Vrabinec Traditional Cache

V romantické poloze na pravém brehu Labe severne od Techlovic se nachází výrazný cedicový skalní útvar nahore trojmo rozeklán skýtající témer ze všech úhlu strhující pohled. Budí pozornost a zvedavost, toho kdo vlakem, po silnici nebo parníkem projíždí labským údolím.
Toto velmi pusobivé místo pritahovalo lidi odjakživa, což dokládají také archeologické nálezy.
Návštevníky, které toto romantické místo pritahuje, ceká nádherný pohled ze skalní vyhlídky do údolí Labe a údolí Rychnovského potoka.
Snad jen zbývá dodat že tento mohutný skalní útvar byl prohlášen prírodní rezervací a zároven slouží jako horolezecký terén.

Pristup:
Vrabinec se nachází na vysokém návrší nad obcemi Prední Lhota a Babetín. Prístupný je po cervené turistické znacce vedoucí z Techlovic pres Lesnou do Decína.
Znacená cesta stoupá nejprve po silnici ze které se oddeluje a stoupá prudce krovinami a lesem pešinou vzhuru až na pastvinu. U zrícenin bývalého hospodárského dvora odbocuje ze znacené cesty vrcholová stezka, po které lze vystoupat až na vrchol jednoho ze skalních sopouchu, se zachovalým zbytkem zdiva.
Práve záverecný výstup na zmínený skalní sopouch je dosti obtížný a dá se ríci pri neopatrnosti i nebezpecný, nebot stezka vede po úzkých skalních výstupcích bez zajištení.

Stejne tak je treba venovat opatrnost v ruinách hospodárského dvora pod hradem, které skýtají nebezpecí v podobe propadlých sklepních prostor.

Pri ceste na Vrabinec doporucuji vzít v úvahu i zvýšení obtížnosti terenu v období vlhka nebo mrazu vzhledem k bahnitému a kluzkému terénu.

Historie:
Historie není moc urcitá, ale praví se, že hrad nahradil dríve stojící tvrz, postavenou asi ve 12. století, jež sloužila k ochrane labské vodní cesty.
O samotném hrade vypovídají písemné prameny roku 1404 jako o Vrábníku. Techlovický zeman se chtel zbavit závislosti a stavovské podrazenosti na mocných decínských Vartenbercích, proto si postavil kolem r. 1400 nevelký hrad na tak nápadném a težko prístupném míste. Avšak vysoká feudální spolecnost se i potom vyjadrovala pohrdlive o malém zemanovi a jeho nový hrad nazývala posmešne Vrábník, Vrabinec. Vartenberkové nechteli trpet vedle sebe samostatného, svobodného zemana. Vyvolávali s ním spory a rešili je násilím a lstí, až ho zcela umlceli roku 1410.
Poté se písemné zmínky o nem zminují až roku 1425 a to jako o Sperlingsteinu. K tomuto datu jej obýval Mikuláš z Lobkovic, který jej zrejme obsadil nelegálne. Když ten si na Vrabinci pocínal zas podle své vule, pozvali ho Vartenberkové vlídne na hostinu do Decína a tam ho zajali a tak dlouho veznili, dokud jim nepodepsal smlouvu, že do trí týdnu predá Vrabinec i se 14 vesnicemi Vartenberkum a krome toho jim splatí dluh Fridricha knížete Saského, ktarý na nich žádal jeho propuštení.
V té dobe podnikali Vartenberkové lupicské výpravy na sousední panství a mesta a to i za hranice. Napadená mesta a krajové lanfrídy z Cech i ze Saska podnikly proti Vartenberkum a jejich spojencum trestní výpravu. Pritom byl i Vrabinec r. 1444 dobyt a poboren a nebyl již obnoven.
Ve zpráve z r. 1515 je oznacen jen jako sutina. Ale území zustalo cástí decínského panství a bývalá techlovická tvrz byla premenena v poplužní dvur s pivovarem. Hospodárský dvur pri severní pate hradu byl obydlen až do poloviny 20. století, dnes je však stejne jako hrad již pouhou zríceninou.

Prirodni rezervace:
Duvodem ochrany prírody je fakt, že jde o ostrov teplomilné kveteny v chladnejší a vlhcí cásti Chránené krajinné oblasti Ceského stredohorí. Jde o smes zvlášte chránených druhu rostlin - napríklad tarice skalní, belozárky liliovité, modrence tenkokvetého, nádherné lilie zlatohlávka, medovníku medunkolistého a dalších - nekteré druhy žijí i ve skalních šterbinách jako napr. tarice skalní.
V jarním období pak nastává nevšedne krásný jev, kterému ríkáme kvetoucí skály . Strídají se tu svislé skalní steny se šterbinovou vegetací, volné sute na svazích až 40 stupnu a sutové lesy.
Vrabinec je dominantní skalní útvar nad svahy údolí Babetínského potoka s prilehlými sutemi a sutovými lesy.
Prírodní rezervace se rozprostírá na ploše 8,77 hektaru v nadmorské výšce 198 - 350 metru.
Jako státem chránené údolí má status od roku 1993.

Povesti:
A jelikož každý správný hrad musí být opreden hned nekolika povestmi, není Vrabinec výjimkou. Zjevuje se zde prý duch šlechtice s hejnem havranu, ale i Bílá paní..

A ta o Bílé paní je tato:
Za casu, které jsou již dávno minulostí, žila na Vrabinci paní. Manžela jí sebrala válka, a tak paní zustala na hrade sama jen s nekolika sloužícími. Doba byla tenkrát neklidná a paní se casto obávala o osud svuj i svého hradu. A jednoho dne skutecne na hradní bránu zaklepalo neštestí. Vojsko oblehlo hrad, zakrátko kraj zahalila noc a vojáci stanuli na nádvorí. Paní nemohla dlouho usnout a zrovna když oka zamhourila, nekolik mužu vtrhlo do jejího pokoje. Paní pevne spoutali, nohy i ruce jí svázali a poté ji uvrhli do hlubokého temného vezení. Paní byla k smrti vystrašená. Ve vlhké, krysami prolezlé kobce, pojednou ucítila kour. Vskutku, hrad byl v plamenech. Vojáci jej, potom co paní uveznili, zapálili a prchli. Z vezení nebylo úniku, i kdyby paní nebyla spoutána. Nejdríve cítila jen kour, ale pozdeji zahlédla i svetlo, vyzarované nicivými plameny. Hradní paní ztratila všechnu sílu, ležela v kobce a cekala na smrt, kterou v ohni opravdu našla. Nikdo se ji ani nepokusil zachránit. Po této hruzné události se pocal duch vrabinecké paní na hrade zjevovat. Byl práve cas vánocní, když lidé poprvé spatrili trepotající se bílou postavu s tvárí plnou desu, jak se prochází kolem ohorelých trosek hradu.
Od tech dob se Bílá paní zjevuje na Vrabinci každým rokem. Vždy od Štedrého dne až do Trí králu. Bloudí smutne zríceninami a naríká.