Boj za nerozdílné hory Vizovické - Krvavá bitka „U pobitých“
Tato dvojice multikeší odkazuje na historickou událost, která se zde odehrála v 18. století.
Zdroj: Boj za práva poddaných v horách Vizovických
P. František Müller
Zástupci obcí dotčených panství sepsali takzvané „memorandum“ a zaslali krajskému úřadu v Uh. Hradišti. V něm žádali, aby hranice nebyly dříve vysazovány, dokud nebude vyřízena jejich suplika, adresovaná císařskému dvoru ve Vídni. V ní prosili poddaní císařovnu Marii Terezii, „aby byla při nich ubohých a utlačovaných, proti utlačovatelům, kteří jim berou všecko živobytí“.
Mezitím krajský úřad uvědomil všechny rychtáře a purkmistry vizovického a luhačovického panství, aby se novému ohraničení nestavěli na odpor, když cestou práva se mohou dovolat svých požadavků. Ale poddaní již slibům vrchnosti nevěřili.
Komisi, která měla příkaz ohraničovat zlínské hory, byla doporučena vojenská ochrana. 20 vojínů asistovalo při kladení hraničních kamenů a další byli posláni do vzpurných obcí, aby tam udrželi klid.
Ale boj za práva poddaných neustal. Zádveřičtí sepsali „memoriál“, kde protestovali proti násilí a prosili za odklad „sázení nespravedlivé hranice“. Byla tam též tato věta: „Hranečníky proti naší vůli postavené, i kdyby nás všech to život stálo, my zas vykopat a pryč odvézt dáme!“ Tento memoriál do Hradiště přinesli zádveřičtí delegáti. Ale domů se nevrátili, zůstali tam v kriminále..
Toto neprozřetelné jednání úřadů pobouřilo celý kraj a 15. prosince 1767 každý, kdo mohl, spěchal horami do Bídov k želechovické myslivně. Tam měl být zasazen první hranečník. Všichni se hnali k Želechovicím. Mohlo jich být několik tisíc. Muži, ženy, děti. Ti poslední jistě ze zvědavosti.
Kolem deváté hodiny přihrčely kočáry s „pány“ a za nimi vozy plné vojáků. Velitel nařídil „nástup“ a již bylo vše v bitevní pohotovosti. Krajský komisař napomenul lid, aby se úřednímu výkonu neprotivil a vyzval je k rozchodu. Žádný se však z místa nehnul. Vyzval je podruhé, potřetí… Valaši zvedli obušky a křičeli: „Raději umřem, ale falešné hranice dělat nám zde nebudete!“ „Co teď?“ ptá se komisař vedoucího důstojníka. Ten praví: „Je nás málo na tolik lidí!“ a posílá do Lužkovic pro vojenskou posilu. Další uhání pro posilu k Provodovu. V Bídovech čekají, čekají dlouho a nemohou se dočkat. Oddíl vojáků z Provodova zdrželi sedláci v horách. „Je-li vám život milý, tak tam ani nechoďte! A s nama taky nic nezačínajte!“ hlásili rozhodně a nebojácně obránci hor. Přesto velitel s nasazeným bodlem prorazil neozbrojené a přispěchal se svým oddílem na pomoc do Bídov – pozdě. Posila od Želechovic již tam čekala. Potom vojáci utvořili kruh kolem místa, kde měl být zakopán první hranečník. Když se kdosi chopil motyky, v té chvíli se vyhrnuli z hor Valaši.
„Hurá na ně! Zabite je! Hurá, huráááá…“ Velitel dává vojákům příkaz: „Feuer! Palte!“ A pálí celá četa… a k zemi padají mrtví… Ale jako příboj na moři nebo lavina v horách hrnou se na to místo Valaši, aby pomstili mrtvé a raněné. A vojáci se dávají na útěk i se svým velitelem. Valaši beze zbraně vítězí nad bodáky Marie Terezie.
Památka věčná a čest buď padlým:
14leté děvčátko neznámého jména z Rakov
Mladá maminka neznámého jména
Martin Svačina, zedník ze Želechovic
Martin Večeřa, sedlák z Rakov
Pavel Janula, sedlák z Rakov
Všichni byli pohřbeni ve společném hrobě v Bídovách a místo kříže jim tam byl zasazen první hraniční kámen. Je tam dodnes. I raněných bylo mnoho.
Když se o porážce své armády dozvěděla císařovna, byla prý moc pobouřena potupou svých vojáků. Ihned nařídila přísné vyšetření této rebelie. Hlavním viníkem byl krajský hejtman v Uh. Hradišti, který neměl povolávat vojsko a měl se snažit spor vyřešit smírně. Také sedláky stihl krutý trest. Hlavní původci povstání byli v řetězech odvedeni do vězení v Hradišti a poté do Brna, kde byli dáni do nejobávanějšího žaláře na Špilberku. Desítky povstalců „sedělo v železech a poutech“, nejtěžší trest trval rok a čtvrt.
Kde se nachází poklad?
Tato dvojice keší vás provede po Naučné stezce Želechovice nad Dřevnicí. Doporučuji zaparkovat u hřbitova a pokračovat ve směru stezky, vše byste měli mít pěkně po směru a na zpáteční cestě k parkovišti. Potřebné indicie se dozvíte na naučných tabulích, jen v jednom případě je indicie na směrovce naučné stezky.
A finále je na souřadnicích:
N 49° 12.GHI' E 17° 44.GJI'