Ovládnutí ohně
Jako první zdroj světla, který je možné udržovat uměle, se lidem „zjevil“ oheň. Nejstarší důkazy, že lidé pracovali s tímto přírodním zdrojem světla, jsou z východní Afriky. Jedná se o úlomky hliněných nádob, k jejichž výrobě byl oheň potřeba, a které pochází z doby zhruba půl milionu let před Kristem. Způsobů, jak oheň rozdělat bez moderních vymožeností, se využívalo několik. Pravděpodobně nejrozšířenější a nejpůvodnější metodou bylo tření dřívek, které při určité frekvenci vzňalo. K pokročilejším způsobům využívajícím jiskry bylo zapotřebí kamenů, lidé proto používali pazourky a později kovy ve spojení s křemenem.
Jiskra je základem některého ze zdrojů ohně i dnes, například zapalovačů nebo automatických sporáků. Pokud budeme tedy i účelně využívaný oheň brát za zdroj osvětlení, sahá jeho historie velmi daleko.
Od pochodní k plynové lampě
I původní městské osvětlení vycházelo z ohně. V ulicích a objektech se používaly k osvětlování prostor louče, svíčky, olejové lampy a pochodně, prvními průkopníky veřejného osvětlení byla, jako v mnoha jiných oblastech, antická města. S překotným vývojem moderní společnosti v 19. století vystřídaly pochodně plynové lampy. Ty se poprvé jako pokus rozsvítily v roce 1807 na londýnském náměstí Pall Mall, v pražských ulicích o čtyřicet let později, v roce 1847. Plynu v lampách se podle jeho funkce začalo říkat svítiplyn.
Plynové lampy sestávaly ze speciálního hořáku umístěného svisle, jehož ústí zakončovala mosazná čepička nebo mastková zátka. Plyn vstupoval do hořáku pod tlakem a samotným zdrojem světla pak byly rozžhavené částice uhlíku obsažené ve spalinách plynu. Později došlo k vylepšení světelnosti lamp proříznutou ucpávkou trubky plynu, která plamen tvarovala do vějíře a umožnila jeho lepší svítivost. Tento tzv. skulinový či motýlkový hořák se používal ještě mnoho desítek let poté.
Ale ani objevný vynález nebyl bez problémů. Protože lidé neměli s plynem tolik zkušeností, docházelo občas k výbuchům, kvůli kterým rozžíhači lamp stávkovali a obyvatelé měst byli nedůvěřiví a měli strach. Plynové osvětlení bylo také povolené pouze na veřejných místech, nikoli v domácnostech.
V Praze bylo prvním centrem plynového osvětlení Karlín, až později se přidal Smíchov, Žižkov, Holešovice a další části města. Dnes můžeme obdivovat už jen jediný zachovalý plynojem, a to v pražské Libni.
Až ve 20. století došlo k takovému rozvoji, že si využití plynu a osvojení jeho používání získalo větší důvěru a rozšířilo se tak i k domácímu použití. Začaly se používat plynové lampy, sporáky i ohřívače vody.
Elektrické osvětlení
Rozvoj elektrického osvětlení mohl nastat po roce 1879, kdy Thomas Alva Edison vynalezl plně použitelnou žárovku. První pokusy s elektrickým osvětlením se sice odehrály již na začátku 19. století, ale tehdejší způsob se ukázal být méně efektivní, a tak od něj bylo upuštěno. Později speciální společnost zabývající se vývojem elektřiny osvětlila jednu pařížskou ulici elektrickým a druhou plynovým osvětlením a po vyhodnocení zjistila, že provoz elektrického osvětlení ji vyšel šestkrát dráž. Edison ale přišel s efektivním „pouzdrem“, které chránilo kontakty elektrického oblouku před oxidací, a které tak vydržely svítit déle. Edisonova žárovka se tak na počátku 20. století stala komerčním produktem a postupně se elektrické osvětlení objevilo i u nás.
Velmi důležitou roli sehrál ve vývoji elektrického osvětlení také František Křižík, český průmyslník a vynálezce, který zdokonalil obloukovou lampou, a skleněné „pouzdro“, jež se v Česku vyrábělo, bylo důležitým vývozním artiklem a oblouková lampa ani žárovka by bez něj nebyly myslitelné. Křižíkovy obloukové lampy však brzy začaly vytlačovat Edisonovy žárovky s dřevěnými objímkami a elektrické dráty vedené v dřevěných lištách.
