K založení této kešky mě inspiroval článek Václava Seyferta „Utajená houslová virtuoska“, uveřejněný v Tišnovských novinách v r. 2018. Autor v něm vzpomíná na poněkud záhadnou místní osobnost, Žofii Spohrovou.
Sama si ji z dětství ještě pamatuji. Žila v malém domku u závor v Klášterské ulici. Byla zvláštní, byla jiná. Jako hloupá děcka jsme se jí trochu posmívali a trochu se báli.
Že byla kdysi velmi nadějnou houslistkou, jsem se dozvěděla až později.
Mimořádný hudební talent
V letech 1906 až 1911 studovala Žofie u významného profesora Rudolfa Reissiga.Ten do jejího osvědčení napsal, že je „obdařena vynikajícím nadáním“ a skvěle ovládla látku pěti ročníků konzervatoře. V roce 1912 pak byla přijata do mistrovského kurzu Otakara Ševčíka ve Vídni.
Z dostupných pramenů není známo, jak bylo její studium financováno.
Studium na vídeňské mistrovské škole bylo velmi nákladné, ale mohlo být pokryto poměrně velkorysými stipendii. Žofie Spohrová využívala pravděpodobně jednu z následujících možností:
-
Profesor Reissig měl mimořádně dobré kontakty, své talentované absolventy často posílal přímo Otakaru Ševčíkovi s doporučujícím dopisem, který otevíral dveře k akademickým stipendiím (prominutí školného pro „vynikající“ studenty).
-
Státní nebo císařská stipendia: Nemajetní talentovaní studenti v Rakousku-Uhersku často získávali granty z císařských nadací (např. stipendium císaře Františka Josefa).
-
Samofinancování rodiny: Několikaletý pobyt ve Vídni, včetně drahých soukromých hodin, vyžadoval bohaté (obvykle buržoazní nebo aristokratické) rodinné zázemí.
Tragický osud rodiny
Po ukončení studií to vypadalo, že má Žofie před sebou oslnivou kariéru koncertní umělkyně a učitelky hudby. Jenže život s ní zahrál jiný koncert.
Když se po studiích kolem roku 1914 vrátila na Moravu jako hotová virtuoska, připravená na koncertní kariéru, vypukla první světová válka. Kulturní život utichl a pro mladou ženu bez mezinárodních kontaktů bylo obtížné se plnohodnotně prosadit. V meziválečném období a za druhé světové války Žofie postupně ztratila nejbližší příbuzné a zůstala úplně sama. Neměla manžela ani děti, což u umělkyň té doby nebylo neobvyklé.
Druhá světová válka zasáhla rodinu Spohrových velmi krutě. Žofiini mužští příbuzní se zapojili do aktivního protinacistického odboje a někteří za to zaplatili životem.
-
Gustav Spohr (nar. 1898): Městský úředník a náčelník tišnovského Sokola, vůdce sokolské odbojové skupiny. Zatčen během plošné likvidace Sokola v říjnu 1941, zahynul 21. února 1942 v koncentračním táboře Osvětim.
Když válka v roce 1945 skončila, Žofie se neměla ke komu vrátit. Její blízcí, kteří by mohli pokračovat v udržování rodového jména, majetku a zázemí, byli po smrti.
Život u náhonu
Další osudy rodiny Spohrů pravděpodobně ovlivnil komunistický převrat v roce 1948. Bohatší měšťanské rodiny byly novým režimem označovány za „třídní nepřátele“ a podle toho s nimi také bylo jednáno.
Žofie, starší osamělá žena bez stálého příjmu ze znárodněného rodinného majetku, se ocitla na okraji společnosti. Stáhla se do malého domku u mlýnského náhonu, kde dožívala z minimální podpory a občasného soukromého vyučování hudby. Protože byla vnímána jako podivínka z bývalé „buržoazní“ rodiny, město se o ni nijak nezajímalo. Už jen několik pamětníků si vzpomene, jak chodívala po Tišnově v nápadném uměleckém baretu a osobně prodávala lístky na své koncerty. Ovšem bez valného úspěchu (viz článek pana Seyferta). Skončila zapomenutá a v chudobě.
