Vesnické kapličky, zvoničky, boží muka a kříže mají svojí nenápadnou historii. Patří k obci a k jejím obyvatelům.
Vyprávějí o často pohnutých osudech lidí, kteří zde žili. Byly postaveny jako projev úcty, pokory, poděkování či prosby k Bohu, nebo jako vzpomínka na někoho blízkého. Bývaly i důležitým orientačním bodem na dnes již často zmizelé cestě. Vždy se však těšily všeobecné úctě a lidé u nich hledali povzbuzení a útěchu. Druhá polovina 20. stol. přinesla nepříznivý obrat. Kříž, jako připomínka náboženského cítění, se na několik desetiletí stal nežádoucí. Mnoho drobných sakrálních objektů na to doplatilo, v lepším případě poškozením a zanedbáním, v horším pak úplným zničením. Je potěšující, že v posledních letech obce i lidé sami znovu začínají o tyto drobné svědky historie pečovat.
Kaple pocházejí obvykle z konce 19. nebo začátku 20. stol. a rok postavení je většinou znám. Složitější je datování u křížů. Pokud není letopočet vytesán přímo v kameni, lze se jen dohadovat. Rok postavení litinových a dřevěných křížů je možno určit jen výjimečně. Někdy pomůže zmínka v kronice, někdy rozhovor s pamětníky. Mnohé z drobných sakrálních objektů byly v průběhu času poškozeny a následně opravovány, některé z nejrůznějších důvodů přemísťovány. Jsou kříže, o kterých je s láskou a pietou pečováno, jsou i ty zapomenuté, ale důležité je, že jsou. Patří ke krajině, k obci i k lidem, kteří v ní žili a žijí.
Kříž u polní cesty, směřující do Rudolce, těsně za okrajem obce. Kamenný kříž bez podstavce s obvyklým ozdobným lemem v dolní třetině výšky dříku. Zakončení ramen jetelové, tělo Krista namalované na plechu. Zajímavé je vytesání písmen IN RI přímo do horního ramene kříže, místo běžného praporce nebo stuhy. atování letopočtem 1819 je provedeno v naznačeném rámečku pod lemem. Kříži se říká "Chlubnův".