Ahoj kačeři, kačerky a milí malí objevitelé!
Já jsem žabák Signál a chci vám vyprávět příběh z doby, kdy jsem byl ještě docela malý žabáček. Všechno to začalo jednoho teplého letního rána. Sluníčko pomalu stoupalo nad obzor, hladina našeho rybníčku se leskla a všichni kolem ještě spokojeně spali. Já jsem byl ale od mala trochu jiný než ostatní žabičky. Narodil jsem se totiž s podivnou, malou žlutou věcí na hlavičce. Nikdo z lesních zvířátek nevěděl, k čemu slouží a proč ji mám, ale moji rodiče mi vždycky říkali, že mě tahle zvláštnost dělá jedinečným a že na každém z nás je něco krásného a speciálního. A tak jsem na tu žlutou věc začal být hrdý. Byl jsem díky tomu vážně jedinečný.
Toho rána mě zvědavost nenechala spát. Vydal jsem se na své oblíbené toulky kolem břehu. Najednou se ta žlutá věc na mé hlavě rozblikala a tiše zapípala: „Píp... píp...“ Vylekal jsem se! Co se to děje? Vtom z vody vykoukla moje kamarádka, žabička Leknínka. Ta moc ráda skákala blízko k lidem a zvědavě pozorovala, co dělají. Když mě viděla, hned radostně kvákla: Já už to viděla! Lidé nosí v rukách takové krabičky, říkají jim GPS, a ty dělají přesně tohle, když chytají signál z nebe!“ A tak jsem dostal své jméno – Signál.
Moje anténka po chvíli utichla, ale touha přijít té záhadě na kloub ve mně hořela. Věděl jsem, že chci jít prozkoumat, kam mě to pípání táhlo. Než jsem však vyrazil, šel jsem za maminkou a tatínkem. Věděl jsem, že o mě mívají strach, když jdu daleko, a jejich klid pro mě byl důležitý. Společně jsme si sedli na velký list leknínu. Vypověděl jsem mamince, co jsem zjistil o své anténce, a maminka se na tatínka usmála a pronesla: "Ahaaa, tak náš Signálek objevil, co je to geocaching!" Pak mě maminka pohladila: „Víme, jak moc toužíš po dobrodružství, Signálku, a věříme ti. Okolí přehrady už dobře znáš. Abychom se o Tebe nemuseli bát, nechoď prosím za hranice žabího území. A domluvíme se, že se vrátíš, než sluníčko vystoupá nejvýš a bude čas na oběd, platí?“ Kývl jsem a pocítil jsem velkou úlevu, že mi rodiče rozumí. Domluvili jsme se jak to bude a já se těšil na dobrodružství! Leknínka se šla domluvit také se svými rodiči a za chvíli jsme se už setkali na kraji přehrady.
Leknínka vzala s sebou starý přístroj, který lidé kdysi zapomněli v lese – byla na něm spousta čísel. A představte si, hned na kraji cesty se moje anténka rozblikala přesně ve chvíli, kdy se na displeji naší GPS objevilo podivné znamínko. Naše putování za tajemstvím začalo! Pojďte s námi krok za krokem...
📍 STAGE 1: Barevný strážce
Naše první kroky nás zavedly kousek od rybníčku, hned na úvodní souřadnice, kde se nacházel barevný strážce. Moje anténka pípala o sto šest a na displeji se ukázal první úkol. Protože jsme s Leknínkou poctivě chodili do žabí školy, uměli jsme už číst a hravě jsme to zvládli. Rozhlédněte se kolem sebe i vy.
Úkol: Jaké dvě barvy se nachází na pruhovaném strážci?
Když jsme si zaznamenali správnou odpověď, odpočítali jsme 20 krůčků směrem na severovýchod. Vyrazili jsme po štěrkové cestě a po levé straně jsme míjeli malou stavbu, něco jako garáž. Když ji sotva mineme, dáme se na křižovatce doleva a obejdeme garáž ještě z jedné strany. Půjdeme dále lesní cestou asi 170 metrů. A dojdeme na další křižovatku, kde se vydáme zase doleva, a před sebou už uvidíme most.
📍 STAGE 2: Most
Po odbočení doleva jsme uviděli most a moje žlutá anténka se mohla upípat! „Pááni, Leknínko, jdeme dobře!“ jásal jsem. Na naší GPS naskočila další otázka.
Úkol: Jakou barvu má zábradlí na mostě?
Odpověď jsme si zase poznačili a pokračujeme dál přes most. A co se to před námi neobjeví! Nádherné dětské hřiště! Tak tady se asi ještě chvíli zdržíme hraním! Ale až potom, co rozluštíme tuhle cestu s GPS!
📍 STAGE 3: Dětské hřiště
Přesně za mostkem se mi zase rozpípala anténka a na GPS jsme uviděli další úkol.
Úkol: Kolik je na dětském hřišti skluzavek?
Zapsali jsme si poslední odpověď. Teď byl ideální čas se v klidu posadit na lavičku bez opěradla naproti houpačky u hřiště a podívat se, kam nás nakonec pípání a GPS zavede! Na displeji se objevila zpráva: „Výborně! Jste skoro u cíle. Kam se vydat teď, vám napoví vaše správné odpovědi!“
🧭 FINÁLE:
Co na místě hledat (Úkryt):
Pokud byl barevný strážce na první zastávce...
- modrý a žlutý ➔ hledáš ptačí budku vysoko na stromě
- červený a černý ➔ hledáš poštovní schránku na plotě
- zelený a černý ➔ hledáš maskovanou bedničku pod stromem
Kam teď vyrazit (Směr):
Pokud byl most...
- žlutý ➔ jdi směrem k mostku zpátky ( Směr V)
- modrý ➔ jdi směrem ke stromům vedle louky (Směr Z)
- černý ➔ jdi směřem na fotbalové hřiště (Směr J)
Jak daleko jít (Vzdálenost):
Pokud jsou na hřišti skluzavky...
- 3 ➔ jdi 88 metrů (264 žabích skoků)
- 4 ➔ jdi 55 metrů (165 žabích skoků)
- 2 ➔ jdi 33 metrů (99 žabích skoků)
Teď jsme už s Lekníknou věděli věchno, co hledáme, kudy máme jít a jak daleko. A tak jsme vyrazili zjistit tajemství, kam nás GPS poslala! A jak pohádka dopadla? To se dozvíte až dojdete na místo! Hodně štěstí.
Tato keš je součástí série GeoSlovácké putování za poklady - GeoSlovácko dětem. Série si klade za úkol, ukázat krásy geocachingu nejmenším a pohádkově jim vysvětlit, co to geocaching je. Pokud máte zájem o hry, které k pohádce jsou, na webu geoslovácka naleznete listy s aktivitami k této keši a doplňkové materiály, které dětem pomáhají vysvětlit, co je to signál, satelit atp.
Děkujeme za betatest příběhu dětem ze školky MŠ Míkovice a za betatest trasy roraima a vojackoviuh