Domek Žofie Spohrové (označovaný také jako „Žofinčin domeček“ nebo domek u závor) byl zbourán počátkem 70. let 20. století. Demolice proběhla v souvislosti s využitím koryta bývalého mlýnského náhonu (struhy) pro uložení městského kanalizačního potrubí, následně byl celý prostor zasypán. Společně s tímto stavením tehdy zmizely i malebné sousední domky těsně nad vodou, kterým se přezdívalo „tišnovské Benátky“.
Faktické poznámky
Další zajímavosti o životě talentované houslistky se můžete dočíst v článku pana Václava Seyferta, zde také najdete její fotografii. https://tisnovskenoviny.cz/2018/10/30/utajena-houslova-virtuoska/
Přesná data narození a úmrtí Žofie Spohrové nejsou v běžně dostupných historických pramenech uváděna, což podtrhuje fakt, že její osud zůstává dodnes zahalen tajemstvím a regionální historie ji popisuje jako „utajenou“ virtuosku.
Informace o životě Žofie Spohrové a její rodině jsem (kromě uvedeného odkazu) čerpala také z Googlu v režimu AI. Zde uvádím pouze ověřené a historicky doložitelné informace. Pokud by někdo z vás mohl doplnit text o jakékoliv další ověřené údaje, prosím ozvěte se mi, ráda listing doplním, případně opravím.
Ke keši:
Mysterka je to jen proto, že výchozí souřadnice jsou na velmi zajímavém, ale frekventovaném místě. Souřadnice finálky vás zavedou dál do lesa, kde můžele hledat a logovat v klidu.
Výchozí souřadnice na cyklostezce v ulici Klášterské označují místo, kde stával domek, v němž Žofie Spohrová dožila v bídě a osamění.
Když se sem postavíte, při pohledu směrem k závorám před sebou máte prostor, kudy protékal zmíněný mlýnský náhon. Podívejte se přes modré zábradlí na protější straně silnice, tam je ještě trochu patrné, kudy náhon vedl (Z2). Pak se otočte zády k závorám a uvidíte malou kapličku (Z1). Vedle ní je v proluce ulička (ST1), která vás dovede ke keši. V době založení kešky je to jediná možná cesta od úvodních souřadnic, za sucha T2,5 za mokra možná místy trochu horší.
Po skončení stavebních prací v ul. Pod Květnicí budete moci jít oklikou pohodlnější cestou. Atributy pro přístup s kočárkem a na kole platí pro stav po dokončení stavby.
Souřadnice finálky zjistíte dosazením indicií do vzorce:
N 49°21.ABC E 016°24.DDE
A - ulice Trmačov je zóna s omezenou rychlostí; uveďte druhé číslo z tabule udávající povolenou rychlost
B - ze stejné tabule uveďte dvojnásobek prvního čísla udávajícího povolenou rychlost
C - počet červených pruhů na železniční závoře
D - na modrém zábradlí je umístěna tabule s informací o stavbě přeložky silnice číslo III/XYYZ; zjistěte ciferaci čtyřmístného čísla za lomítkem
E - před závorou je po obou stranách silnice světelná signalizace, pod světly je výstražný nápis; počet slov tohoto nápisu (na jedné tabuli)
Pokud máte vše hotovo, můžete se vydat ke kešce.
0d ST1 se po schodech dostanete na lesní pěšinu, která je nejkratší cestou ke kešce (viz také poznámka výše).
K otevření krabičky ještě malá hádanka, nejprve je nutno rozluštit kód zámku.
Kód zámku - první tři jednoslabičné číslice nejjednodušší vzestupné číselné řady
POZOR !!
U výchozích souřadnic se budete pohybovat v poněkud nepřehledné zatáčce, kde je občas větší provoz aut, cyklistů i chodců !!
O blízké železniční trati nemluvě, ta je ovšem chráněna závorami. Při hledání keše nemáte důvod na ni chodit. Ale hlídejte si děti !
V krabičce je pro začátek pár CWG z mého nedávného eventu. Tři kusy jsou pro první tři nálezce, další už jen na výměnu. Ještě jsem přidala pár drobností pro zájemce. Na Kinder smetí a nic většího není v krabičce místo.
Přeji všem příjemné hledání a radost z kešky!