33 Moravských legend - 26 : O tišnovském hastrmanovi
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na svou druhou, dlouho připravovanou sérii 33 keší, která vznikla na motivy knihy Aleny Ježkové „33 Moravských legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z hradů, zámků a měst.
Celá série je provázená 33 mystery kešemi a její délka je kolem 14 kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou jednu část České republiky, přesněji tedy Moravu, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 33 zajímavých legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O tišnovském hastrmanovi
Nedaleko Brna, v půvabné lesnaté krajině zvlněné výběžky Českomoravské vrchoviny, leží městečko Tišnov s kostelíkem, radnicí a středověkými domy na náměstí.
Kdysi dávno u Tišnova stával na březích řeky Svratky starý mlýn. Vesele klapal, protože mouky bylo pořád třeba, a mlynář s mlynářkou se měli co ohánět.
Žili by si spokojeně, kdyby se jím do živností nepletl vodník, co přebýval v nedaleké tůni. Za noci si tajně chodíval do mlýna pro mouku. O tu trošku, co si odnesl, o tu by nebylo – vždyť vodník oplátkou dbal, aby v mlýnském náhonu bylo pořád dost vody a mlýn se nezastavil. Ale na ten noční lup s sebou brával i svá vodníčata, a ta uměla natropit pořádný nepořádek! Po ránu bylo ve mlýnici všechno převrácené a zpřeházené, a co hůř: mouka byla vysypaná a nasáklá vodou, co vodnickým pořád kapala ze šosů a rukávů. Pantáta lomil rukama nad zkaženou moukou a panímáma se mračila, že měla práci s uklízením.
Tak to chodilo skoro každý den.
Zkoušeli na vodníka nalíčit všelijaké pasti: zamykali mlýnici na tři zámky, ale vodník vždycky nějakou skulinkou proklouzl. Nachystali velkou nůší, aby na zlodějíčka spadla a zůstal v ní uvězněný, ale on tu lest prohlédl a nůši obešel. Nastražili oka z lýčí - do těch, když se vodník chytne, žádnou silou se z nich nevymotá. Ale oka zůstala nedotčena a v mlýnici zase spoušť.
Vodník byl zkrátka chytrák a vodníčata byla po něm.
Až jednou táhli krajem potulní komedianti, veselá cháska v pestrém oblečení. Jeden pískal na píšťalku, druhý metal kozelce a třetí byl medvědář, na řetězu vedl dva pěkné chlupáče. Přišli do mlýna a jestli by je mlynář nevzal na nocleh.
„Jen pojďte! Jídla máme dost a místa taky," povídá mlynář.
A hned ho napadlo, když tak komedianti chodí po světě, že taky leccos znají - jestli by nevěděli, co s vodníkem?
„Pantáto, to bude lehká věc," povídá medvědář. „Jen nás nechte přespat ve mlýnici."
Proč ne? Komedianti předvedli své kousky, medvědi ukázali, jak umí tancovat na zadních, a za to dala mlynářka mísu buchet a pár starých houní, aby se v noci měli čím přikrýt.
Když se setmělo, každý si ve mlýnici našel pěkný koutek a medvědář uvázal chlupáče u truhlice s čerstvě namletou moukou.
Sotva mlýn ztichl a měsíc vyšel na oblohu, z tůně vylezl vodník a za ním čtyři vodničata. Tlapkali si to přímo do mlýnice, jak byli zvyklí.
Sotva však vodník otevřel truhlu s moukou, nějaké obrovské černé zvíře zabručelo, máchlo tlapou a vlepilo mu pořádný záhlavec! A už z druhé strany pištělo jedno vodníče a hned druhé, jak si je podal další chlupáč. Medvědi bručeli a oháněli se tlapami, vodník naříkal,
vodníčata pištěla a křičela a do toho rána za ranou dopadala na jejich záda. Buch a buch, padaly pytle s moukou, koše se převracely a křiku a ran bylo, že v tom rámusu zanikl i tichý smích komediantů, kteří to všechno pozorovali.
Nakonec z toho zmatku vyběhl vodník i s vodničaty a s pláčem a nářkem utíkali ke své tůni. Ozvalo se patero žblunknutí a byli pryč.
Druhý den ráno přišel mlynář do mlýnice - tam spoušť, jakou ještě neviděl.
