Krevní skupiny – nejvýznamnější objev české medicíny
Přijměte pozvání na geocachingové setkání v tento významný den nejen pro českou, ale i světovou medicínu.
Sejdeme se stylově u místního lékařského zařízení - Fakultní nemocnice Plzeň, dne 15.listopadu v 9:00 a vydržíme minimálně do 9:30.
Popovídáme si nejen o krvi, neboť každý z nás má jistě nějakou a to i osobní zkušenost nejen s odběrem krve.
.....ale samozřejmě bude řeč i o keších, jejich luštění a odlovech, o různých tabulkách a matrixech a neopomeneme také challenge keše a jejich snahy o splnění.
Současná medicína zná čtyři krevní skupiny,
jsou označovány jako 0, A, B, AB.
15.listopadu 1906 – zveřejnění objevu čtyř krevních skupin
Doktor Jan Janský přednesl v Praze na schůzi Spolku lékařů českých projev o svém objevu čtyř krevních skupin.
Za nejvýznamnější objev české medicíny se považuje dělení krevních skupin, k němuž v r. 1907 dospěl Jan Janský.
Pražský rodák Jan Janský, neurolog a psychiatr, objevil v roce 1907 čtyři základní krevní skupiny. Nezávisle na Rakušanovi K. Landsteinerovi, který objevil skupiny A, B, 0, rozeznal Janský i skupinu AB. Neoznačil je písmeny, to proběhlo až ve 30. letech 20. století, ale přiřadil jim římské číslice I. – IV. Jan Janský jako první zjistil, že lidská krev se dá rozdělit do čtyř skupin. Díky němu lidé přestali umírat při transfuzích a ze světa se rázem stalo bezpečnější místo pro život.
K revolučnímu objevu se Janský dostal úplnou náhodou při studiu vztahu mezi duševními poruchami a srážlivostí krve. Během výzkumu si všiml, že lidskou krev lze podle určitých rozdílů ve vlastnostech krvinek rozdělit do čtyř skupin. Svůj objev Janský zveřejnil v roce 1907. Dále se mu však nevěnoval a místo toho se soustřeďoval na výzkum mozkomíšního moku.
Jan Janský
se narodil 3. dubna 1873 na pražském Smíchově, kde měl jeho tatínek zavedený obchod. Jan absolvoval smíchovské akademické gymnázium, Smíchov reprezentoval i v cyklistických závodech a po maturitě se zapsal na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
Byl vynikající student, ale bez známostí, a tak místo vysněné chirurgie či gynekologie nastoupil na pražskou psychiatrickou kliniku v Kateřinské ulici, nazývané U Kateřinek. Vedl ji psychiatr a neuropatolog Karel Kuffner (1858–1940), považovaný za zakladatele české vědecké psychiatrie. Zavedl komplexní vyšetřování nemocných a na klinice během svého působení založil biochemickou, histologickou a likvorologickou laboratoř. Ve své době patřila k nejdokonalejším – a právě tady Jan Janský v roce 1907 objevil čtyři krevní skupiny. Zemřel v září 1921 v pouhých osmačtyřiceti letech.
Jako k řadě dalších revolučních objevů i u Janského sehrála roli náhoda. Když jedna z pacientek kliniky U Kateřinek v noci rozbila okno a podřezala si žíly, sice přežila, ale ztratila dost krve. Její manžel se nabídl jako dárce. Oficiálně zakázaná transfuze dopadla dobře, pacientka přežila. Jenže ve stejné době se Janský dozvěděl o praktickém lékaři v Černošicích, který krev zdravé matky dal jejímu zraněnému synovi, ale ten zemřel. Janskému začaly transfuze vrtat hlavou: někdy dopadaly dobře, u řady pacientů se ale dostavily problémy a někteří dokonce zemřeli. Proč? A nemohla by na úspěšný přenos krve míst čistě náhodou vliv duševní choroba?
