U Pískové Lhoty bylo v době bronzové, tedy zhruba před tisíci lety před Kristem, založeno našimi předky hradiště. Hradiště bývala vystavěna na vyvýšených místech nad vodními toky, v našem případě nad naší krásnou Jizerou,..Ohrazena byla dřevěnými palisádami, hliněnými valy a soustředila se v nich centra obchodu a řemesel.
V našem hradišti žila tedy před dávnými a dávnými časy jedna žena, která daleko předběhla dobu, vždyť to byla také čarodějka a tvořila slitiny z netradičních materiálů.Kupci o její výrobky měli veliký zájem, ale jednou odešli z opevněného útočistě pozdě navečer ( nu, od krásné čarodějky se jim moc nechtělo..) a nestačili dojít k hradišti dalšímu. Byli přepadeni a jeden z nich stihl ukrýt svůj malý poklad, ke kterému se již, bohužel, nevrátil.
Pokuste se tedy jeho poklad najít. Jediné, co bylo zjištěno, je velké tajemství čarodějky, která rozuměla magii. Čarodějka nám již zestárla ( i čarodějky stárnou ) a proměnila se v malou ježibabku, která již na dávné bronzové časy za noci jen vzpomíná, když poletuje na svém koštěti s netopýry nad lesem.
První slitinu tvořila ze stříbrolesklého cínu a šedobílého vápníku.Tento výtvor vyráběla pouze za horkáho letního odpoledne, kdy je ve vzduchu nejvíce kyslíku.A přidala těžké modrobílé olovo. Divíte se ? A přece to fungovalo., postup nám neprozradila..( a už asi neprozradí, skleróza je skleróza..)
Druhý výtvor vyráběla z modrošedého křemíku a stříbřitého antimonu. Přidala ( musela tedy velmi opatrně) reaktivní fuoor a ještě velmi vzácné stříbřitě bílé rhenium.
Chemici, prosím, nedivte se a nesmějte se, magie je magie...