Zvu tě do nově otevřeného Městského muzea v Chotěboři. Jeho stálá expozice je mimo jiné věnována řece Doubravě.
Muzeum je otevřené mimo pondělí od 9:00 do 17:00.
Řeka Doubrava
A základní charakteristika
Protéká okresy Žďár nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Chrudim a Kutná Hora. Je levostranným přítokem Labe. Délka toku řeky činí 88,34 km. Plocha povodí měří 592,4 km2.
Řeka nemá jen jeden pramen. Hlavní pramen se nachází nedaleko od Velkého Dářka poblíž obce Radostín, vytéká z rašeliniště ve výšce 623,4 m nad mořem. Později se přidává druhý pramen, který odvodňuje Ranská jezírka. Třetím pramenným tokem je Štírový potok, který vytéká z Malého Dářka. (na obrázku č. 1) Tato oblast je navíc bifurkačním územím řek Doubravy a Sázavy. To znamená, že zde pramení dvě řeky a každá z nich teče jinam. Obě řeky pramení z Radostínského rašeliniště.
Zdroj: https://www.vysocina.eu/media/cache/com-xkatalog/images/listings/o/214/d41d8cd98f00b204e9800998ecf8427e.jpg
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Povod%C3%AD_Doubravy#/media/Soubor:%C5%98%C3%AD%C4%8Dn%C3%AD_s%C3%AD%C5%A5_Doubravy.png, (upraveno)
B Geologie povodí Doubravy
Každou řeku utváří a definuje geologické podloží území, ve kterém teče. Doubrava teče v Moldanubiku. Zde jsou přítomny prekambrické a paleozoické metamorfované horniny. Ty prostupují tělesa hlubinných granitoidních hornin dvou velkých plutonů (středočeského a moldanubického) a některá další tělesa. V oblasti horního toku řeky se nacházejí vložky amfibolitů menšího rozsahu, u Borku i menší výchozy hadců. Z Polabí sem zasahují podél zlomu křídové opuky a jílovce. Reliéf je tvořen rozsáhlými zdviženými neobyčejně plochými zarovnanými povrchy, které se k severu sklánějí k Polabí. V nich si řeka i přítoky prorážejí svou cestu, nejznámější je skalnaté údolí Doubravy u Chotěboře. Soutěska s peřejemi a vodopády. (Earth cache The Doubrava valley GC1VNKT.) Dále podél toku navazují uloženiny mezozoika. Na pás mezozoika navazují nečetné pruhy ortorul a granitoidů. Střední a spodní část toku je tvořena sedimenty kvartéru: písčité až jílovité hlíny, štěrkopísky až písky nižších teras. Tyto obecné informace upřesní projekce v muzeu a výstavené horniny a minerály.
C Geomorfologie
Je geologická věda, zabývá se studiem tvarů zemského povrchu. Jejich vznikem, dynamikou změny a stářím.
C.1 Fluviální geomorfologie
je disciplínou geomorfologie. Ta se zabývá tvary zemského povrchu vytvořenými tekoucí povrchovou vodou.
"Fluviální geomorfologie se tedy snaží popisovat chování říčního systému a jeho reakce na změny vyvolané člověkem, ale také jinými zásahy, například povodní, měnícím se klimatem, aktivním sesuvem zasahujícím do koryta bystřiny a podobně."(4, s.5)
C.1.1 Geomorfologické pojmy se vztahem k tématu keše
Vodní tok se neustále přizpůsobuje změnám vnějších podmínek. Může tak docházet k jeho pomalé postupné transformaci. Reaguje nejen na přírodní procesy, ale i na zásahy člověka. Probíhá zahlubování nebo rozšiřování koryta vodního toku. Kolísá průtok. Řeka odnáší a jinde ukládá sedimenty. Činnost člověka těmto změnám bránínebo naopak je podporuje.
Koryto je část dna údolí, místo, kterým protéká voda. Má podélný sklon neboli spád. Koryto se skládá ze dna, levého a pravého břehu. Ty určujeme podle směru toku. Pokud je v části koryta meandr, tak vnitřní břeh zákruty je místem ukládání materiálu (depozice) a vnější místem eroze. (1. část obrázku 2.7.).
Údolí je vodní erozní tvar. Protáhlá sníženina zemského povrchu, vzniklá činností říčního toku, skloněná ve směru spádu toku. Tvar údolí je charakteristický pro způsob ukládání nebo vymýlání sedimentu.
- a, Soutěska úzké údolí, převažuje eroze do hloubky. Svahy okolních hornin jsou strmé někdy i převislé. Údolí je téměř stejně široké nahoře i dole. Často má koryto stupně, vodopády, tůně a vyskytují se obří hrnce. Eroze je zde především hloubková.
- Kaňon je velice úzké údolí a hluboké údolí s vysokými stěnami, je hlubší nežli soutěska.
- b, Údolí tvaru "V" (erozní údolí), podíl hloubkové i svahové eroze je vyrovnaný.
- c, Neckovité údolí, v profilu "neckovitý" tvar s poměrně širokým dnem (vyplněným akumulační nivou), na kterém meandruje vodní tok. Tvoří se na horních tocích při převaze boční eroze (meandrujícího toku) nad hloubkovou erozí nebo vyplněním dna původně erozního údolí fluviálními sedimenty.
