Skip to Content

<

Hava Su

A cache by Whoever_CZ Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 08/31/2006
Difficulty:
4 out of 5
Terrain:
3 out of 5

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Keš byla 08.05.2019 adoptována naším spolkem, některé kapitoly již po letech nejsou aktuální, proto ocením zaslání aktuálních fotografií kapitol & okolního terénu na email ecistvan@gmail.com.
Předem děkuji za pomoc & spolupráci!

CS: Omlouvám se, anglická verze pouze na požádání...
EN: Sorry, English description on demand only...

kapitola prvni
nazev: 50 00 694 16 41 024


Nevim, proc se me na to ptate porad dokola. Vzdyt uz jsem vam to rekl snad stokrat. Museli mi asi neco hodit do toho kafe, nebo co. Vazne v tom mam hrozny chaos. Vim jen, ze bylo asi deset vecer, kdyz jsem se odtamtud vymotal. Jo, dobre, trochu jsem predtim popijel, ale to snad neni zadny zlocin, ne? (...) No jo, no jo, vzdyt uz vam to rikam. Ale bude to asi trochu zmatene, nevim, jestli si to pamatuju uplne presne. A prestante mi tou lampickou svitit do oci! Nemuzu se tak soustredit. (...) Nevim, kde to bylo, nevim ani, jak jsem se tam dostal. Ten kostel neni nijak zvlast pekny, proste normalni vesnicky kostel. Je na nem letopocet. Jo, ctyri cisla za sebou. A1 B1 C1 D1. (...) Proc mam ignorovat ta dvojcisli po stranach? Au! No dobre, sakra! Ale uz me nechte na pokoji...

kapitola druha
nazev: 50 00 (A1+C1) (C1) (A1) 16 42 (D1) (B1) (A1+A1)


Mohlo byt urcite k jedenacte, kdyz jsem se konecne vyskrabal do toho krpalu. Navic nebylo videt na krok, kdyby mi ta podivna mala svetelka neukazovala cestu, nikdy bych... (...) Nevim proc, proste me to tam hrozne tahlo, musel jsem tam jit. Kdyby nebylo te tmy, vsadil bych se, ze je odtamtud krasny vyhled. Ja byl ale z toho vystupu unaveny, tak jsem si jen na chvili sednul na tu lavicku. Pak uz zacinalo jit do tuheho. Mohl byste prosim tipnout tu cigaretu? Nemuzu se takhle soustredit. (...) No, proste do tuheho. Ta lavicka se pode mnou hybala, vlnila, to nemohlo byt z toho piti. Mozna to kafe? Porad se me ptala: Kolik prkynek se ted pod tebou tak prijemne vlni? Kolik prkynek se ted pod tebou tak svudne vrti? (...) Chtel jsem to cislo vyslovit, byla to jen jedina cislice, ale at jsem se snazil, jak jsem chtel, rikal jsem porad dokola jen A2...

kapitola treti
nazev: 50 01 (A1) (A1+B1-C1) (A2-A1) 16 42 (A2-D1) (A2+D1) (A1+A2)


Nekdy jdete do kopce, nekdy z kopce, lidi chodi sami a radi, po loukach, po lesich, po horach, kazdy chodec ma nejakeho patrona, ktery nad nim drzi ochrannou ruku, ktery chodi porad s nim, chudaci, nekteri se pekne nachodi, s tou rukou, behaji za lidmi, kteri chodi po ruznych krivkach, po ruznych barvach, vsak to znate, nekdy jdete po zelene, nekdy po modre, nekdy po cervene. A nekdy se ty cesty skrizi, s nekym se treba potkate, s nekym, koho treba ani neznate, ale kdo pro vas bude na te dalsi ceste moc dulezity, kdo treba kvuli vam i opusti tu svou barvu a pujde dale s vami po te vasi. Treba na vas ceka prave na tomhle miste, kde se krizi cesty, kde se krizi barvy, ale kolik? Kolik se jich tam proboha krizi? (...) Neblouznim... (...) A3...

kapitola ctvrta
nazev: 50 01 (A2) (D1) (A3-D1) 16 42 (A2-D1-A3) (B1+A3) (B1)


