S k
ždým dalším máchnutím rozvířím prac
a novou miliardu hmyzu. Všudypřítomné bodláčí a trní
se zako
sává do stehen a nalézá útoči
tě v botě. Vegetace radostně pučí. Kam až dohlédnu se t
telí žhavý vzduch.
Co sem lezu
tomhle období? Kvůli jednomu zatracenému bodu? Tak asi pr
to ta divná ikonka v atributech. Teď už ale necouvnu. Znovu zve
ám tuny blata je
nedávné deště lepí na mou o
uv až ke kotníkům.
Pot zté
ající z čela vypaluje voči, sv
dící paži pokrývá vrstva prachu. Otírám se. Po
ěkolika vteřinovém uspokojen
je to jako by mě do ksichtu praskl sladký pomeranč. Jsem na místě a zakláním hlavu. Šajze, musí to být zase tak
ysoko!? Ale jasánek je to parádní.
Pánové a dámy: tak to je konec pohodové lezby!
Rychle, než nám ta květena vyleze z hlíny...
...a komáři z děr. Potom už to nebude taková pohoda z lezení.

