Majlontská konvice Keltů Mystery Cache

Tato konvice byl objevena v Brně-Maloměřicích, jde o největší laténské pohřebiště na Moravě  o 76 prozkoumaných hrobech. Pohřebiště v Brně-Maloměřicích bylo situováno na nevelké vyvýšenině v údolní nivě řeky Svitavy, nedaleko úpatí vysokého Hádeckého masivu. Bylo zachyceno na zhruba oválné ploše o rozměrech asi 40×75 m, delší osou orientované ve směru SV-JZ. Je pravděpodobné, že východní okraj pohřebiště nebyl zachycen a že tímto směrem zřejmě ještě pokračovalo dál. Na ploše jsou patrné dvě koncentrace či skupiny hrobů, v jejichž rozmístění lze zjistit nepravidelné řady, a v každé z těchto skupin, severní i jižní, pak lze pozorovat prázdný prostor bez hrobů; v jednom z nich byl odkryt objekt se souborem bronzových kování dřevěné konvice.

Co tedy máte zjistit na úvodních souřadnicích ? 

Je-li na geobjektu se znázorněním konvice na stěně přivrácené k domům:

• opět konvice, pak finální souřadnice jsou: N 49°13.027', E 16°38.617'
• (téměř) jednobarevná stěna, pak finální souřadnice jsou: N 49° 13.013′ E 16° 38.737′

POHŘEBIŠTĚ BRNO-MALOMĚŘICE – „Plíže“

Ve dnech 16. května až 23. června 1941 prozkoumal Josef Poulík, tehdy zaměstnanec Moravského zemského musea v Brně, keltské pohřebiště v Brně-Maloměřicích, dosud nejrozsáhlejší nekropoli tohoto období na Moravě. Při tomto výzkumu, jehož potřeba byla vyvolána stavbou nákladního nádraží, kdy při zemních pracích byly narušovány jednotlivé hroby, bylo prozkoumáno 76 hrobů keltských a 7 hrobů slovanských, do sbírek MZM byl uložen i inventář hrobů rozrušených při zemních pracích. Těsně před započetím výzkumu J. Poulíka zachránili v areálu pohřebiště soubor bronzových kování. Jak výzkum pohřebiště, tak nález konvice byly velmi pohotově již v roce 1942 zveřejněny.

Podrobný popis terénní situace naleziště a historie výzkumu podávají J. Meduna a I. Peškař ve své práci věnované souboru bronzových kování z pohřebiště. Lokalita se nachází na severovýchodním okraji Brna na štěrkové terase na levé, východní straně řeky Svitavy, nedaleko vyvýšeniny v trati „Plíže“, zvedající se poněkud nad okolní bažinatý terén. Zde byly na podzim roku 1939 v souvislosti se stavbou nákladního nádraží zahájeny rozsáhlé zemní práce a při nich narušeny pravěké struktury (již tehdy i jeden laténský kostrový hrob) a od května 1941 F. Adámek a B. Vyskočil zjišťovali hroby další. 

Při obchůzce staveniště dne 15. května 1941 zjistil J. Poulík ve stěně východního výkopu dva laténské hroby a následně zde prozkoumal birituální pohřebiště se 76 hroby – největší keltskou nekropoli na Moravě. Těsně před započetím jeho výzkumu, v prvním květnovém týdnu, narazil jeden dělník krumpáčem na bronzový předmět, který vyzvedl ze země a prodal učiteli Aloisi Říčkovi, amatérovi, který sbíral archeologické nálezy. Příštího dne A. Říčka společně s F. Adámkem místo nálezu prozkoumali. Krátce nato A. Říčka tragicky zahynul a nalezené předměty získalo do svých sbírek MZM. Podrobný popis nálezu je podán v nedatované nálezové zprávě F. Adámka.

Pohřebiště bylo zachyceno na zhruba oválné ploše o rozměrech cca 40×75 m, delší osou orientované ve směru SV-JZ. Hroby, v jejichž rozmístění lze zjistit nepravidelné řady, jsou delší osou orientovány ve směru S-J, s mírnými odchylkami k V či Z, kostry v nich leží v naprosté většině případů hlavou k severu, pouze v jediném případě (hrob 29 zhruba ve středu pohřebiště) byl zemřelý pochován hlavou k jihu. Výjimečná byla orientace tří hrobů (61, 62 a 65) v S polovině pohřebiště ve směru Z-V, kostry lebkou k V; ostatní náležitosti těchto hrobů (ve všech třech případech jde o hroby bojovnické) se již nijak nevymykají běžným pohřebním zvyklostem na moravských keltských pohřebištích.
Pohřební ritus je převážně (71 hrobů) kostrový, kdy zemřelí byli pochováni v naprosté většině v natažené poloze na zádech a s rukama podél těla nebo s drobnými odchylkami od této polohy.

Autorka odborných textů: JANA ČIŽMÁŘOVÁ: KELTSKÁ POHŘEBIŠTĚ NA MORAVĚ, okresy Brno-město a Brno-venkov, vydalo MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM, Brno 2011