Stankowitz neboli Staňkovice Mystery Cache

Staňkovice

Pokud se ze Žatce vypravíte směrem na Postoloprty, první obcí na kterou narazíte jsou Staňkovice. Dominantou vísky je bezpochyby kostel sv. Václava a nevelký zámeček nacházející se kousek za posledními domky. Zdejší historie však sahá mnohem dále než do doby výstavby těchto památek. Území, na němž se dnes rozkládá obec Staňkovice a její blízké okolí, bylo totiž prvně osídleno už v mladší době kamenné (až 5 000 let př. n. l.), což dokládají četné archeologické nálezy.

I přes tuto skutečnost však pochází první písemná zmínka o Staňkovicích až z 13. století, kdy je roku 1225 koupil opat Adamus Bertold za 120 stříbrných marek. Podle dalších dochovaných písemných záznamů byla víska spolu s kostelem, který patří k nejstarším v okolí, darována Strahovskému klášteru králem Vladislavem II. a ještě téhož století, konkrétně roku 1272, ji přenechal strahovský opat Gottfried trojici žateckých občanů za pravidelný roční nájem.

Celkový pohled na Staňkovice

Jak je z dobových záznamů patrné, toto uspořádání bylo vyhovující pro obě strany, neboť v drobných obměnách trvalo až do husitských válek (1419-1434), během nichž se Staňkovic zmocnilo město Žatec. V jeho držení zůstala obec až do roku 1547, kdy mu ji zkonfiskoval císař Ferdinand I. za účast na protihabsburském odboji. Následně patřily do panství Líčkov a roku 1594 je Rudolf II. prodal opět Žatci. Nicméně za účast na stavovském povstání mu byl veškerý nemovitý majetek opět zkonfiskován. Nicméně v držení Žatce se Staňovice znovu v průběhu staletí ocitly a setrvaly tak až do 19. století.

Z hlediska přírodních podmínek je zdejší půda velmi kvalitní díky usazeným bahnitým nánosům z řeky Ohře, ale i potoka. V kronikách se uvádí, že „Půda je dobrá pro luštiny, cukrovku, ale hlavně prvotřídní chmel. Mnoho škody nadělá potok, který se pravidelně rozvodňuje. Zato řádně zavlaží pozemky a přináší blahodárnou prsť.“ Jelikož však škod bylo patrně více než prsti (výraz pro zeminu), byl potok roku 1889 regulován. Jižní úbočí plošin nacházejících se severozápadně od obce byly v minulosti (1378) dokonce osázeny vinicemi. Během staletí ale vinařství upadlo. Dodnes však existují některé terasy a vinařské domky.

Národnostní složení v obci odpovídalo dobovému charakteru. Stručný popis politického okresu Žateckého z roku 1924 uvádí, že z tehdejších 830 obyvatel bylo jen 93 Čechů (tedy zhruba 11 %). V tomto dokumentu je o obci dále psáno jako o bohatém a výstavném sídle. Byla zde německá i česká škola, přičemž dnes je ze školy německé škola mateřská.

Staňkovice na historických pohlednicích

O vztazích mezi Čechy a Němci vypovídají i dobové zápisy v kronice. Dne 28. října 1918 „bylo ve vsi ticho, Němci zaraženi“ Když téhož roku přibyl do vsi český farář, utrušovali Němci: „Ten český pes již jde.“ Rozruch a nevoli pak vzbudila i farářova sestra, která se oblékla do slovanského kroje, za což byl následně duchovní úředně popotahován za zdůrazňování „zde nenáviděné národnosti.“ K otevření české školy došlo nedlouho po vzniku republiky roku 1922, aby „vyrvány byly zbývající děti české před úplným poněmčením.“

Abychom však této době jen nekřivdili, udála se těchto letech v obci i řada věcí pozitivních. Telefon byl v obci zaveden již roku 1910, v roce 1922 proběhla elektrifikace a od roku 1930 funguje autobusové spojení se Žatcem. Ve vesnici se v době největšího rozkvětu uživili například dva řezníci, tři majitelé obchodů, pekař, krejčí nebo třeba tři hospody.

