!!!UPOZORNĚNÍ PRO NEDOMÝŠLIVÉ!!!

PRO NALEZENÍ TÉTO KEŠE NENÍ TŘEBA LÉZT DO ZAKÁZANÉHO PROSTORU!!!

Keš patří do série BEST_KEŠKY_GROUP.

Malá bílá keška. Z 3D tiskárny z materiálu PETG. Ručně vyráběný custome logbook. Součástí keše je tužka, ale pro jistotu si berte svoji. Keš nechte na původním místě jinak už to není pro vozíčkáře. :)

Když se nákupní centrum Košík v polovině 80. let 20. století (společně s celým sídlištěm Košík) postavilo, vypadalo to tam úplně jinak. Bylo to moderní, nablýskané centrum, které místní obyvatelé milovali. 

Architektonicky šlo o klasický socialistický koncept občanské vybavenosti typu „Akvárium“ – masivní prosklené budovy s kovovými konstrukcemi, které měly novým obyvatelům paneláků přinést veškerý komfort na jedno místo.

V dobách své největší slávy (přelom 80. a 90. let) to v obou patrech žilo:

Přízemí: Tradiční socialistická samoobsluha

Spodní patro fungovalo jako klasická velká státní samoobsluha (často pod hlavičkou národního podniku Pramen nebo spotřebního družstva Včela).

Fronty se zde stály na čerstvé mléko ve skleněných lahvích (později v sáčcích), na tehdejší nedostatkové zboží nebo na pultovou uzeninu. Prostory voněly čerstvým chlebem a kávou, která se mlela přímo v prodejně u pokladen.

Horní patro: Centrum společenského života a služeb

To, co je dnes zabedněným a zničeným urbexem, bylo tehdy výkladní skříní sídlištních služeb. Lidé sem nechodili pro základní potraviny, ale za zážitky a servisem. Fungovalo zde:

• Sídlištní restaurace a pivnice: Místo s typickými koženkovými lavicemi, hliníkovými popelníky a pivem v těžkých půllitrech. Večer to bylo hlavní centrum schůzek pro celé sídliště, kde se potkávali sousedé z okolních paneláků.
• Komunální služby: Nacházely se zde tehdejší státní podniky služeb – typicky holičství a kadeřnictví, opravna obuvi, sběrna čistírny peří nebo oděvů a tehdejší „Služby obyvatelstvu“.
• Kulturní tmel: Na venkovním proskleném ochozu (kde jsou dnes okna vytlučená petardami) byly tehdy truhlíky s muškáty. Lidé se zde procházeli, maminky tu parkovaly kočárky a z oken restaurace hrálo rádio.

Zkáza přišla s divokými devadesátkami

Po revoluci v roce 1989 se centrum zprivatizovalo. Chvíli se zde dařilo soukromým podnikatelům, ale jakmile se v okolí začaly stavět moderní hypermarkety a obří nákupní centra, lidé si zvykli jezdit autem jinam. Horní patro, které bylo závislé na drobných živnostnících, přišlo o nájemce jako první a začal proces desítky let trvajícího chátrání, který vyvrcholil dnešním stavem.

Jak to na místě vypadá teď?

Situace v horním patře obchodního centra Košík se zásadně změnila a prostor už rozhodně není volně přístupný. Stal se z něj nefalšovaný, nebezpečný urbex se vším všudy.

Jaká je aktuální realita na místě?

• Zabarikádované vstupy: Přístupové cesty, schodiště a původní vstupy do patra jsou zablokované barikádami a mřížemi, aby se zamezilo vstupu veřejnosti.
• Vandalismus a destrukce: Skleněné výlohy bývalých obchodů jsou dnes kompletně roztřískané. K destrukci přispělo mimo jiné i odpalování petard přilepených na oknech výloh, což uvnitř vytvořilo apokalyptickou scenérii plnou střepů.
• Fyzické zabednění: Většina zničených oken a výloh, které vedou na ochozy, je nyní zadělána železnými mřížemi, což zvenčí dává jasně najevo, že prostor je uzavřený a opuštěný.

Proč k tomu došlo?

Majitel objektu horní patro zcela odepsal. Protože tam nelegálně vnikali squatteři, mládež a vandalové (kteří v prostoru odpalovali zmíněné petardy a ničili zbylý majetek), správa budovy se pokusila patro násilně uzavřít a izolovat od fungujícího přízemí což se jim povedlo do nedávna kdy byl plot na mostě po 2. prostříhat.

Vstup do těchto prostor je v současnosti považován za nelegální vniknutí (trespassing). Prostor je kvůli ostrým střepům, nestabilním konstrukcím a potenciální přítomnosti problémových osob nebezpečný. Stalo se zde již mnoho zranění.

Proč se z horního patra stal urbex?

• Ztráta konkurenceschopnosti: Budova byla postavena pro potřeby tehdejšího socialistického sídliště. Horní patro původně hostilo drobnou občanskou vybavenost (služby, restauraci, menší prodejny). S příchodem velkých nákupních center v okolí (jako je Vivo! Hostivař nebo OC Chodov) ztratili malí nájemci v patře zákazníky.
• Špatná dostupnost pro obchod: Do horního patra nevedou eskalátory ani moderní bezbariérové přístupy, které by tam přirozeně táhly lidi. Pro zákazníky je nepohodlné chodit za běžnými nákupy po schodech, což prodejny v patře finančně zlikvidovalo.
• Nezájem o modernizaci: Majitel budovy (společnost Transakta) sice udržuje přízemí v provozuschopném stavu, protože supermarket generuje stabilní zisk, ale investice do kompletní rekonstrukce horního patra na moderní kanceláře nebo obchody se dlouhodobě nevyplatí.

Jak to tam dnes vypadá?

Horní patro dnes funguje jako dokonalá časová kapsle:

• Architektura normalizace: Najdete zde původní dlažby, hliníkové výlohy, zašlé nápisy a konstrukce ze 70. a 80. let.
• Prázdnota a ticho: Prostor je zcela vybydlený. Chybí zde jakýkoliv lidský shon, což ostře kontrastuje s fungujícím přízemím, kam lidé chodí pro rohlíky a mléko.
• Estetika opuštěnosti: Výlohy bývalých provozoven jsou prázdné, zaprášené a místy se loupe barva či odpadává omítka, což je přesně to, co urbexová komunita vyhledává.

Přeměna horního patra nákupního centra Košík na tiché útočiště pro milovníky městského průzkumu (urbexu) má typický scénář ekonomického úpadku malých sídlištních středisek.

Zatímco přízemí s potravinami stále funguje, horní patro pohltila atmosféra „místa, kde se zastavil čas“.