BÝVALÁ OSADA DOLSKÉ DOMKY
Osada Dolské domky (Thalhäusel) vznikla se stavbou Nového Dvora v polovině 18. století. Třicetiletá válka totiž způsobila Tepelskému klášteru značné škody a vylidnila značnou část regionu. Zdejší etnikum víceméně česko-německé se postupně měnilo na převážně německé. V této době také klášter upustil od feudálního systému vybírání dávek a robot a přiklonil se k systému hospodaření ve vlastní režii. Byla to osada, která fungovala jako bydlení pro personál nedalekého dvora. Bydleli tu zaměstnanci, kteří obdrželi do nájmu pozemky a ty pak později získali do svého vlastnictví. Mnohdy je spláceli svoji prací. Obyvatelé zdejší osady fungovali jako tzv. „sváteční sedláci“. Kromě zemědělské práce měli ještě další povolání jako zedník, tesař apod. Podobných osad vzniklo v 18. století v okolí několik a jejich rozšířování bylo postupné.
V případě Dolských domků je nstarším stavením čp. 29 (1754) jenž vybudoval Johann Paul Schneider, který byl vrchním ovčákem na Novém Dvoře.
1755 – dům čp. 26 (tesař Johann Funk)
1777 – dům čp. 22 (Greif Michael Heidl)
1784 – dům čp. 24 (Raimund Ingrisch)
1797 – dům čp. 28 (Jakob Reinl a Andreas Seipert)
1817 – dům čp. 24 (Laurenz Steiner a jeho syn Anton)
1817 – dům čp. 34 (patrně v tomto roce nebo o něco dříve byla postavena hájovna pro Adalberta Lukasche)
1822 – dům čp. 27 (Adam Denk)
1822 – dům čp. 30 (Michael Brandl)
1824 – dům čp. 35 (postavil Lorenz Plescher syn zednického mistra)
Posledním domem pak je čp. 23 patrně někdy na konci dvacátých let, nebo začátkem 30. let 19. století. Zástavba osady byla dokončena a až do roku 1945 se již zásadně neměnila. Ještě v první polovině 19. století bylo pět domů dřevěných (zřejmě čp. 22, 25, 27, 28 a 29). V druhé polovině vznikají vedle kamenných staveb také hospodářské stavby jako stodoly. Ústřední osou byla procházející komunikace. Většina obyvatel pocházela z lépe postavené čeledi Nového Dvora, spíše respektovaní řemeslníci, tedy nikoliv prostí lidé. Většinou byly domy děděny, ale různými prodeji, sňatky apod. docházelo k rodové obměně.
Osud osady byl zpěčetěn jako u mnoha dalších osad a vesnic ve zdejším kraji odsunem německého obyvatelstva po druhé světové válce. Jelikož se osadu již nepodařilo dosídlit, postupně zanikla. Posledními obyvateli byli manželé Škutinovi, kteří zde po válce nějakou dobu hospodařili, ale po nástupu komunistického režimu jim byl majetek vyvlastněn.
Dnes z malé osady zůstaly jen ruiny několika domů a zavalené sklepy. Prostor je volně přístupný, ale při pricházení dávejte pozor právě na zbytky sklepů.
Zdroj: situační mapka i text - časopis České památky (www.csopa.info)
Keš: tvoří ji malá krabička Lock(a)Lock, je schovaná poblíž jedno z bývalých domků kousek od boční pěšiny (po které nevede značená trasa). Není ukryta ve zdivu, není potřeba nic rozebírat, stačí jen se dívat, odsunout a prosím opět řádně zamaskovat (v období bujné vegetace může být úkryt trochu hůře vidět ale i při návštěvě v srpnu s tím nebyl velký problém). Rozhodně nepátrejte ve zdivu bývalých objektů a nerozebírejte tak pozůstatky bývalých domků!!!