2. Moravský turista - Delfínova kašna
Významné olomoucké kašny.
V Olomouci se nachází mnoho kašen, které jsou rozmístěny nejen v centru města. V době baroka vznikl soubor šesti kašen, který od roku 1995 patří mezi národní kulturní památky. Rovněž vznikly další dvě barokní kašny – Delfínova a Saturnova. Pro Olomouc je taktéž významná novodobá Ariónova kašna. Byla vytvořena zhruba o 250 let později, původně ale měla dovršit unikátní soubor barokních kašen.
Delfínova kašna a další kašny s motivem delfína
Delfínova kašna byla původně osazena sochou dítěte s delfínem. Zhotovil ji olomoucký sochař Filip Sattler v roce 1724 nebo 1725. Zpočátku se nacházela v Bernardinské ulici (dnešní Slovenská 10), a to před starou hradební brankou. V roce 1830 byla přemístěna ke zdi sakristie dominikánského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, jelikož se zbourala nepotřebná brána a přestavěly se blízké domy. I zde překážela, tudíž v roce 1909 putovala do dvora školy Na Hradě, která se zrovna dostavěla. V roce 2005, téměř po sto letech, byla přestěhována zpět ke kostelu. Není jasné, kdy došlo ke ztrátě sochy dítěte s delfínem, zda při prvním přesunu kašny, nebo ještě před ním. Vystřídala ji lví hlava. Ovšem motiv delfína se postupem času do Olomouce několikrát vrátil...Dnes zdobí nádrž v Sokolské ulici čtvercová deska s kruhovým reliéfem lví hlavy, z jejíž tlamy tryská voda. Dle historických pramenů (Popis královského hlavního města Olomouce sepsaný syndikem Floriánem Josefem Louckým roku 1746) byla kašna považována za sedmou městskou kašnu. Zřídili ji pouze pro několik domů. Z tohoto důvodu je malá. Jako vodní zdroj jí sloužila Merkurova kašna.
U příležitosti padesátého výročí nástupu císaře Františka Josefa I. na rakouský trůn v Olomouci byl odhalen pomník tohoto panovníka, a sice 2. prosince 1898. Na zhotovení se podíleli sochař Anton Brenek (1848–1908) a architekt Camillo Sitte (1843–1903), kteří stojí také za vznikem výklenkové kašny s původním sousoším dítěte s delfínem. Byla umístěna na Horním náměstí, konkrétně na západní zdi olomoucké radnice. Kašna představovala celek s pomníkem, vytvářela jeho pozadí. Navíc obě umělecká díla spojoval význam. Chlapec sedící na delfínu nesl kartuši, která obsahovala nápis s odkazem na zrušení olomoucké pevnosti. Tato událost se stala za vlády Františka Josefa I.V původním sousoší dítěte sedícího na delfínu z roku 1898 lze spatřit symboliku té doby. „Bájný vodní tvor vysvobozuje dítě (jako kdysi pěvce Ariona) ze zajetí životu nepříznivého prostředí, jímž bylo v Olomouci až do roku 1888 zakletí do pout vojenské pevnosti.“ 8. května 1945 socha chlapce s delfínem nevydržela nápor válečných bojů a pro značné poškození musela být v roce 1948 vyměněna za postavu ženy ztělesňující zdraví (Hygie). Autorem je olomoucký sochař Karel Lenhart (1904–1978). Zachována zůstala pouze spodní nádrž kašny. Socha Hygie drží v pravé ruce misku, ze které vyčnívá hlava hada.
Také sochař Julius Pelikán (1887–1969) využil stejného motivu dítěte sedícího na delfínu ke zhotovení kašny v roce 1957. Umístil ji ve dvoře nového domu v ulici Na Vozovce, a to naproti jeho vile a ateliéru.
Delfín (latinsky delphin nebo delphinus) byl v antice nejoblíbenějším mořským živočichem. Charakterizovala ho vřelost k bohům i lidem, nalézal potěšení v hudbě a ve zpěvu. Zpočátku jej patrně pokládali za mořské božstvo, následně ztotožnili s Poseidónem nebo ho také řadili k jeho doprovodu. Plnil i roli průvodce Tritóna. Byl součástí různých mýtů a příběhů, vynášel z moře mrtvé nebo zachraňoval živé – Aríóna. Objevoval se na vázách, lampách a jiných předmětech v renesančním umění, na nichž byl zachycen, jak vozí na hřbetě Eróty. „Delfín na kašně neměl tak být jen prostou personifikací vody, ale i symbolem křesťanské víry a předobrazem Kristovy smrti a vzkříšení.“
Nezapomeň si opsat bonusový číslo/písmenko :-)