Neboli Dvorský mlýn (známý také jako Dvorecký mlýn) jeho historie je úzce spjata s dějinami obce Bílčice a využíváním síly řeky Moravice v podhůří Nízkého Jeseníku. Přestože přesné datum založení konkrétního mlýna není v obecných kronikách vždy jasně uvedeno, obec Bílčice, pod kterou mlýn spadá, je poprvé písemně zmiňována v roce 1410. Název odkazuje na "dvorský" charakter – pravděpodobně šlo o mlýn patřící k určitému panskému dvoru nebo statku. Jednalo se o klasický vodní mlýn na řece Moravici. V roce 1930 je v záznamech uváděn jako funkční mletí. Později však o své vodní motory přišel a dnes je veden jako objekt bez funkčního vodního pohonu.
Na řece Moravici stávalo v tomto úseku mnoho mlýnů (např. v osadách Karlovec či Moravská Harta). Většina z nich musela ustoupit výstavbě přehrady v letech 1987–1997 a skončila pod hladinou. Dvorský mlýn měl to štěstí, že se nachází přibližně 1 km pod hrází nádrže. Díky této poloze nebyl zatopen a dochoval se jako jedna z mála technických připomínek původního mlynářství v této konkrétní lokalitě. Dnes objekt slouží převážně k soukromým účelům nebo jako hospodářské zázemí a není veřejnosti přístupný pro prohlídky technologií.
Majitel Dvorského mlýna
Rodina Greipelových patřila k významným mlynářským rodům v oblasti Slezské Harty. Působili zde jako mlynáři a řemeslníci po několik generací. Alois Greipel je v archivech uváděn jako majitel mlýna ve druhé polovině 19. století. Pod jeho vedením mlýn fungoval jako klasický vodní mlýn s pohonem na jedno či více vodních kol, která využívala sílu řeky Moravice. V té době disponoval mlýn jedním kolem na svrchní vodu, které dosahovalo výkonu cca 5,4 HP. Kromě mletí obilí pro místní zemědělce se věnoval i zpracování dřeva (pila), což byla pro mlýny v podhůří Jeseníků typická doplňková činnost, která zajišťovala příjem v dobách sucha nebo po sklizni. Působení rodiny Greipelových na Dvorském mlýně skončilo po roce 1945. V rámci poválečného odsunu německého obyvatelstva byla rodina nucena mlýn opustit.
