Přepeřstí ochotníci mají dlouhou tradici, která se datuje již od roku 1908 .Dovolte mi ale zavzpomínat na jednoho z nejvýraznějších herců a hlavně režisérů, pana Ladislava Johana, zvaného Hoša. Pod jeho vedením hráli přepeřští ochotníci s obrovskou vervou, nadšením, a takovým elánem, s takovou radostí, že nám, divákům, vůbec nevadil nějaký ten zapomenutý text,či přebrekt, ale od toho tady byla přece nápověda. Principál přepeřského divadla neváhal zapojit i do divadelního představení svá milovaná zvířátka- pejsky, kohouta, oslíka a dokonce i koníka.Vše samozřejmě bylo přivítáno s bouřlivým potleskem.Nový kus byl vždy připraven na Velikonoce, premiéra se odehrála v místní sokolovně, kde jsme seděli nejen na židlích, ale i na kladině či švédských bednách. Dále se pak hrálo v okolních vesnicích v hospůdkách ,později pak i v Jeteli.
Láďa Johan ještě pořádal spanilé jízdy, zapřáhl do vozíku koně, usedl na kozlík, do vozíku naskládal děti, nejen svoje, proviant, i slepice na čerstvá vajíčka, kohouta na buzení, dozadu svého oslíka a kozu na mléko a už se jelo kempovat. Myslím, že účastníci mají vzpomínky na celý život...
Pan Johan nám odešel v roce 2020 a vzpomínají na něj s láskou nejen Přepeřáci, ale i Příšováci, Turnováci, ale i lidé z blízkého i dalekého okolí.
Koníček u kešky je vzpomínka na jedno z divadelních představení, Limonádového Joea, ve kterém si živý koník také zahrál. Jak si vzpomínám, i ve Třech mušketýrech, ale tam nakráčel kůn jiný, podstatně větší..
Prosím, chovejte se nenápadně, vemte si delší kalhoty a snažte se kešku neshodit a koníka, prosím, nechte na svém místě. Děkuji.