Historie slánského tanku je zahalena rouškou dohadů, přece jenom, jde o historii starší sedmdesáti let a nepodařilo se najít byť jen jediného žijícího svědka oněch zašlých časů. Při rešerších jsem ovšem narazil na jméno Hruschak, což mě opravdu nenechalo chladným. Že by pouze náhodná shoda jmen? Život a dílo zdejšího slavného, ale bohužel zapomenutého rodáka Josefa Hrušáka je dosti podrobně, jakkoliv to bylo možné, zmapováno v listingu GC754HB. Vzhledem k tomu, že poslední stopa Josefa Hrušáka končí rokem 1917 jeho údajným úmrtím, nemůže být asi řeči o přímé spojitosti Josefa s historií tanku. Tyto nové poznatky jsem důkladně prokonzultoval s docentem Dušanem Exnerem* a zdá se, že v osudech Josefa Hrušáka opět ubylo bílých míst, ovšem, je to stále běh na dlouhou trať. Pojďme tedy k nově zjištěným faktům:
Dalším bádáním v rumunském Râmnicu Vâlcea (nebo také Rîmnicu Vîlcea) bylo skutečně vyvráceno, že Josefa (alias Peppi) je jediným potomkem Josefa Hrušáka (GC74T4T). Než dorazil Josef Hrušák do Rumunska, prožil v roce 1915 krátký románek s Gertou Peterkovou v Kravařích na Hlučínsku. Zde se věnoval hlavně studiu prajzštiny, řeči na pomezí češtiny, polštiny a němčiny. Tato svérázná směska jazyků jej jako zaníceného etnologa nemohla nechat chladným. Románek ovšem nezůstal bez následků (cílevědomá Gerta však nedostala Josefa k oltáři) a tak se narodil Ota Hrušák (opuštěná a zdrcená Gerta mu alespoň jako připomínku dala jméno po jeho otci – co kdyby se nakonec vrátil, což, jak již nyní víme, se nikdy nestalo). Podle nemnoha zmínek otec Josef mizí z jejich života, a tak se musí matka se svým synem protloukat zpočátku sama...
Jak se stalo, že se mladý Ota Hrušák octl na technické univerzitě Jean Malin v Lyonu, nevíme. Věnoval se zde zdokonalení škrtící klapky vznětového motoru Rudolfa Diesela. Jisté je, že technika byla obor, ve kterém byl ve svém živlu a kterému zcela propadl…
Vše se ale změnilo Mnichovskou dohodou, kdy v roce 1938 připadlo Hlučínsko Německu a jeho obyvatelům se obrátil život vzhůru nohama. Z občanů ČSR se jakoby mávnutím vůdcova proutku stali občané Říše se všemi právy, ale hlavně také brannou povinností... Z mladého Oty Hrušáka se podle matričních záznamů, které se shodou okolností dochovaly (umně skryté v muniční bedně používané německou armádou za 2. světové války pro přepravu zapalovačů AZ23 k tříštivé munici do 75mm tankových a PTK kanonů), stává Otto Hruschak a zanedlouho musí, jako mnoho jeho vrstevníků, narukovat do wehrmachtu. Vystřídá řadu posádek a shodou okolností se dostává jako příslušník Panzerjäger-Abteillung 34 v hodnosti unterfeldwebla do Slaného (jak vidíme, zcela nevědomě a hlavně nedobrovolně do míst působení svého otce Josefa Hrušáka z období před několika desetiletími - řízení osudu?). Podle dochovaného deníku, druha ve zbrani Fridricha Kirchnera, zde nacvičují obranu proti ruským tankům. Otto zde podle těchto materiálů navrhuje maketu tanku T34, na němž jeho jednotka cvičí. To mu zajišťuje povýšení do hodnosti feldwebla a není divu, použitý materiál – cihly a beton šetří materiál potřebný pro válečnou mašinerii, což velitel jednotky Hauptmann Panzertruppen Manfred Schulze uměl ocenit, neboť mladým vojákům byla důsledně vštěpována taktika tzv. "Junger Scheinwerfer".
Další osudy Otto Hruschaka jsou zatím neprobádané… A tak jediným hmatatelným důkazem jeho slánské epizody je torzo tanku, který přežil až do jednadvacátého století, byť zcela zapomenut a v troskách…
Kulometná střílna je jako "živá."
Věž již bohužel chybí...
Detail pásu.
Střílna.
Z této strany je ještě dochované boční pancéřování.
Příroda si bere vše pomalu zpět...
Druhý bok je poškozen více.
Výfuky - pohled zezadu.
Píše se tok 2026 a slánský tank bohužel podléhá stále větší a větší zkáze...
Josefa Hrušáka, otce Oty Hrušáka, jako zaníceného etnologa zaujala prajzština a tak zkuste malý test, jak na tom jste vy (sečtěte počet bodů u odpovědí, které jsou podle vás správné):
A - hauečky jsou:
- ovečky - 4b.
- knedlíky - 5b.
- kozí bobky - 1b.
B - sušid je:
- soused - 8b.
- suchý salám - 7b.
- sušené mléko pro kojence - 2b.
C - tyštuch je:
- tyč na oklepávání jablek - 6b.
- zubní protéza - 4b.
- ubrus - 9b.
D - zóza je:
- omáčka - 7b.
- šperkovnice - 5b.
- zálivka na salát - 3b.
E - šeblefa je:
- nechutné jídlo (blaf) - 4b.
- dlouhá sukně - 1b.
- naběračka - 5b.
F - papendekel je:
- poklice na tlakový hrnec - 4b.
- papírová lepenka - 6b.
- střešní krytina - 3b.
Jak jste na tom s prajzštinou vy, si můžete ověřit zde.
Ale nyní již ponechme pohnutou historii historií a snad jen na závěr - kdo by neznal vyznání rotného Maňase:
"Na shledanou, věrný druhu! Tak tedy dnes naposled! Škoda! Tolik jsem si na Tebe zvykl! I když jsem o Tobě zprvu ani nechtěl slyšet a skoro jsem se Tě děsil, přece jen jsem si Tě za ty dva roky zamiloval, tak teple a blízce, jako nejlepšího druha. Naučil jsem se Tě znát a rozumět Ti, poznal jsem i Tvé vrtochy, často jsem Ti obětoval všechen svůj volný čas a mnohdy i kus noci. A moc hezkých chvil jsme spolu prožili! Vzpomínáš třeba na ten krásný, tichý, teplý večer při jednom cvičení, kdy jsem ležel v křoví vedle Tebe a střežil bezpečnost naší milované vlasti? A Ty jsi vystřelil na pouhých jedna celá, šedesát osm setin procenta svého maximálního dostřelu, pod azimutem sedmdesát osm stupňů a zasáhl ten správný cíl. Kolem nás skotačil bujný srnec se svou družkou a mně se tehdy tak prudce zachtělo se s někým polaskat... a pohladil jsem Tebe, můj věrný druhu, tanku T-34!"
* Rád bych zde poděkoval docentu Dušanovi Exnerovi za nezměrnou pomoc a maximální úsilí, které věnoval dalšímu bádání a pomohl mi s některými nejasnostmi a skrytými souvislostmi...
Poznámky:
- 9.4. 2019 publikace listingu
- 16.4. 2026 přiloženy fotografie dokladující pokračující devastaci tanku