Ty postupně osvětlily Staroměstské náměstí, Národní a Hybernskou ulici i Národní divadlo. V českých městech začalo budování prvních elektráren, které započaly elektrifikaci české země.
Jak svítíme dnes?
V historickém centru Prahy najdeme plynové lampy i dnes, k jejich rozsvěcení nicméně už nejsou potřeba lampáři. Ručně rozsvěcí lampy pouze pár nadšenců. Tímto způsobem se například lampy pravidelně rozsvěcí v 16 hodin na Karlově mostě.
Současné moderní osvětlení podléhá především trendům automatizace, co nejmenší spotřeby energie a schopnosti vykreslit barvy. Proto jsou v popředí především bílá světla, která svým obsahem modrého spektra dokážou „prodloužit“ denní dobu a tím zvyšovat viditelnost a bezpečí v rizikových místech.
Současnost a budoucnost však rychle přebírá doposud nejmodernější dostupná technologie – LED (Light-Emitting Diode, elektroluminiscenční dioda).
LED – světlo současnosti
Zatímco v mnoha domácnostech již LED žárovky plně nahradily ty klasické, v případě veřejného osvětlení můžeme sledovat přechod na tuto technologii v přímém přenosu. Vyměnit kompletně všechny lampy a další prvky veřejného osvětlení se nedá ze dne na den. Každým rokem je část osvětlení nahrazena moderními LED zdroji světla. Konkrétní osvětlení je vybíráno s přihlédnutím k mnoha faktorům (kvalita podání barevného spektra, úspornost, životnost, ale také třeba řešení pro snížení světelného smogu ve městě).
Od využití ohně, loučí, olejových a obloukových lamp přes další elektrické zdroje až po LED technologii prošlo veřejné osvětlení mnoha menšími i většími revolucemi. Jeho úloha však zůstává stejná: zajistit obyvatelům měst a obcí bezpečí a pohodlí, v ideálním případě s co nejmenšími dopady na přírodu.
S požadavky na „čistotu“ městského osvětlení jdou ruku v ruce také negativa. Toto osvětlení a jeho neustálé rozšiřování způsobuje tzv. světelný smog, který se v přírodě projevuje jasem noční oblohy a ve společnosti civilizačními chorobami mezi které patří poruchy spánku, bolesti hlavy, ale také deprese. Negativním důsledkům světelného znečištění je možné předcházet správným rozložením a řízením osvětlení v souladu s přirozeným denním režimem a danou kulturou.
Jistě jste si všimli, že na lampy veřejného osvětlení jsou osazeny číselnými štítky.
Oštítkování a následné zmapování lamp je užitečné hned z několika důvodů. Číslování slouží primárně pro potřeby města kvůli přesné identifikaci při nutnosti oprav a údržby veřejného osvětlení, štítek s mapou však může i zachraňovat životy. K dispozici jsou totiž také pro složky Integrovaného záchranného systému. Když se například stane ve městě nehoda, zranění účastníci či svědci události mohou být ve stavu, kdy nebudou rychle schopni popsat, kde se nachází. Pak stačí, když operátorovi tísňové linky jen řeknou číslo z nejbližší lampy. Záchranáři, hasiči a policisté díky mapě štítků okamžitě přesně lokalizují místo nehody a budou schopni rychle vyrazit na pomoc. V takových případech přitom může být každá ušetřená vteřina času rozhodující.
Město Kladno vlastní na 7400 stožárů lamp. Štítek je umístěn pouze na městské lampy. Osvětlení třeba na parkovištích u obchodních domů nebo vlakových nádražích a podobně jsou v majetku jiných subjektů, tudíž nemusí být označeny štítkem.
Na Kladně se se štítkováním lamp začalo v roce 2015 a v současné době by již mělo být štítkování dokončeno. Štítek je plíšek, do něhož je vyříznuté číslo a k lampě je přichycen dvěma šrouby. Číslování lamp již používá řada českých měst, někde zvolili nastříkání číslic na sloupy barvou, jinde štítky s vyraženým číslem. Vyříznutí čísla do plechu má ale trvalejší charakter.
Jak na keš?
Vaším úkolem bude na území města Kladna nalézt lampu veřejného osvětlení se štítkem číslo 347 041.
Až lampu najdete, tak jděte SEM a pak stačí najít zdroj světla.
A nezapomeňte si vzít s sebou nějakou tu pomůcku (cca7m).
VRACEJTE prosím keš na její původní místo.
Zdroj:
profisvitidla.cz
Kladenské listy
tsb.cz