(...) Ano, dekuji, ta voda pomohla, diky, fakt. Kde jsem to skoncil? No, sel jsem, musel jsem jit porad dal. Kdyz uz jsem nemohl, pomyslel jsem na odpocinek. Zvlastni. Hned se primo prede mnou objevilo neco jako oaza. Posezeni se striskou, stul, ktery se prohybal pod jidlem a pitim. Ta podivna svetelka se zmenila snad v reflektory, najednou se okoli prozarilo svetlem a ja nahle videl az za hranice te nasi zeme. Avsak misto abych zahnal ten sileny hlad a zizen, to podivne, nezname paleni po celem tele, nevim proc, najednou me zajimala jen jedina vec: ta lavicka. Jidla a piti jsem se ani nedotkl, lehl jsem si na lavicku, ktera se pode mnou zacala zase prijemne vlnit. Pak se me zeptala: kolik prkynek chrani te pred destem? Kolik prkynek? Ja nevim, bylo jich tam hrozne moc, vse se mi zacalo slevat v jednu obrovskou housenku, v jeden labyrint, kde jsme kazdy jen svym smesnym odrazem. A4 B4. A vubec - proc porad sama prkynka??

kapitola pata
nazev: 50 01 (A3+A4+B4) (A1) (A3) 16 42 (A1) (A2+B4) (B1)


Jedno z nejzvlastnejsich slov, o kterem jsem nedavno dlouze premyslel, kdyz jsem lezel na luzku v cele a zahrival krcni a zadove svaly, je slovo "rozhrani". Co to znamena, takove rozhrani? Je to prostor mezi dvema hranicemi? Ne. To by bylo prilis jednoduche. Myslim, ze to slovo v sobe skryva destrukci, destruktivni potencial. Jde o hranu, ktera tu byla odjakziva a ktera je nahle poskozena, ponicena, rozlomena. Roz - hrani. Vsichni zijeme sve zivoty na hrane. Jsme zvykli se na hrane neustale pohybovat. Uspech nebo neuspech v zamestnani, slava nebo posmech, uspesna cesta na chatu po dalnici nebo smrtelna autonehoda. Konec hrany znamena konec nasi existence. A mozna proto je mi slovo rozhrani tak neprijemne. Pripomina mi, ze nejsem nesmrtelny. O to neprijemneji jsem se citil na tomto podivnem miste. Rozhrani na druhou. Rozhrani Cech a Polska, kam bylo videt pred chvili, kdyz mi ta zahadna svetelka dala alespon na chvili odpocinout od te dusive tmy; rozhrani Cech a Moravy, ktere predstavuje kamen, na kterem se probiram rozplacly. Ze nevim, co tu delam, co me sem zavedlo, to me uz ani neprekvapuje. Svetelka se nahle spojuji do jakehosi svetelneho provazu a ladnymi, pomalymi pohyby vypaluji do kamene letopocet. A5 B5 C5 D5. Rozpalene ryhy v kameni chladim svou kuzi na prstech a dlanich. Chtel bych byt nejak blize tomu vsemu, co se tu deje. Nedari se mi to. Jen spalena kuze mirne zapacha...

kapitola sesta
nazev: 50 02 (A1) (A5-A1) (B1) 16 42 (A5) (A1+D5) (A3)


Prosim vas, vyndejte mi nohy z te vody, mam uz prsty uplne rozmocene! (...) Vzdyt ja se snazim! Sel jsem porad dal, za nejakou sipkou, kterou jsem mel v hlave, neco jako kompas, ktery se rozbil a neukazuje na sever, ale na nejaky nesmysl, schovany kymsi kdesi v dalce. Byl jsem utahany, malatny, ale skoro jsem bezel. Pak jsem se najednou zastavil a koukal jsem na skupinku malickych brizek. Byly tesne u sebe, nalevo od cesty. (...) Nevim, kolik jich bylo. V hlave jsem mel prazdno. Vlastne ne uplne prazdno. V hlave jsem mel silnici, po ni prijizdelo auto. Bylo to zvlastni, tady, uprostred noci, uprostred nejakeho ciziho, neznameho, nepratelskeho lesa. Auto prijizdelo bliz a bliz. Az kdyz jsem zretelne videl mrizku chladice a mohl jsem rozeznavat jednotlive musky priplacnute na ni, jsem si uvedomil, ze stojim uprostred te silnice. Ze slysim skripet brzdy. Nedalo se uz nic delat. Byla to ta chvilka, kdy si clovek uvedomi, ze nema dost casu na to, aby neco udelal. Bylo to Audi. Audi A6.

kapitola sedma
nazev: 50 02 (A6+D1) (A5+D5) (A1) 16 41 (A1+C1) (A2+A6) (A1)


