Osudové okamžiky 12 Traditional Cache

Touto geokeší chci připomenout dodnes nevyjasněnou vraždu hraběte Berchtolda sekaným olovem. Na místě vraždy býval i pomník, který postupem času zmizel. S pomníkem mizí i příběh, který chci zřízením geokeše zachovat.

Široce rozvětvený rod Berchtoldů má své první vypátrané a zaznamenané kořeny ve městě Trento v severní Itálii v překrásném údolí Dolomit, tehdy součásti Rakouska. Roku 1191 je první zmínka o vévodovi Berchtoldu V. ze Zahringenu, který založil město Bern (dnešní hlavní město Švýcarska). Z původní vlasti Jižního Tyrolska se Berchtoldové rozšířili přes Duryňsko, Solnohradsko, Horní a Dolní Rakousy na Moravu, do Čech a Uher. Podle rodové pověsti měl jeden z předků být rytířem, který v bitvě na Moravském poli zasadil první smrtelnou ránu českému králi Přemyslu Otakarovi II. Tyrolský rod Berchtoldů se usadil na našem území v době třicetileté války, kdy císařský rada Jakub zakoupil na Moravě Uherčice, Vratěnín a Polici. V r. 1633 byl povýšen do panského stavu, r. 1673 se pak Berchtoldové dočkali povýšení do stavu hraběcího. Kromě Uherčic, Vratěnína (okr. Znojmo) a Police (okr. Třebíč) získali později Berchtoldové i panství Buchlov, Buchlovice a rovněž několik statků v severních Čechách. V l. 1752 – 96 vlastnili Stráž nad Nežárkou. Císařský dvorní rada Prosper Antonín Berchtold vydražil ve veřejné dražbě r. 1784 předlužené panství Neznašov a na Dobré Vodě mu náležely doly na stříbro a křemen. Jeho syn Karel nechal r. 1804 přestavět nevyhovující neznašovskou tvrz na jednoduchý empírový zámek.

Hrabě Ottokar Prosper Berchtold svobodný pán z Uherčic, Frattingu a Pulic na Buchlově – jak zněl celý jeho titul, se narodil 19. dubna 1874.  Byl druhým dítětem Bohuslava hraběte Berchtolda  (7.10.1841 – 7.5.1884) a Giulietty  rozené Bulgarini d´Elci (6.2.1850 - 7.3.1927). Měl starší sestru Marii provdanou Waldstein z Wartenberka, mladšího bratra Karla a mladší sestru Giselu. Otec mu zemřel, když mu bylo deset let a správu panství za nezletilého syna převzala jeho matka. Ottokar se proti vůli matky více přátelil se sobě nerovnými lidmi. Ke konfliktu došlo, když matka zjistila, že se schází s Kateřinou Sušerovou, dcerou vltavotýnského řeznického pomocníka, a že od své lásky nehodlá ustoupit.  Hraběnka uvalila na svého syna jako na neschopného hospodařit s rodovým majetkem kuratelu (opatrovnictví) a on se soudně bránil.  Spor nakonec vyhrál, ve zlém se rozešel s matkou i sourozenci a 19. dubna 1902 (jiný pramen uvádí r. 1898) se Kateřina stala v Neznašově jeho manželkou. V době svatby již měli tříletou ilegitimní dceru Giullietu (Juliánu), kterou Ottokar po svatbě s Kateřinou legitimoval.

Hrabě Berchtold byl i majitelem empírového zámku i dvora v Neznašově a od 31. 12. 1910 též zámku Berchtold (dnes hotel s dětským rájem) v Kunicích-Vidovicích (mezi Velkými Popovicemi a Strančicemi u Prahy). Hrabě Berchtold byl trochu podivín, vypráví se o nevídané kočičí bestii - mohutném kocourovi, kterého hrabě přivezl odněkud z Brazílie. Kocour se potuloval panstvím a škodil na drůběži, které údajně malou dírou v hrudi vykusoval srdce a pil krev. Hrabě byl vášnivý lovec. Ze zámku se svými přáteli vyjížděl na lov kočárem nebo na koních do okolních lesů. Návrat z lovu 7. května  1918 se mu stal osudným.

Již se stmívalo, když se společnost z čekané na srnce vracela kočárem do zámku. V kočáře seděli pražský akademický sochař a řezbář František Rous, úředník Karel Slavík, Ferdinand Geu, akademický malíř Vilém Tršek, pražský advokát JUDr. Vladimír Kabeš a profesor Otakar Kukula, chirurg a pozdější rektor pražské Univerzity Karlovy.  Na kozlíku seděl kočí Petr Cebota, ruský zajatec přidělený na zemědělské práce, a Ottokar hrabě Berchtold, který koně vedl. Za Újezdem v údolí po překonání potoka  Karlovka  při jízdě do zvolna počínajícího kopce  z malé porostiny naň, když se otočil do kočáru pro cigaretu, vypálil vrah sekaným olovem. Hrabě byl zasažen do prsou a do hlavy. Jeho poslední slova byla :  „Co je …“ Pak padl do kočáru do rukou profesora Kukuly. Z bezvědomí se již neprobral a druhý den dopoledne ve svých 44 letech skonal.

