Nedaleko Komářích rybníků, skryta v tichém objetí Slavkovského lesa, odpočívá kamenná psí sfinga.
Příběh se začal psát v dobách, kdy se v nitru hory Krudum poprvé rozezněly zvuky hornických krumpáčů. Tehdy žil v osadě pod horou chudý havíř jménem Vít, kterého na každém kroku doprovázel jeho pes Borek - mohutný pes s hlubokým pohledem a ostražitou náturou. Borek doprovázel Víta až k ústí hluboké stříbrné štoly a věrně tam čekal dlouhé hodiny, dokud jeho pán nevyšel s nůší plnou stříbrné rudy znovu na světlo.
Jednoho dne však chamtivost horníků překročila únosnou mez. Pronikli příliš hluboko, do míst, kde ležela prastará ložiska stříbra chráněná samotným Duchem hory.
Země se otřásla. Strop hlavní štoly se s ohlušujícím hřmotem zřítil a uvěznil Víta i ostatní havíře v temnotě. Zatímco lidé v panice utekli od závalu pryč, Borek odmítl odejít. Začal zuřivě hrabat tlapami do tvrdé skály a jeho zoufalé vytí se neslo celým lesem. Když už měl pes tlapy sedřené do krve, skála se před ním rozestoupila a v záři stříbrných krystalů se objevil rozhněvaný Duch Krudumu.
"Lidé porušili mír mé hory," hřímal lesní vládce. "Všichni v této štole zhynou, protože jejich srdce ovládla chamtivost."
Borek se však nenechal zastrašit. Postavil se mezi Ducha a zával, zježil srst a silně zavrčel. Nebyl v tom vztek, ale čisté odhodlání chránit svého pána. Duch hory se zastavil. Vycítil, že tento tvor nehledá stříbro. Jeho jedinou motivací byla absolutní věrnost.
"Tvůj pán má čisté srdce, těžil jen tolik, kolik potřeboval k nasycení rodiny," uznal Duch mírnějším hlasem. "Propustím ho. Ale ty, věrný z nejvěrnějších, zde musíš zůstat. Potřebuji někoho, kdo ohlídá štoly před další lidskou chamtivostí."
Borek naposledy pohlédl směrem, kde byl uvězněn Vít, a s tichým zakňučením s dohodou souhlasil.
Duch hory splnil svůj slib. Zával v podzemí povolil a Vít se jako zázrakem dostal na svobodu. Když však hledal svého čtyřnohého přítele, našel ho již v nové podobě.
Bůh hory proměnil Borka v obří psí sfingu. Dal mu mohutné tělo, aby symbolizovalo nepřekonatelnou sílu a moc chránit celé údolí, ale ponechal mu psí hlavu, jako věčnou připomínku věrnosti.
Od té doby krudumská psí sfinga leží nedaleko Komářích rybníků a její oči neustále křižují cestu mezi stříbrnými štolami a vrcholem Krudumu.
Pokud jste duše čisté, nebojte se přiblížit až ke sfinze. Jistě Vám ráda vydá svůj poklad. Pokud však Vaše úmysly čisté nebudou, ozve se temné, kamenné zavrčení a poklad Vám vydán nebude.