No vida - ani to nebolelo. Proste jen ticho a tma. Zase ta tma. Zase ta dusiva, vatovita tma. Presne takova tma, jaka byvala v loznici u me babicky. Mela velky starodavny dum v Nymburce, tehdy to byl jeste takovy ten typicky venkov, nejezdila tu zadna auta a v noci se nikde nesvitilo, nebylo nic videt ani slyset. Jako maly kluk jsem tam casto lezel na zadech, chvilku s ocima zavrenyma, chvilku s ocima dokoran, a bavil se a zaroven se desil tim, ze v tom neni zadny rozdil. Chvilku to byla legrace, ale po nejake dobe cloveka zacnou prepadavat znepokojujici myslenky. Co kdyz jsem slepy? Co kdyz uz nikdy nic neuvidim, jen tuhle dusivou, vatovitou tmu? Pravdepodobne ne, je to nesmysl. Jde jen o to, ze je tu vsude kolem takova tma, ze clovek zkratka nic nevidi. Ano, ale jak si to overit? Jak to dokazat? Kde vzit dostatek jistoty, aby clovek mohl usnout? Vstat a rozsvitit svetlo - to nejde, vzbudil bych dedu a brachu, ptali by se, co se deje, a kdybych rekl pravdu, bratr by si pak prede mnou cele prazdniny z legrace tukal na celo. O par let pozdeji se na me stejna tma vyhrnula z babicciny rakve. To se mi vzdy vybavi, kdyz se dnes pokousim usnout nekde, kde je tahle absolutni tma. Tma tmouci. Zaplat pambu za tu Hvezdu. Jedina Hvezda na tehle dusive, vatovite obloze. Jak je vysoko? A7 B7 C7.

kapitola osma
nazev: 50 03 (C5) (B7) (A7) 16 41 (B4+B7) (B5) (D5)


(...) Telefonovat? Kam chcete telefonovat? Do blazince? Nebo tam uz jsem? Vy jste blazinec? Telefonovani je choroba tehle civilizace. Vsichni jen telefonuji. Porad. Clovek si nemuze ani popovidat s prateli, protoze jim porad zvoni mobily. Nedavno jsem hledal tajnou schranku ukrytou na prazskych Olsanskych hrbitovech. Jak je tam ta stanice metra Zelivskeho. Prochazel jsem cestickami tohoto mista posledniho odpocinku a citil, jak ze me prysti hluboka pokora - kdyz kolem me probehla banda malych deti s rachtacimi pistolemi a samopaly na kulicky. Schovavali se za nahrobni kameny, strileli po sobe a po kolemjdoucich a delali u toho hrozny kraval. Najednou jednomu chlapeckovi zacal zvonit mobil. Jo, mami, jasne ze se mam dobre, hrajeme si s kamaradama. Karel Plihal by na to pohotove rekl kratkou basnicku: Detem, ktere zlobily, rozdupeme mobily. (...) Ano, dobre, omlouvam se, kde jsem prestal? Ano. Telefonovani je choroba tehle civilizace. Vsichni jen telefonuji. Porad. Dokonce i tady, na konci sveta - najednou stojim a koukam na dve telefonni cisla. (...) Ano, tma je, ale jen okolo. Svetelka mi osvetluji ctvrtou cislici zprava v telefonnim cisle napravo. Predpokladam, ze to bude A8, nebo se mylim?

kapitola devata
nazev: 50 03 (B5) (A8) (A2+B4) 16 41 (A1+A8) (C5) (A4)


Stozar. Dalsi podivuhodne slovo. Emil Frynta by asi rekl, ze takovy jeden stozar se sklada z deseti desetizaru. Nebo ze sta jednozaru? Takhle vesele jsem si premyslel, nez jsem si uvedomil, pred cim to stojim. Cely rozedrany, bez bot, dlane a chodidla cela od krve. (...) Nevim! Ja proste nevim! Vy mi neverite, co? Jsem vam tu pro legraci. Takhle to ale bylo, myslete si, co chcete. Nebo si to tak alespon pamatuji. Svetelka vypaluji dalsi letopocet, opet musim zchladit rany kamene vlastnim telem, vlastni krvi. Vedle letopoctu je i cislice oznacujici mesic, ve kterem tu ten strasny pozar radil. Ignoroval jsem ji. A vam doporucuji to same. A9 B9 C9 D9.

