Dvoudílné hradiště leží na skalnatém ostrohu, obtékaném Vltavou a Voltýřovským potokem. Po napuštění přehradní nádrže vytvořila plocha hradište, ohraničená příkrými srázy, poloostrov. Západní hranu hradiště tvoří prakticky kolmé skalní steny, spadající původně několik desítek metrů do vltavského údolí, dnes ovšem z větší části zaplněného vodami přehradní nádrže. Od okolní krajiny je ostrožna oddělena částečně zdvojeným kamenným obloukovitým valem, který lemuje severní obvod akropole. Pred valem, v místech nejvetšího zúžení ostrožny, vytváří terén příčnou sedlovitou sníženinu a od této šíje pak stoupá na sousední vrchol kopce Žíkov.
Akropole za hlavním valem je poměrně plochá, její nepravidelně oválná plocha má rozměry približně 140 x 100 metrů a od jazykovitého předhradí je oddělena příčnou terénní vlnou s místy vystupujícími kameny a skalním podložím.
Oba boky ostrožny přirozeně chránily skalní srázy, a tak bylo veškeré opevňovací úsilí soustředeno na vlastní šíji, kde vznikla v pozdní době bronzové pomerně mohutná hradba. Ta se na jihovýchodě obloukovitě zatáčela a v místech nad roklí Voltýrovského potoka, kudy vede i současná přístupová cesta na hradište, byla patrně opatřena vstupní branou. Kamenný val je dochován v délce přes 80 metrů a jeho relativní převýšení nad plochou akropole je největší ve středové části, kde dosahuje až 2 metrů. Výškový rozdíl mezi sedlem před akropolí a korunou valu je však přes 8 metru, což podtrhuje mohutný vzhled fortifikace při příchodu k hradišti.
Val byl na dvou místech prokopán archeologickými řezy (9 x 1 metr a 28 x 2 metry), které prokázaly dve stavebne odlišné fáze hradby. Starší opevnění bylo tvořeno dřevitohlinitou hradbou s čelní opěrnou zdí z mohutných kamenů, které se po požáru zřítily a vytvořily výraznou kamennou destrukci. Zároveň došlo při proboření zpevňujících dřevených roštů k výraznému propálení a rozvalení vnitřrního hlinitého tělesa hradby.
Na této destrukci pak byla založena nová kamenitohlinitá hradba o šířce zhruba 240-270 cm, jejíž přední i zadní stěnu tvořila lícovaná kamenná zeď. Vnitřní výplň hradby byla pak složena z hlíny a menších i vetších kamenů, které po jejím rozpadu vytvořily na povrchu valu rozsáhlý kamenný pokryv. S touto mladší fází opevnění souvisí i výstavba druhé hradební linie, dochované částecně pod hlavním valem. Dnes je z ní jen steží patrný hliněný násep. Nejpravděpodobnější se zdá, že do něj byla zapuštěna dřevěná palisáda, která ostatně mohla být ukotvena i v mělkém soubežném žlabu, odkrytém ješte o neco níže po svahu.
Podle radiokarbonové analýzy zuhelnatělých zbytků dubové kulatiny, zpevňující starší hradbu, bylo nejstarší opevnění hradiště na Žíkovci vybudováno nekdy v prubehu 10. století před naším letopočtem, tedy na samém počátku pozdní doby bronzové.
Keramika z 9. století svědčí o tom, že rovněž v raném středověku byla plocha hradiště využívána, jistě v souvislosti s velkým slovanským hradištěm u Kozárovic, ležícím na protejším břehu Vltavy.
2015-9-13: Schránku někdo přemístil o půldruhého sáhu k severu; po menší úpravě je nový úkryt lepší než ten původní, tak jsem ji tam nechal a aktualizoval jsem hint.