A tak se doktor Janský pustil do zdlouhavého průzkumu vztahu mezi aglutinací čili shlukováním krve a duševními poruchami. Od 3 160 pacientů a zaměstnanců kliniky odebral několik kapek krve, opakovaně mísil sérum nemocných a zdravých lidí a pečlivě zaznamenával výsledky. Po dlouhých pokusech sice došel k závěru, že vztah mezi duševní nemocí a krví neexistuje, ale podařilo se mu klasifikovat čtyři krevní skupiny. Také narazil na pacienta, jehož krev se srážela se všemi ostatními vzorky, a mimoděk odhalil existenci do té doby neznámé čtvrté krevní skupiny, dnes označované jako AB.
Své poznatky shrnul do vědeckého pojednání a v listopadu roku 1906 před členy Spolku českých lékařů zveřejnil jeho závěry – a tím pro něj bylo téma krve uzavřené. Nadále se věnoval psychiatrii a neurologii, ve světovém měřítku patřil k průkopníkům likvorologie, tedy nauky o mozkomíšním moku. Podle něj nese jméno Janského-Bielschowského nemoc, dědičná smrtelná porucha, při níž je porušen metabolismus tuků ovlivňující psychomotorický vývoj dítěte v předškolním věku.
Nobelova cena
Díky Janskému tak nyní v lékařských slovnících je u hesla transfuze uvedeno „…podání krve získané od jednoho člověka dárce druhému člověku příjemci. Předpokladem převodu je kompatibilita v krevní skupině AB0 systému a Rh faktoru.“
V té době Janský nevěděl, že téměř ve stejné době se stejných výsledků dobral vídeňský lékař Karl Landsteiner (1868–1943). Také v jeho okolí transfuze z neznámých důvodů příliš často končily smrtí, a tak se od roku 1896 začal zabývat imunitním chováním krve, odebrané od kolegů a dokonce i své vlastní. Odhalil tři krevní skupiny, A, B a C (dnes 0), ale protože vycházel sice z menšího počtu vzorků, na vzácnou skupinu AB nenarazil. Ostatně i Janský ji objevil jen v několika vzorcích.
Čtvrtou skupinu do Landsteinerova výzkumu po čase doplnili jeho kolegové Decastello a Sturli, v roce 1940 pak Landsteiner spolu s Alexandrem Wienerem objevil Rh faktor. Význam Landsteinerova výzkumu vyjádřilo v roce 1930 udělení Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu.
Je to jen hra na možná, ale kdyby Janský v roce 1930 ještě žil, patrně by Nobelovu cenu převzali společně. Jako silný kuřák ale trpěl anginou pectoris a předčasně zemřel v roce 1920 při pobytu v Černošicích, kde s rodinou rád trávil volné chvíle.
Jak to s tou krví vlastně je?
Klíčem pro určení krevní skupiny je antigen, který reaguje protilátkami. Antigeny se u jednotlivých krevních skupin liší a pokud krvi chybí antigen, který obsahuje krev dodaná při transfuzi, odmítne ji.
Stručně řečeno: skupina A obsahuje protilátky anti B, skupina B protilátky anti A. Skupina AB neobsahuje žádné protilátky, a je tedy univerzální příjemce, ale nikoli dárce. Skupina 0 obsahuje protilátky anti A i anti B; člověk s krví 0 je univerzální dárce, ale sám může dostat jen 0.
U nás se nejčastěji vyskytuje krevní skupina A.
Objev krevních skupin pomohl zachránit spousty životů, bohužel ale nezachránil životy tisíců vojáků na bojištích první světové války. Když se Janský v roce 1914 nechal naverbovat jako vojenský lékař a chtěl provádět transfuze přímo na frontě, rakouské úřady mu to zakázaly. Není se čemu divit, bylo to riziko a na následky transfuze do té doby umíraly asi tři čtvrtiny pacientů.
Pro označení krevních skupin se od třicátých let 20. století užívá Landsteinerovo značení A, B, AB a 0.
O životě Jana Janského natočil v roce 1953 natočil Martin Frič film Tajemství krve s Vladimírem Rážem v hlavní roli, a to na motivy stejnojmenné novely Vladimíra Neffa.
Janský byl velkým propagátorem dárcovství krve. Na jeho počest je dobrovolným dárcům krve v České republice a na Slovensku udělována medaile prof. MUDr. Jana Janského.