kapitola desata
nazev: 50 03 (A9) (B5) (D9-A8) 16 41 (D9) (A1+A9) (A6+C7)


Musel jsem odtamtud pryc. Kdybyste tam byli, chapali byste proc. Utikal jsem porad dal. Ale tady se musim priznat, ze si dalsi hruzy z te noci uplne nepamatuji. Myslim si, ze jsem dobehl k lavicce. Padnul jsem na ni naznak a mzoural nad sebe do tmy, jestli nekde nespatrim tu osamelou Hvezdicku. Lavicka se pode mnou zacala vlnit, zacala me hladit po zadech a tvrdila mi, ze A10 je 1. Ale moc pravdepodobne mi to nepripada. Co by v pustem lese delala lavicka? Spise to byly tri borovice, srandovne propletene do sebe, ktere mi septaly, ze A10 je 2. Ale borovice ve smrkovem lese? Nebyly to dve skalky, ktere tvrdily, ze A10 je 3? Blbost, v tom stavu bych z jakekoli skalky musel nutne spadnout. Myslim, ze tam stala stara telefonni budka. Sklenene tabule vysypane, sluchatko utrzene, na starem seznamu tuzkou nacmarano ve spechu, ze A10 je 4. (...) Ano, to mate pravdu, to je ta nejmene pravdepodobna moznost. Skutecne netusim, co jsem tam tehdy videl, ani neznam hodnotu A10. Bohuzel, moc vam nepomohu. A bude to jeste horsi...

kapitola jedenacta
nazev: 50 03 (A10-A9-A1) (B4-A3) (A3) 16 41 (C9-A10) (B5) (A8)


Na gymnasiu me dejepis nikdy nebavil. Bylo to predevsim systemem ceske stredoskolske vyuky, ktera spocivala, nevim, jak je tomu dnes, ale tenkrat spocivala v trapnem, slepem a zbytecnem opakovani udaju, letopoctu, nazvu buhviceho, podivnych chemickych vzorcu... Bez kontextu, bez podporovani lidske touhy si ty informace propojit, dozvedet se vice. A zvlast v dejepise. Kazda hodina zacinala petiminutovkou. Deset letopoctu. Ctyricet cislic, ktera pro studenta neznamenala vubec nic, ktera si uz hodinu po pisemce nepamatoval. Navic tu byl pan ucitel Hrdlicka, ktery po nas hazel tezkym svazkem klicu, kdyz jsme vyrusovali. Vim, ze je to skoda, ale tahle kombinace ve mne vypestovala odpor k jakekoli forme historie na cely muj zivot. Muj mily C.G.Jung kdysi rekl, ze objektivni dejinne udalosti nejsou vlastne pro jednotlivce vubec dulezite. Tusime tedy, ze takova bitva u Jaromere byla zrejme historicky velmi vyznamna, ale co naplat, pro nas osobne je stejne dulezitejsi, kolik budeme pristi mesic platit za telefon. Mozna je to smutne, ale je to tak. Alespon u me. Pokud mi ovsem zrovna nepomahaji svetelka. Najednou jsem zkratka vedel, ze tenhle trojhranny kamen s vytesanym letopoctem 1773 je meznim kamenem tvoricim hranici mezi panstvim Lichtenstejnu a Althanu z Mezilesi v Kladsku. Myslim, ze jsem si na boku kamene vsiml male kovove cedulky s letopoctem jeho rekonstrukce a znovuumisteni. A11 B11 C11 D11. Ale mozna se pletu, co ja vim? Byla to tak strasna noc, copak se nekdo muze divit, ze jsem neco mozna radeji zapomnel? Jestli tam ta desticka neni, pak A11=B11=C11=D11=0.

kapitola dvanacta
nazev: 50 03 (C11+A9) (A3-C11) (A6) 16 41 (A10-D11) (A6+A10) (A11+A8)


(...) Strasne moc cedulek. A ukryt. Meli tam ukrytou vzacnost. Ukryty poklad. Alespon lide z okoli to tak brali. Byl to originalni rukopis Bezrucovy basne o tomto kraji. Pekne. Nadherne. Jen nevim, jestli pri tom pozaru nebyla znicena. Je to skoda, ze to vsechno shorelo. Nahoru vas ted nepusti. Pritom by to byl urcite skvely zazitek, rozhlizet se z ptaci perspektivy po kraji, ktery i samotnemu Bezrucovi stal za to, aby se chopil pera. Splhat s jeho versi stale vys a vys. Ale jak vysoko jsem byl ja? To vam nepovim. To si budete muset zjistit. (...) Au! Dobre! A12 B12 C12!!