Čeledín dojel bryčkou na četnickou stanici do Týna nad Vltavou. Okresní strážmistr Josef Dufek a závodčí Václav Louda  ohledali místo vraždy. Vrah vystřelil z hustého nízkého porostu na pohybující se cíl asi z 20 metrů. Dorazila soudní komise, nařídila dovézt tělo do neznašovského velkostatku a zde provedla pitvu. Při ní našli v těle 37 kusů sekaného olova a klempířské pájky. Usoudilo se, že střílel pytlák. Byla vyloučena nešťastná náhoda, protože pánové se vraceli z lovu vybaveni kulovnicemi. Následovalo vyšetřování všech pytláků z okolí a byl vyšetřován i lesnický personál. Pachatel vypátrán nebyl. Četníci ze Čtyř Dvorů u Č. Budějovic si k pátrání přibrali policejní psy a jeden z nich je dovedl k hraběcímu polnímu hlídači či hraběcímu hajnému Tomáši Šebestovi. Ten byl 9. května zatčen, předán do vazby k Okresnímu soudu v Týně nad Vltavou a následně do věznice Krajského soudu v Českých Budějovicích. U Šebesty v bytě byla nalezla ořezaná pájka. Ta byla chemicky zkoumána. Její složení se neshodovalo s použitým nábojem. Českobudějovická porota Šebestu však na svém podzimním zasedání pro nedostatek důkazů osvobodila. Po prodělaném vězení se stal Šebesta zamlklým a z Neznašova se odstěhoval. Prvotní vyšetřování odpovědělo na otázky kde, kdy a jak, avšak na otázku proč a kdo odpověď nenašlo. Ani příslib odměny 5000 Kč vdovou k vypátrání vraha nepřispěl. Jak ubíhal čas, vznikaly fámy a především umírali cenní svědkové.

Vdova Kateřina se odstěhovala na velkostatek Vidovice a tam se provdala za správce vidovického panství Antonína Fantu. Po sňatku došlo k novému vyšetřování, jehož nebyl ušetřen ani on. Prokázalo se však, že v inkriminované době vraždy hraběte byl ještě na frontě. Sám Fanta nešťastně utrpěl střelné zranění, což vyvolalo další fámy a nové vyšetřování. Vyšetřování pak bylo ještě několikrát neúspěšně obnoveno. Zemřela v r. 194l a byla pohřbena v hrobce v Neznašově.

Roku 1919 přešel velkostatek Neznašov a Vidovice (Berchtold) do vlastnictví jediné dcery Juliány. Ta předčasně získala plnoletost a poté se vdala za pražského advokáta JUDr. Emila Schnöblinga. Z manželství se narodila dcera Helena. Juliana i Helena se přihlásily za okupace k německé národnosti, po r. 1945 byly vězněny a jejich majetek včetně hrobky podle dekretu prezidenta Beneše o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa č. 12 konfiskován.

1. října 1930 hlavní podezřelý Šebesta v Sušici po těžší nemoci zemřel. 19. února 1939 vyšel v Národní politice článek „Neznašovská tragedie“ podepsaný Vv o dávno zapomenuté a dosud neobjasněné zákeřné vraždě. Týden po vyjití článku přišel dceři hraběte Juliáně Schnöblingové dopis od nočního hlídače Josefa Sedleckého ze Sušice, který tvrdil, že se mu jeho kamarád Šebesta ještě před smrtí svěřil se svými pytláckými kousky a se svou pomstou hraběti. Rád si zapytlačil a nad zastřeleným srncem ho prý přistihl sám hrabě. Šebestovi vynadal, naplival mu do tváře a několikrát ho uhodil do tváře rukavicemi. On se mu za tu pohanu pomstil – „Já mu dal sekanou a měl toho dost.“  Nikdy se ale nepotvrdilo, jestli bývalý hraběcí hajný – v té době už navíc dávno po smrti – byl skutečný vrah. Podle výsledku vyšetřování četníků i dalších pramenů je to asi verze nejpravděpodobnější. Podle jiné verze byl důvodem vraždy nesplněný přislib povýšení.

Vdova Kateřina nechala na místě vraždy svého prvního manžela postavit boží muka s obrázkem Bolestné Panny Marie. Ta byla částečně zničena při rozšiřování silnice v roce 1980 – zmizela kaplice a většina štíhlého dříku. Torzo - podstavec s nápisem a se zbytkem dříku zmizel až po r. 2009 (foto z 14.8.2009 od Miroslava Mergla).

Ostatky hraběte Ottokara Berchtolda byly pohřbeny nejprve  (12.5.) do hrobky v kostele Nejsvětější Trojice v Neznašově. 11.  května 1938 byly přeneseny do nově vystavěné novobarokní hrobky Kalvárie na hřbetu nad soutokem Vltavy a Lužnice. Po roce 1999 byly při nákladné rekonstrukci hrobky vyjmuty, zpopelněny a uloženy na hřbitově v Neznašově při jižní zdi kostela. Hrobka slouží obci ke kulturním účelům. Hrabě Ottokar vlastního mužského potomka neměl. Jeho mladší bratr Karel (13.11.1876-21.8.1944) měl syna Karla, dva vnuky a tři pravnuky. Neznašovská větev sice má mužské pokračovatele, avšak zchudlé v důsledku přerušení rodinných vztahů po soudním sporu Ottokara s matkou. V r. 2007 byl vypátrán prasynovec Karel Berchtold na příbramsku. Rodový neznašovský majetek je dnes s výjimkou hrobky rozkraden, zničen a zdevastován. Ruina zámku po devastaci socialistickou armádou hyzdí náves.

Upraveno a zkráceno podle knihy Jana Bartušky Se znamením dvojitého lekna. Vlastní první vydání, 2018, str. 436 a 467 – 474. Doplněno z článku Vladimír Šindelář Neznašovská tragedie Přísně tajné! Literatura faktu. Praha : Pražská vydavatelská společnost, 2008 1212-7620 č. 6, (2008,) s. 26-33. Dále z internetových stránek https://zamekberchtold.cz/o-zamku/historie-zamku/ a z wikipedie.

Pozor při chůzi od parkoviště ke schovce. Silnice II. třídy je nebezpečná a nepřehledná. Jděte raději až za svodidlem.

Další keše této série: