33 Moravských legend - 25 : O posledním Slavatovi
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O posledním Slavatovi
Na telčském zámku kdysi vládl mocný rod pánů Slavatů z Chlumu a Košumberka. V
polovině 17. století však zbývalo už jen několik mužských potomků toho rodu, mezi nimi mladý Jan Karel Jáchym.
Matka mu vyhlédla nevěstu až v dalekém Tyrolsku, hraběcí dceru Kláru z Attemsu. Jenže sňatek mladému pánu nebyl po chuti, v koutku duše toužil vstoupit do kláštera a věnovat se duchovnímu životu. Protože však byl šlechtic, ctil povinnost zachránit rod před vymřením a matčinu přání se podvolil.
Slavná svatba se měla konat 15. října 1662. Na telčský zámek se sjelo mnoho vzácných hostů z blízka i z daleka. Aby jim čekání na svatební den rychleji ubíhalo, pořádaly se hony, slavnosti, vyjížďky i různé další kratochvíle. Na poslední den před svatbou připravili velkou štvanici na jeleny. Tehdy ještě byly okolní lesy hluboké a plné zvěře: jelenů, srnců, kanců a také vlků, kteří se tudy za nocích toulali ve smečkách.
Ženich Jan Karel na štvanici nesměl chybět. Snad že si chtěl užít poslední den svobody, hnal se za svým jelenem s takovou vášní, že nevnímal, jak daleko se vzdálil.
Když se dostal do míst, která nepoznával, začal se ohlížet po své družině. Zavolal - nic. Zatroubil na loveckou trubku - ale žádná odpověď se neozvala.
Jan Karel sesedl z koně a vzal ho za uzdu. Stíny se prodloužily, v lese padlo šero a mezi stromy se plížila mlha. Spadlé kmeny a velké balvany mu bránily v cestě, co chvíli uklouzl po vlhkém listí, které krylo svahy nad kamenitými roklemi.
Nedal se však, vedl svého koně šerým lesem tam, kde tušil telčský zámek. Stačil však jediný chybný krok, nohy mu podklouzly a mladý šlechtic se zřítil do hluboké jámy.
Když se vzpamatoval z prvního leknutí, poznal, že spadl do vlčí jámy, jakých bylo tehdy v lesích mnoho nastraženo. Takové jámy byly hluboké a úzké, na vrchu přikryté větvemi a chvojím. Nebylo ani pomyšlení, že by se odtud dostal bez cizí pomoci. A vyplašený kůň byl dávno ten tam.
Tou dobou už bylo na telčském zámku úplné pozdvižení. Matka a nevěsta zmíraly strachem o ženicha, všichni služebníci a lovčí s pochodněmi ho po lesích hledali. A když se kůň mladého pána vrátil sám, vyjeli ho hledat i jeho přátelé. Volali, troubili na lovecké trubky, ale všechno bylo marné. Po mladém Slavatovi se slehla zem.
Zatím Jan Karel ve vlčí jámě trnul strašnou úzkostí. Lehké oblečení ho neuchránilo před nočním chladem, trpěl hladem a žízní. Ale nejvíc se bál toho, že jeho společníkem v jámě se stane hladový vlk - takové setkání by určitě nepřežil. Nakonec se na zemi schoulil do klubíčka, šeptal slova modlitby a slíbil si, že když z pasti vyvázne zdravý a živý. vstoupí do kláštera a svůj život zasvětí Bohu.
Tak mladý šlechtic probděl v jámě celou noc. Když se začalo rozednívat, zaslechl praskot větví a hned nato kroky. Byl to uhlíř, který tudy šel ke svému milíři. Pomohl mladému pánovi z jámy, vyvedl ho z lesa a došel s ním až na zámek.
Už oplakaný syn a budoucí manžel byl přivítán s velikou radosti. Ze svatby však sešlo. Podle svého slibu vstoupil Jan Karel do karmelitánského kláštera v Kostelním Vydří.
V klášteře se potom dožil vysokého věku. Když jeho bratři zemřeli bez potomků, vybízeli ho přátelé, aby vystoupil z kláštera a oženil se. Ale on zůstal. Po jeho smrti pak podle dávného zvyku zlomili nad jeho rakví slavatovský erb se třemi zlatými pruhy v modrém poli – na znamení, že jeho rod vymřel po meči.
Na místě osudné vlčí jámy byla potom zbudována památná kaplička, zasvěcená svatému Karlovi. Dnes už kolem nejsou černé lesy, jen pole a louky, ale kaplička tu pořád stojí.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
Finální souřadnice:
Hint pro odlov:
Né moc lehce se tato keška v tůňce loví
Velmi radno je brodit se jen dva kroky !!!!! za ní
Potom počkej, až se zeptá
Na to, co tě v mozku lechtá
Nic se neboj a vem si něco od ní
Abych zabil dvě mouchy jednou ranou
Tak kešku micro petku schovám stranou
Jednu radu tady dám pro sebe
A pak aspoň pět pro tebe
Víš, má drahá, a zbytek je jasný
Když si někdo pozor nedá
Jak se vlastně keška hledá
Ona ho na něco nachytá
I když si to pozděj vyčítá
Né moc lehce se tato keška v tůňce loví
Ten, kdo nechce, tak brzy slzy roní
Jeho úsměv se vytratí
A to se mu nevyplatí
Má se nebát kešky a TŮŇKY vodní.