kapitola trinacta
nazev: 50 03 (A10) (A6) (B12) 16 41 (A9) (C9) (C12-B4)


A tady uz zacalo jit opravdu do tuheho. Veci se zacinaly hybat, dostavalo to vsechno smysl a spad. Nevedel jsem sice, jestli je to dobre nebo spatne, ale tusil jsem, ze se konecne dockam nejakeho rozlusteni. Prispechal jsem sem, na konec sveta, do tehle pustiny a cely udychany jsem s otevrenymi usty hledel na objekt, ktery mi svetelka osvetlovala. Nemohl jsem tomu uverit. Bylo to jako, jako, treba jako najit smysl zivota, zlaty gral, to, co cely zivot hledame. A nevedeli jsme, ze je to tady. Ze to tu stoji jen tak, volne. Neuveritelny objekt. A na nem ta neuveritelna, kouzelna tri pismena. Po chvili ten objekt zacal jemne vrnet a ruzne se morfoval. Byl to uzasny pohled; chvilemi mel tvar krychle s napisem A13=5, chvili zase tvar kvadru s napisem A13=6, pak se z neho stal valec s napisem A13=7, pak se coby koule s napisem A13=8 zacal koulet kolem me, nez se vratil na sve puvodni misto a zmenil se v uzasny kuzel s napisem A13=9. A do toho porad ta tri magicka pismena...

kapitola ctrnacta
nazev: 50 03 (A13+C12-B11-A10-D9) (A8-B7+A6) (C5+B4+A3-A2+A1) 16 41 (D5-A6) (A7+A8-D9) (A13-A11-B11-C11-D11-A9)


Ten neznamy objekt me nasmeroval, myslel jsem, byl jsem si dokonce jisty, ze jsem na tom spravnem miste. Ze me uz jen par minut deli od okamziku, kdy najdu ten nejvetsi poklad, rozhreseni, smysl zivota, smysl toho vseho trapeni. Prohledal jsem to tam centimetr po centimetru, rozryl jsem hlinu nekolika metru kolem sebe, lezl jsem na vsechny stromy a zase z nich padal, poobracel vsechny kameny, svetelka zatim do kury nejblizsi brizy vypalila tri pismenka, DNF, nevim, co to znamena, ale kdyz zacalo svitat, vsechna ta svetelka zmizela, zmizela i vsechna ta magie, ta posedlost, ta nadlidskost i vedomi velkeho ukolu, vysokeho cile. Zustal jsem tam jen ja, obycejny clovek - zakrvaceny, pohmozdeny, do krve rozedrany a k smrti unaveny. Lezel jsem tam cely den, nez me v podvecer nahodou objevili nejaci drevorubci a dopravili me do civilizace. Probudil jsem se az tady - u vas v ustavu. (...) Presne tak. Nedokazal jsem to. Nedokazal jsem to najit. Byl jsem vybran, ale zklamal jsem. V usich mi porad zneji ta podivna dve slova - Hava Su. Vim, ze jsem byl blizko, ze jsem mohl vedet, co znamenaji, co mi rikaji a jakou reci mi to rikaji. Ale zklamal jsem. Musite jit vy. Musite tam jit, jit v mych stopach, proto jsem vam to preci vsechno rekl, musite tam jit a byt lepsi nez ja, najit to, najit ten poklad, zjistit, co ta slova znamenaji. Slysite? Slysite me? Kam odchazite? Tak kam to jdete? Poslouchali jste vubec, co jsem vam rikal? Nenechavejte me tady! Rozvazte me! Je to dulezite, copak to nechapete? Prosim! Najdete to! Hava Su! Ta slova jsou Hava Su!

Geocaching.eastcz

Legendy

[Last listing update: 23.06.2019; ištván]

Additional Hints (Decrypt)

Cbzbp? Puprgr bqr zr arwnxbh cbzbp? Gb arzlfyvgr inmar! N xqb cbzhmr nhgbebiv gbub cevfrearub grkgh? Cflpuvngev? Imcnznghwgr fr!

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



 

Find...

213 Logged Visits

Found it 187     Didn't find it 11     Write note 9     Publish Listing 1     Needs Maintenance 1     Owner Maintenance 4     

View Logbook | View the Image Gallery of 69 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.