- d, Úvalovité údolí, má široké dno (s akumulační nivou), které pozvolna bez většího lomu spádu přechází do mírně skloněných svahů. Svahy jsou zpravidla pokryté vrstvou zvětralin (svahovin) bez skalních výchozů.
Zdroj: https://www.researchgate.net/profile/Tomas-Galia/publication/339029586_Fluvialni_geomorfologie/links/5e39993a92851c7f7f1ceaec/Fluvialni-geomorfologie.pdf, s. 102
Údolní niva je akumulační rovina podél vodního toku, vyplňuje ploché dno údolí sedimenty (jen neckovitých a úvalovitých). Tvoří ji převážně naplaveniny i sedimenty okolních svahů (jíl, písek, štěrk). Niva v období povodní bývá zaplavena. Řeka v ní volně meandruje.
Meandr je oblouk (zákrut) vodního toku nebo údolí, středový úhel jeho oblouku dosahuje více jak 180°.
- meandr volný (zákrut řeky v široké nivě)
- meandr zakleslý neboli údolní (zákruty údolí).
C.1.2 Proudění v korytě řeky
Rychlost proudění je vzdálenost, kterou částice vody urazí za jednotku času. Rychlost proudění není v korytě konstantní jak v prostoru, tak v čase. Lze však konstatovat, že se zvyšuje se sklonem dna, a když se zmenšuje drsnost dna a břehů. Svou roli hraje i velikost průtoku vody. Hlavní směr proudění bývá ve směru proudnice (většinou rovnoběžně se břehy).
Sekundární, neboli helikální či spirálové proudění. To vzniká vlivem odstředivé síly především v zákrutech a meandrech vodních toků. Tekoucí voda je v obloucích vlivem odstředivé síly vynášena na vnější okraj koryta, to znamená, že hladina u vnějšího břehu oblouku je výš a uvnitřního níž. Proto se tedy vrací "proti proudu". Vše se opakuje v cyklech. Druhotné proudění má ve skutečnosti tvar spirály.
Rychlost proudění měříme často. Měří se plovákovou metodou, tzn., že měříme, za jak dlouho plovoucí objekt proplave určený úsek. Druhý způsob měření, přesnější, je pomocí hydromechanické vrtule, tou ale získáme pouze informaci o dominantním proudění. Rychlost proudění nejčastěji používáme jako průměrnou rychlost určitého úseku nebo příčného profilu koryta či popřípadě rychlost proudění komponentů koryta.
Zdroj: https://www.researchgate.net/profile/Tomas-Galia/publication/339029586_Fluvialni_geomorfologie/links/5e39993a92851c7f7f1ceaec/Fluvialni-geomorfologie.pdf, s- 18
Mapa okolí Točitého víru
________________________________________________________________________
Otázky pro uznání logu:
listing:
1. Vysvětli vlastními slovy pojem fluviální geomorfologie.
muzeum:
2. V muzeu zjisti (videoprojekce o řece a z vystavených hornin), jakého druhu jsou horniny, kterými protéká řeka v horní části toku (horniny usazené, přeměněné nebo vyvřelé). Jak se typ horniny může projevit na charakteru řeky?
3. FOTO: Udělej si fotku v muzeu u modelu řeky. Fotit se zde smí, nesmí se používat blesk.
stage Točitý vír
4. FOTO: Udějej si fotku na stage vedle sloupu s řekou v pozadí. (Postav se na cestu čelem k řece tak, abys po pravé ruce měl sloup. Pozorně se zadívej průsekem na hladinu řeky. Je dobré, když na ní plavou listy nebo kousky kůry či tráva. Pak uvidíš točitý vír.)
5. Odhadni, jak je silné proudění v tomto úseku řeky. Kolik je v řece vody? Popiš slovně svoje pozorování. Změř časový úsek, za který plovoucí objekt proplul celý okruh na hladině. Uveď datum a čas, kdy jsi prováděl měření.
6. Prohlédni si mapu okolí točitého víru. Porovnej ji s reálným pozorováním na místě. Působením jakých sil podle tebe vznikl bleděmodře označený prostor na mapě?
7. Prohlédni si řeku shora, pak sestup na stage 2. Pozoruj údolí, koryto, břehy, dno. S využitím informací z videoprojekce v muzeu a z listingu jej popiš. Materiály, horniny, výška břehů, eroze nebo ukládání. Nezapomeň ani vliv člověka. Jak myslíš, že zde dotváří erozní sílu řeky?
________________________________________________________________________
Literatura:
- 1 https://cs.wikipedia.org/wiki/Doubrava_(%C5%99eka)
- 2 https://is.muni.cz/th/166285/pedf_b/bakalarska_prace-_konecna_podoba.pdf
- 3 CHLUPÁČ, Ivo, et al. Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2002. 435 s.
- 4 https://www.researchgate.net/profile/Tomas-Galia/publication/339029586_Fluvialni_geomorfologie/links/5e39993a92851c7f7f1ceaec/Fluvialni-geomorfologie.pdf
- 5 https://geography.upol.cz/soubory/studium/e-ucebnice/Smolova-2010/lexikon/fluvialni.html