Orel je české jméno pro několik vzájemně nepříbuzných rodů dravců z čeledi jestřábovitých. Jedná se o velké ptáky obývající převážně starý svět.
Známí jsou orlové rodu Aquila, kam patří orel skalní (Aquila chrysaetos) nebo orel královský (Aquila heliaca), nebo orlové rodu Haliaeetus, kam patří orel mořský (Haliaeetus albicilla) nebo orel bělohlavý (Haliaeetus leucocephalus), symbol Ameriky.
Několik druhů orlů hnízdí i na území České republiky, je to orel královský, orel skalní a orel mořský. Všechny druhy jsou přísně chráněné.
Orlové jsou heraldickým zvířetem. Na americkém kontinentě byl orel v toltécké a aztécké tradici ztělesněním slunce při jeho putování po obloze. Aztékům zosobňoval jejich nejmocnějšího boha Huitzilopochtliho a „orlové“ byli také jejich elitní bojovníci.
Orel - mytologie
Orel je v mnoha kulturách považován za posvátného. Především v Řecké mytologii, kde je symbolem nejvyššího boha Dia. Římané, kteří později převzali řeckou mytologii, měli svého nejvyššího boha Jupitera (Dia), který měl taky ve znaku orla. Právě proto mělo římské impérium (především válečné) jako znak orla - na počest svého boha - dobývali tudíž ve jménu Dia.
Katolická Habsburská monarchie o více jak 1000 let později chtěla mít moc a taky velké území jako starý Řím, a proto převzala jejich válečný symbol - zlatého orla. Takže němci, kteří v té době byli křesťany, měli ve znaku polyteistický (pohanský) symbol.
Orel - heraldika
Pod pojmem orel se v české heraldice rozumí vyobrazení orla, který má dvě hlavy, oproti tomu orel s jednou hlavou se nazývá orlice. Jedná se o terminologické specifikum české heraldiky, protože jiné jazyky používají pro odlišení těchto dvou zvířat počet hlav.
První známý orel pochází z 23. století př. n. l. ze starověké Babylonie. Ve starém orientálním umění tkaní koberců se často opakovaně vytvářely obrácené obrazy. Z tohoto stylu tkaní se i do dalších uměleckých odvětví přenesl tento motiv proti sobě stojících párů zvířat coby dekorativní symetrický vzor. Dalším zjednodušováním ze dvou zvířat vzniklo jedno zvíře dvouhlavé.
Tímto čistě technickým způsobem vznikl ze dvou jednohlavých orlů rovněž jeden heraldický orel se dvěma hlavami. Vyobrazení orla na orientálních textiliích se dostala v 11. století do Evropy a kolem roku 1100 i do jejího umění (např. užití obrazu v románské plastice ve Francii). První pečeť s podobou orla se objevuje v roce 1180 jako zvolený osobní symbol hrabat ze Saarwerdenu.
Orel ve zlaté a černé byl znakem města Vídně již od roku 1237, kdy jí byl propůjčen Friedrichem II., u příležitosti volby Konráda IV. německým králem.
V pozdní Byzanci směli orla užívat císaři z rodu Palailogů. Odtud převzala orla roku 1487 ruská carská říše jako „třetí Řím“, po „pohanském“ Římu a křesťanské Konstantinopoli. V současnosti je opět v ruském státním znaku. Svatá říše římská užívala orla od časů vlády císaře Zikmunda, konkrétně od roku 1433. Předtím byla ve znaku již od dob Karla Velikého jednohlavá „Říšská orlice“ jako znak císařské moci. Roku 1871 zřízená Německá říše přijala opět jednohlavou verzí, tj. orlici.
Ke keši se dostanete nejlépe z Meziny po modré a po vstupu do lesa využijte druhou lesní cestu vpravo. Tato vás dovede až na kraj lesa, odkud se vám naskytne pěkný výhled na Uhlířský vrch. Přeji pěknou procházku.
P.S.: V letních měsících si nezapomeňte košík na houby.
11.4.2017 - Začátkem dubna se orlici trochu rozpadlo hnízdo. Vyrobil jsem jí nové z lepších a odolnějších materiálů. Přidal jsem do waypointů dvě místa pro odstavení geovozů s přístupem po louce. Zdejší les byl totiž totálně zničen kůrovcem s motorovou pilou.
