Svatý Vintíř se narodil přibližně kolem roku 950 v hraběcí rodině v Durynsku a jeho život je opředen mnoha nejasnostmi. Nebyl panovníkem, ale měl k nim velmi blízko - k těm českým i těm německým. Byl šlechticem, diplomatem, poustevníkem a nakonec světcem. První zprávu o něm máme z roku 1005, kdy se rozhodl, že vstoupí do kláštera. V té době byl vdovcem a otcem minimálně dvou synů. V roce 1005 byl přijat do noviciátu, který si měl odbýt v Dolním Altaichu. Jeho skutečným úmyslem bylo stát se proboštem v Göllingen. Po ročním noviciátě se tak skutečně stalo, ale poměrně rychle to skončilo fiaskem. Vintíř neuspěl a byl donucen k tomu, aby se toho úřadu vzdal a byl opět odeslán do Dolního Altaichu. Po krátké době si vyžádal svolení odejít do poustevny. Odešel do údolí říčky Rinchnachu, kde pobýval v poustevně. Postupně se k němu přidalo několik dalších řeholníků, kteří zde pak založili nový benediktinský klášter. Kláštery měly kromě svých duchovních záležitostí také za úkol kolonizovat okolní krajinu. Kolem byl prales, který bylo potřeba vymýtit, obdělat půdu a začít stavět vesnice. Krajina se tak postupně osídlovala, což bylo velice důležité pro fungující ekonomiku tehdejších států. A právě Vintířův klášter se na kolonizaci podílel. Vintíř byl sice mnich a pak poustevník, ale neustále cestoval. V roce 1040 Vintíř předá svůj klášter v Rinchnachu svému mateřskému domu v Dolním Altaichu a usazuje na české straně Šumavy. Dostal se do oblasti kolem hradu Rabí a nakonec se usadil na vrchu Březník u Dobré Vody, kde v poustevně Březnice dne 9. října 1045 zemřel. Na základě svého přání byl pochován v břevnovském klášteře. Jeho ostatky během husitských válek rozházeli husité. Vintířův náhrobní kámen je z opuky.
O Vintířovi v současnosti v Čechách skoro nikdo neví, přestože v době barokní byl jeho kult velmi silný. Až po Sametové revoluci je z něj, hlavně na Šumavě, znovu stavitel mostů mezi Čechy a Němci, symbol naděje do budoucího života ve společné Evropě.
Nejčastěji je sv. Vintíř vyobrazován jako stařec – poustevník. Někdy s lilií, jindy s holí nebo křížem v ruce, často také s motykou nebo sekerou (symboly kultivační a civilizační činnosti mnicha v pusté pohraniční krajině). Na některých obrazech je u světcových nohou koruna, symbol světské moci, které se Vintíř vzdal. Méně časté je zobrazení s knihou. Hlavním individuálním atributem svatého Vintíře je páv.
Většinu informací o sv. Vintíři máme z Vintířské legendy. Ta byla sepsána v polovině 13. století v Břevnovském klášteře za účelem Vintířovy kanonizace, ke které ale nikdy nedošlo.