Staňkovice jsou však i typickým příkladem vesnice, kde jsou patrny stavební zásahy s požadavky lidí na komfort bydlení podobný tomu městskému, a to bez uvědomění si hodnot venkovské zástavby. To je zřejmě dáno i blízkostí obce k Žatci. Došlo k zásahům především do vnějšího vzhledu obce odstraněním zdí s hranicemi, zdobných prvků na fasádách, výměnou oken, dveří, vrat apod.

Staňkovice na historických mapách z 19. století

Památky ve Staňkovicích

V samém srdci obce můžeme nalézt původně gotický kostel sv. Václava z 15. století, jehož loď byla nově postavena roku 1606 a v 18. století byl celý kostel zbarokizován. Presbytář (prostor vyhrazený kněžím) však pochází už z 13. století. Kromě hlavního oltáře jsou uvnitř kostela k nalezení ještě dva postranní, zasvěcené sv. Josefovi a sv. Floriánovi, stojící v místě dřívějších oltářů věnovaných sv. Janu Nepomuckému a sv. Matce Boží. Za zmínku stojí i malovaný strop s výjevem Ježíše u Jakubovy studny z roku 1797 nebo dvojice zvonů, z nichž větší je označen křížem a zobrazením neposkvrněného početí panny Marie a menší nese zobrazení sv. Václava.

Při kostelu se pak nachází pozdně barokní fara, jejíž základní kámen byl položen 17. května 1787. V současné době je její stav však horší než kostela a potřebovala by opravu.

Kromě kostela a fary se přímo ve vsi nachází i několik samostatně stojících soch svatých. Nejstarší dochovanou je socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1829, jež se nachází u školy. O pár let mladší je poté socha Panny Marie pocházející z roku 1836 stojící na návsi (popravdě je zde však jen její kopie, originál je uložen v depozitu). Poslední a nejmladší sochou je pak Ježíš Kristus nalézající se v parku u hřbitova z roku 1903.

Staňkovický zámeček nacházející se kousek za vesnicí

Přibližně kilometr severovýchodním směrem od centra vesnice stojí pod svahem zdejší zřejmě poslední významná památka. Jedná se o panský dům, všeobecně však označovaný a známý jako Staňkovický zámek. Vystavěn byl na přelomu 18. a 19. století, ale dle provedeného archeologického průzkumu se na jeho místě v raném středověku nacházelo opevněné sídlo. Po roce 1945 prostory využíval zemědělský podnik a od 90. let začala budova i jí přilehlý areál chátrat. Tato skutečnost se však již pomalu stává minulostí, neboť roku 2014 zámek zakoupil Pavel Kára ze Žatce s cílem vybudovat z bývalých hospodářských budov penzion a restauraci s minipivovarem. V samotném zámku by měla být v přízemí společenská síň, v patře výstavní prostory a malý byt. V okolí by pak měly být vysazeny vinice a sady ovocných stromů. Do doby dokončení prací si jej ale blíže neprohlédnete.

Za návštěvu však určitě stojí přírodní památka Bílá skála, nacházející se ani ne kilometr severozápadně od Staňovic, které je věnována earthcache GC83R77.

Přírodní památka Bílá skála

Jak na keš

Ačkoli je již jedna keška Staňkovicím věnována, říkal jsem si, že by si tahle víska, kterou většinou všichni jen bez zastavení projíždíme, zasloužila trochu více pozornosti. No a jelikož tu už máte tradičku i earthku, bude vás tentokrát čekat výprava pro otazník.

No jo, ale kam se vydat? Na úvodních soušadnicích nic nehledejte, tam stojí věž kostela. Nemusíte se bát, nečeká vás žádné složité luštění, žádné dešifrování, žádné dekódování, žádné skryté informace v textu ani obrázcích, žádné googlení, žádné hádání „co se ownerovi zdálo“ ani žádné hledání indicií v terénu. Ke zjištění finálních souřadnic prostě nepotřebujete žádné speciální schopnosti ani speciální znalosti. Postačuje vám jen to, co vidíte, tedy listing a jedno kliknutí myší. Inu, vše potřebné už víte, takže nezbývá než vám popřát úspěšný lov.

Závěrem jen malá rada: pro přístup ke keši doporučuji zvolit procházku západní cestou. A samozřejmě foťáky s sebou! :-)

Staňkovice na fotomapách z let 1952, 2003 a 2020

Použité zdroje