K vytvoření této keše mě podnítil didaktický test – společná povinná část maturitní zkoušky z češtiny. Nedá se ošidit, a ačkoliv je čím dál tím lehčí a nároky čím dál tím menší, což tvrdí hlavně ti, kteří ho mají za sebou, propadá u ní poměrně dost studentů.
Vašim úkolem bude přiřadit k autorovi a charakteristice jeho tvorby správný úryvek. Pořadí medailonků neměňte, k výpočtu použijte odčítání. (Co od čeho ukáže selský rozum.) Pro někoho to bude brnkačka, pro mnohé kačery naopak hodně těžké. V každém medailonku je nápověda, ale kdyby to moc drhlo, pomůže teta Wiki, popř. kamarád AI. Bude-li vše správně, dostanete souřadnice finálky a můžete vyrazit.
Tak hurá na to!!! Vyzkoušejte, jak byste na tom byli vy, kdybyste třeba letos maturovali.
I. František Gellner – básník generace buřičů, přidrzlý provokatér, cynik, ale v jádru citlivý, nešťastný muž.
II. Petr Bezruč – muž dvou tváří: hodný úředníček x ostrý kritik poměrů na Ostravsku a Karvinsku, mluvčí vykořisťovaných obyvatel. Nářečí.
III. František Hrubín – křehký lyrik, skeptik i krutý komentátor doby, pro většinu z nás autor básniček pro děti.
IV. J. H. Krchovský – básník vzešlý z undergroundu, drzý cynik a provokatér i něžný lyrik se smyslem pro humor.
V. Jan Skácel – autor, jež tvorba je úzce spjatá s jižní Moravou, obrazná, poetická; vejde se do ní smutek i radost – přímo volá po zhudebnění. (Hradišťan)
VI. Josef Kainar – milovník blues a černošských rytmů, autor hořce existenciálních veršů. Působil přes válku v Ostravě, studoval v Hlučíně. Zhudebňován (Mišík)
VII. Václav Hrabě – jediný český beatník, volnomyšlenkář, tragicky zemřel ve 25 letech, tak nestihl vydat ani jednu ucelenou sbírku. Zhudebňován (Mišík).
VIII. Ivan Blatný – emigroval do Británie, kde nešťastný a zdeptaný prožil velkou část života v blázinci. V jeho tvorbě se mísí tři jazyky.
IX. Karel Šiktanc – básník života a smrti, vytváří obraznou, místy až hůře srozumitelnou, jazykově vybroušenou poezii – vymýšlí nová slova.
X. Jaroslav Seifert – autor průzračné srozumitelné poezie s tématy domova, dětství, ale i složitějších forem, vlastenec, milovník krásy, nositel Nobelovy ceny.
XI. Egon Bondy – inteligentní „bezdomovec“, příslušník undergroundu píšící dětinské rýmovačky s hlubší myšlenkou, šokuje slovníkem svých veršů.
XII. Vítězslav Nezval – vůdčí osobnost meziválečné poezie, experimentátor, spoluzakladatel poetismu, po válce komunistický pochlebovač.
XIII. Karel Jaromír Erben – historik, sběratel říkadel a pohádek, autor sbírky balad
XIV. Konstantin Biebl – hravá, ale i sociálně laděná poezie s exotickými motivy z cest po světě.
XV. Jiří Žáček – autor epigramů, limeriků, aforismů a také básniček pro dět
A = 11
Cos to za ženicha vybrala sobě
Bodák má k rameni, na čapce peří.
Drsné má čelo, ty jdeš s nim do Frydku,
půjdeš s ním, Maryčko Magdónova?
B = 11
Po ulici choděj esenbáci
kteří dělají těžkou práci
Nad hlavou mi lítá éro
a já mám u jména numero
v seznamu na policii
neboť nedělám a jenom piji
C = 10
Nedýchala. Hlavu v klíně, slyšela ho,
jak v ní dýchá. Jak v ní vzlyká. Jak
v ní prosí. Jak v ní číhá na kohosi,
po kom zůstal vlas či zmínka. Po kom
kůže hříbětinka. Slyšela ho. Jak v ní
kleká. Jak se smeká. Jak se svléká
z vin a lží a darmých slibů. Slyšela ho.
Jako řeka, která slyší tonout rybu - -
|
D = 5
NEDĚLÁM VŮBEC NIC, CO ZAČAL LISTOPAD
nežiju, nemyslím, chtěl bych jen pořád spát
celé dny sedávám s pohledem doblba
spícího kocoura tu a tam podrbám
a jeho pacička, rozbitá od broků
probouzí ve mně sklon k humánním výrokům
E = 8
Budižkničemu se toulá po ulicích města
always under pressure of the moral institutes
bu/t he won't go to a borstal
louky die Wiesen na něj čekají za městem
F = 20
Manon je můj osud, Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
G = 18
Zrcátko v zlatém oválu
ztrácelo stříbro pomalu,
až bylo nakonec slepé.
Půl života snad bez m
maminka se v něm česala.
Kdys ukazovalo lépe.
H = 8
„Mámo, usmaž koblížky!“
„Až mi dojdeš na šišky.
Nemám už čím topit, synku,
dělej něco pro maminku!“
V lese bum, bum, bum,
šiška jako dům,
za ní druhá, potom třetí,
z vysokého stromu letí
I = 5
Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd
J = 5
Za ženu vezmu si gorilu.
Myslím, že shodneme se.
Má srdce divoké jako já
a též je bez konfese.
K = 9
Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání
Nikdo mi s růžemi nepřijde přát
Pomlčí důstojně klasici svázaní
O tom, co brzy už musí se stát
Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky
V ulicích nebude dixieland hrát
L = 17
Pluje bota v Botiči,
vylovte ji, hasiči!
Copak se to hodí,
když si bota
myslí, že je lodí!‘
M = 15
Zlatými řetězy k lampě přikován
můj stín jak černoch v smutku,
dnes básník svoje srdce dá třeba za banán.
Za zlatý banán. Tropickou loutku.
N = 20
Ke stolu se plíží tiše
polednice jako stín.
Matka hrůzou sotva dýše
dítě chopíc na svůj klín.
O = 9
Stříhali dohola malého chlapečka
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti
nesmět se pohnouti na židli z železa
Už mu to začlo