nějakou podobně bizarní příhodu ze svého života, ať už spjatou s hledáním keší či nikoli, neváhejte se o ní ve svém logu zmínit, děkuji! :-)