Ztracený kříž
Když se vydáte po staré polní cestě, narazíte na kamenný podstavec, který stojí uprostřed polí úplně sám. Je oprýskaný, porostlý mechem a na jeho vrcholu zůstala jen prázdná plocha. Každý pozná, že na něm kdysi stával kříž. Jenže ten už dávno zmizel.
Nejstarší obyvatelé okolních vesnic vyprávějí, že před desítkami let se po této cestě vracela domů mladá děvečka. Byla krásná a dobrosrdečná, ale toho večera ji někdo přepadl. Ráno ji našli mrtvou v obilí, jen pár kroků od místa, kde dnes stojí opuštěný podstavec.
Lidé si šeptali jedno jméno, ale nahlas je nikdy nikdo nevyslovil. Byl to muž z bohatého rodu, kterému se nikdo neodvážil postavit. Svědkové mlčeli, důkazy zmizely a vrah nikdy nepředstoupil před soud.
Na památku nevinné dívky nechali lidé vztyčit kamenný kříž. Věřili, že její duše konečně nalezne pokoj. Jenže hned následujícího rána našli na místě pouze holý podstavec. Kříž zmizel beze stopy. Mysleli si, že jej někdo ukradl, a postavili nový. Ten zmizel také. Třetí byl železný, připevněný hluboko do kamene. Ani ten nevydržel jedinou noc.
Od té doby se o místě začalo mluvit jen šeptem. Ti, kdo se odvážili kolem projít za úplňku, prý vídali mezi klasy bílou postavu dívky. Nestála však u kříže, ale u prázdného podstavce. Hleděla do země, jako by na něco čekala. Když se k ní někdo přiblížil, zvedla hlavu. Její tvář byla bledá jako měsíc a oči plné smutku. Pak se rozplynula v mlze a spolu s ní zmizel i kříž, který tam ještě večer stál.
Lidé časem přestali stavět další kříže. Pochopili totiž, že nejde o lidskou zlomyslnost. Říká se, že sama dívka každý kříž odnáší, protože nechce, aby zakryl starou křivdu. Dokud nebude vysloveno jméno jejího vraha a dokud pravda nevyjde na světlo, zůstane podstavec navždy prázdný.
A přece se občas stane něco zvláštního. Jednou za mnoho let se na prázdném podstavci objeví za svítání kamenný kříž. Nikdo neví, kdo jej tam postaví. Vydrží však jen do první noci. Když ráno prochází lidé kolem, najdou na kameni jen několik kapek rosy připomínajících slzy a v měkké hlíně drobné otisky bosých nohou, které končí uprostřed pole. Dál už nevedou.
Dodnes tam stojí jen prázdný podstavec. A staré ženy tvrdí, že až na něm jednou kříž vydrží do svítání, bude to znamení, že dívčina duše konečně našla klid. Jenže za celé století se to ještě nestalo.
Pokud vás zajímá, kde toto tajemné místo je, musíte přijít SEM. Keš potom najdete na 49. ... a 16. …