My vám to pomůžeme uklidit, hospodáři. Ale můžete si být jistý, že už k vám vodník na mouku nikdy nezajde!" smál se medvědář a ostatní s ním.
Ještě toho dne se komedianti sebrali a šli zas o kus dál.
A za chvíli potom bylo vidět, jak z tůně vylézají zelené postavičky, jedna větší a čtyři menší s malými ranečky na zádech, a čvachtají si to po břehu pryč, dál po proudu řeky Svratky. Když byli daleko, starý vodník se otočil a ke mlýnu zahrozil zelenou pěstičkou.
A to bylo všechno. Vodníci se už do tišnovského mlýna nikdy nevrátili. Však bez nich tu bylo taky dobře.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Jak se jmenuje vysoký vrch v severozápadní části města Tišnov – A =
2) Jméno a příjmení autora zvonice ve Farské zahradě – BC =
3) V roce 2019 byla do Farské zahrady umístěna lavička. Název lavičky ( tři slova ) –
DEF =
4) Jméno a příjmení architekta lavičky GH =
5) V Tišnově se každý rok koná mezinárodní …….. ( doplň text – dvě slova ) – IJ =
6) Kde se akce koná? V budově ….. a …… ( doplň text – dvě slova ) – KL =
Finální souřadnice: N50°05,( A + B+ C +D +E + F +770 )
E014°37,( G + H + I + J + K + L + 822 )
N50°05,
E014°37,
Hint pro luštění:
Indicie A až K zjistíme součtem písmen jednotlivých slov,
jenž nám laskavě dodá tetička Wiki při napsání názvu města ??????.
Hint pro odlov:
Jó to bylo zamlada,
když našel jsem kešku
a kousnul sem si od hada
jedem napuštěnýho banánu
no to byl tanec po ránu.
Hned pak já sem pochopil
to co je v geocachingu zdravej styl
a vyrazil sem do krámu
nakoupit rukavice, lano a deset kilo banánů.
Prodavačka od rány,
Co na ni asi šly krámy
Nevrle odvětila mi
Že teď právě jí došly rukavice, lano a banány
A to sem nebyl rád
Teď budu pod dubem lepit, bude hlad
Řekla mi je to nemilé
Jó časy sou zlé Kamile
Jó časy sou zlé Kamile
Jó jo jajajaja
Jdu a nevim kudy kam
A jedno vim že unikám
Tam kde jsou volně přístupný
Jó na férovku micro kešky a banány
A pohoda a klid je tam
A ve znaku zelenou ještěrku
A maj tam jenom jediný
Jó geocachingový dějiny
Tak šel sem někam do háje
A vocitl se u ráje
A stromy byly spadaný
A všechny větve zlámaný
A v lese seděl starej chlap
Věkem stopětašedesát
bylo mu a tak neváhal
a prakem hned zamával
A řek mi ty si mladej kluk
Máš lano, sedák, provázek a pytlík
Chtěl bych se heslo dovědět
Tak pokus se ho povědět
Tak řeknu, že znám jediný
Který mu řeknu bez viny
A to slovo je nevinný
A týká se tý byliny
A týká se tý byliny
Jó jo jajajaja
Tak poslal sem ho do háje
A rozevřel větve do ráje
A to co sem tam uviděl
Sem nikdy nikde neviděl
A nejen že by před námi
Rostly, byly i za námi
A všude kolem stromové plantáže
A na nich kešky jak žlutý banány
A pak sem se probudil
Řek si že blbej sen to byl
Že nikdy bych se po ránu
Nezakousnul u kešky do banánu
Když najednou slyšim geocachingovou mámu
Jak chce abych šel do krámu
Pro rukavice, lano a pár banánů
A dvě, tři štangle tvrdejch salámů
Tak co bych po ránu
Já neudělal pro geocachingovou mámu
Tak vstanu a jdu do krámu
Nakoupit rukavice, lano a deset kilo banánů
A tam jsem pochopil
Že tohle žádnej sen nebyl
Že na tý ženě od rány
Bylo vidět že má asi krámy
Bylo vidět že má krámy
Jó jo jajajaja
A tak sem si za branou
Já dal špeka a chyt žravou
Neměl sem jinou vidinu
Než vybodnout se na kešku
a geocachingovou rodinu
Těch deset kilo banánů
A dvacet kilo banánů
A třicet kilo banánů
Já sežral v tu ránu.