První jezdec William Richardson vyrazil na trasu 8. dubna 1860 ( některé zdroje uvádějí 3. dubna 1860). Začínalo se v Saint Joseph ve státě Missouri, dále linka vedla přes Kansas, Nebrasku, Colorado, Wyoming, Utah, Nevadu a končila v Sacramentu v Kalifornii. Samotní poslové byli vybaveni jídlem (suchary, špek) a polní lahví s pitím. Na svou obranu měli střelnou zbraň. Při školení jim ale bylo doporučeno nemíchat se do žádných sporů a pokud možno zmizet. Poštovní zásilky převáželi ve čtyřech kožených brašnách, tzv. mochillách, upevněných u sedla a naplněných asi patnácti kilogramy zásilek.
Jezdec měl za povinnost tryskem ujíždět k nejbližší stanici, vzdálené asi 20 km. Zde vyměnil koně a pokračoval v cestě. Zakladatelé Pony Expressu doufali ve státní podporu, neboť celá linka byla silně ztrátová. Podpora však nepřišla. Tím hlavním, co Pony Express drželo nad vodou bylo rychlé dodávání čerstvých zpráv pro noviny na obou pobřežích USA. Tomu ale učinilo konec dokončení výstavby transkontinentálního telegrafu 24. října 1861.
Pony Express ukončil svou činnost 20. října 1861. .
První mezikontinentální telegrafní linka s připojenými stanicemi byla milníkem v elektrotechnice a základem expanze na západ Spojených států amerických v polovině 19. století. Sloužila jako jediná možnost téměř okamžitě komunikovat mezi východním a západním pobřežím během roku 1860. V tom čase probíhala občanská válka a budování transkontinentální železnice.
Samuel Morse vybudoval první experimentální telegrafní linku mezi Washington DC a Baltimore a byla předvedena 24. května 1844. Do roku 1850 byly postaveny telegrafní linky pokrývající většinu z východní států, samostatná síť linek telegrafu byl záhy postavena i v Kalifornii. Kalifornie byla přijata do společenství Spojených států v roce 1850 jako první stát nesousedící s východními státy Unie. Bylo vyvíjeno velké úsilí, aby Kalifornii následovaly v integraci i ostatní státy, včetně provozu námořní a pozemní pošty a osobní dopravy. Navrhované dotace na telegrafní linky do Kalifornie byly v Kongresu po roce 1850 schváleny. V roce 1860 byly americké úřady oprávněny utratit 40.000 dolarů ročně na budování a udržování pozemních linek. O rok dříve, ve státě státě Kalifornie, zákonodárci povolili podobné dotace, 6000 dolarů za rok. ¨
Trasa vedení Federální smlouvu provozovat Pacifický Telegraf získal zákonem z roku 1860, Hiram Sibley, prezident společnosti Western Union. Konsorcium Western Union a telegrafní společnosti v Kalifornii tak společně budují pozemní telegraf, dělí se o federální a státní dotace, a sdílí veškeré zisky z provozu linky. Nově vybudovaná společnost Overland Telegraph Company of California, bude stavět linku na východ od Carson City (východní teritorium kolem jejich vedení), a to pomocí pomocí nově vyvinuté centrální linky, vedoucí však přes Nevadu a Utah.
Ve stejné době byla založena Pacifik Telegraph Company of Nebraska, kterou vlastní Sibley. Tato společnost by měla postavit linku na západ od Omahy, v podstatě pomocí připojení východní části Oregonu. Tyto dvě linky se setkají v telegrafní stanici v Salt Lake City. Materiál pro linku byly shromážděn koncem roku 1860 a výstavba probíhala v druhé polovině roku 1861. Hlavní problém v zásobování stavebních týmů byl tehdy společným úsilím překonán. Byl to stálý nedostatek zdrojů dřeva na telegrafní sloupy na pláních Midwest a pouští velké pánve.
Východní linka z Omahy dosáhla Salt Lake City 18. října 1861, a západní část trasy od Carson City byla ukončena 24. října.
Cerpáno z wikipedie