Tato keš patří do série „Tucet hlavolamů“, která byla založena pro 12. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2019.
Hlavolam
Hlavolam je problém, hádanka nebo záhada, která zkouší vynalézavost jeho řešitele. Nejčastěji se můžete setkat s mechanickým hlavolamem. Jde o předmět, u kterého za pomoci logiky, zručnosti, zkušenosti, prostorové představivosti, fantazie a třeba i štěstí musíte najít skryté řešení. Za hlavolam ale můžou být považovány i různé jiné úlohy jako třeba křížovka, sudoku, doplňovačka, osmisměrka, nebo logické úlohy, jako třeba šach.
Hlavolamy jsou většinou vytvářeny jako forma zábavy, často však vychází z vážných matematických či logických problémů. V takových případech může být jejich úspěšné řešení významným příspěvkem k matematickému výzkumu.
ŠIFRA
Slovem šifra nebo šifrování budeme označovat kryptografický algoritmus, který převádí čitelnou zprávu neboli prostý text na její nečitelnou podobu neboli šifrový text. Opačný postup nazýváme dešifrování. Protože algoritmus dešifrování není možné dlouhodobě udržet v tajnosti, není utajovaným prvkem dešifrovací algoritmus, ale parametr šifrování, který se nazývá klíč. Množina možných klíčů musí být tak velká, aby nebylo možné zprávu rozluštit postupným zkoušením všech klíčů.
Kryptografie se po staletí vyvíjela k větší složitosti zároveň s lidskou civilizací a mnohokrát ovlivnila běh dějin. Zejména utajení či vyzrazení strategických vojenských informací může mít zásadní vliv. Ale také prozrazení politických intrik, přípravy atentátů nebo i jen prozrazení milenců a podobně, to vše může úzce záviset na bezpečném přenosu informací a na schopnostech protivníka šifru rozbít. První doložení o zašifrování zprávy pochází z roku 480 př. n. l. za období Řecko-Perských válek v bitvě u Salamíny.
Celé období kryptografie můžeme rozdělit do dvou částí. Tou první je klasická kryptografie, která přibližně trvala do poloviny 20. stol. První část se vyznačovala tím, že k šifrování stačila pouze tužka a papír, případně jiné jednoduché pomůcky. Během 1. poloviny 20. stol. ale začaly vznikat různé sofistikované přístroje, které umožňovaly složitější postup při šifrování. Tím přibližně začala druhá část, kterou nazýváme moderní kryptografie. V dnešní době se k šifrování zpravidla nepoužívají žádné zvlášť vytvářené přístroje, ale klasické počítače. Na obrázku v listingu můžete vidět šifrovací stroj enigma používaný ve 2. světové válce.
Tradiční šifry používají pro šifrování i dešifrování stejný klíč; takové šifry nazýváme symetrické. Asymetrické šifry používají dvojice klíčů, z nichž jeden slouží pro šifrování a druhý pro dešifrování. Pokud z šifrovacího klíče nelze určit dešifrovací (je sice možné generovat dvojice šifrovacích a dešifrovacích klíčů, ale spočítat z jednoho z nich druhý je „dostatečně“ složité), pak může majitel dvojice klíčů svůj šifrovací klíč zveřejnit – to je tak zvaný veřejný klíč. Druhý klíč z dvojice sloužící pro dešifrování je soukromý klíč.
Upozornění:
Tato keš, stejně jako celá série bude na jaře 2020 archivována, proto s odlovem neváhejte.