Vítejte! 🙂
DSP neboli drobné sakrální památky – to jsou kapličky, kříže, boží muka, sochy a svaté obrázky, tedy všechny ty malé stavbičky a skulptury, které tak často potkáváme jak v otevřené krajině, v náruči Matky přírody, tak u lidských obydlí, obklopené skromnými chaloupkami s doškovou střechou v tom romantičtějším případě, či pravou a nefalšovanou betonovou džunglí, jak to v dnešní době máme rádi... 😏 Žádný sociální komentář se nekoná, nebojte 😏 My... se budeme věnovat něčemu diametrálně zajímavějšímu...
Kde se vzala tradice stavění DSP? Je stará – lidé měli už odpradávna tendence vyhrazovat určitá místa na planetě Zemi nejrůznějším božstvům, bohům a bohyním, v jejichž existenci upřímně věřili. Starobylé přírodní svatyňky do harmonie zeleného království zapadaly pravda asi o dost více, než modernější, třeba právě křesťanské DSP. Myšlenka byla a je ale stále skoro identická – vytvořit posvátný koutek, kde lze být v lepším kontaktu s tím, co je nad námi, mezi námi i pod námi, vzdát díky za všechno, čeho se nám dostává, nebo naopak vyprosit to, čeho sami bez pomoci nejsme schopni dosáhnout. A samozřejmě také uctít – to byl základ.
Pohanům a křesťanům šlo v podstatě o to samé, tedy vzývat bytosti nadpozemské. Jenže jak a jaké? Křesťanští misionáři, šiřitelé nové víry, si byli velmi dobře vědomi prosté skutečnosti, že v pomyslném závodu o dobytí duší celých národů měl starší polyteismus skrze svou letitou tradici drtivý náskok. Usoudili, že pokud má nové, avšak jediné pravdivé náboženství zapustit své kořeny skutečně pevně, bude třeba ze všeho nejdříve vytrhat plevel. Což se taky stalo, doslova a do písmene. Padlo mnoho posvátných stromů, vzplanuly hájky, jiné přírodní svatyně byly vypleněny a srovnány se zemí a z pohanských božstev se lusknutím prstu staly světice a světci. Ač mnoho národů nastoupilo na víru novou, na starou se nezapomnělo. Jen se z velké části přesunula do skrytu lidských příbytků. Odešla do stínů podobných těm, ve kterých se kdysi dávno zrodili první křesťané.
Nejlépe v přírodě, ale nejenom tam, dnes můžeme spatřit situaci, kdy nejbližšími společníky DSP bývají rostliny – nejčastěji stromy. Proč zrovna tenhle detail vypichuji... 🙂 Protože jej kdysi ve své Velké knize stromů vypíchl Fred Hageneder. Od té doby stejně jako on vnímám bezprostřední blízkost DSP a zástupců zelené říše jako beze slov promlouvající symbol finální, poklidné koexistence dvou velkých vír – starší pohanské a mladší křesťanské. Ač si napříč lidskými dějinami nemohly minimálně tisíckrát přijít na jméno (a vězte, že jak křesťané, tak i pohané byli pěkně prohnaní zmetci... 😏), člověk dal postavením kamenného kříže do stínu posvátné slovanské lípy na konci toho všeho jasně najevo, že co bylo, bylo.
Sochy a sousoší svatých
V parku stojí socha
děvčete a hocha.
S neskrývanou rozkoší
každou noc tu sousoší.
Ano, toť první bod našeho výkladu a já mezi námi vítám českého muzicíra a poetu Karla Plíhala, který chudák nemá nejmenšího tucha, k čemu se ho tu chystám zneužít 😄
Na samý úvod do problematiky plastických podobizen personifikovaných počestností je totiž třeba si nejprve na rovinu říct, jaký je rozdíl mezi sochou a sousoším. Protože na tohle nemáte nejmenší šanci přijít sami, to je jasné... 😏
Tak tedy, socha ve smyslu DSP je trojrozměrné zpodobnění jedné svaté figury (typicky Panna Marie, sv. Jan Nepomucký, sv. Florián aj.), sousoší pak dvou a více figur (typicky Nejsvětější Trojice, sv. Cyril a Metoděj atd.).
Vyjasněno 😉
No a pak to nejzajímavější – atributy 😉 Jsou to vlastně taková tradiční poznávací znamení, díky nimž lze téměř vždy s přehledem identifikovat, která konkrétní křesťanská víajpí se to před námi vystavuje. Krucifix, meč, klíče, kniha, beránek, vědro s vodou, hrozen, lilie nebo i obyčejný trhansko-mnišský outfit – častokrát zdánlivě běžné každodenní předměty nabývají v přítomnosti svatých postav významu mnohem vyššího, jelikož odráží jejich životní osudy a příběhy. Zkrátka identitu, jak bychom řekli dnes. A tudíž důvody, proč si jich věřící toliko váží, ba dokonce jsou jimi inspirováni. Dostat se k seznamu světců a jejich atributů je na pár kliknutí na netu. Vedle toho však osobně vřele doporučuji ve fyzické podobě Slovník křesťanské ikonografie od kunsthistorika a ředitele Alšovy jihočeské galerie Hynka Rulíška. Analyzování v terénu je pak samozřejmě – alespoň pro mě, amatéra – ta největší sranda 😉
Exemplář(e)
Ve vsi pouzdřanské se ze všech svatých vykuků největší oblibě těší jistý Johánek z Pomuka, známější pod svým uměleckým jménem sv. Jan Nepomucký. Jak jsme na to přišli? Inu dosti výmluvným faktem je, že tu stojí dvě na sobě nezávislé sochy tohoto jinak i obecně velmi populárního českého mučedníka a zemského patrona. Obě dvě jsou unikátní jak po stránce lokační, tak z hlediska výtvarného.
"Haló? Národní památkový ústav?
Ano, jsem to zase já...
Tohle je opravdu naposled, slibuju.
Jooo, čestný skautský!
Můžeme 🙂"
I.
Socha sv. Jana Nepomuckého • kulturní památka rejst. č. ÚSKP 16928/7-1686
ANOTACE
Barokní skulptura světce obvyklého ikonografického pojetí se dvěma Putti na podstavci, dekorující prostor v blízkosti kostela, datovaná do první čtvrtiny 18. století.
POPIS
Postava světce je zachycena v kontrapostu a esovitém prohnutí těla, vrcholícím u světcovy hlavy pootočené v mírném úklonu k pravému rameni směrem ke krucifixu, který drží v náručí oběma rukama na hrudi. Je oděný do kanovnického roucha sestávajícího z alby, rochety a kožešinové pláštěnky – mozzetty. Nad hlavou se nachází kruhová svatozář s pěticí hvězd. Socha je umístěna na podstavci, jehož širší čtvercová profilovaná základna s dvojitým na hraně okoseným ústupkem, přechází přes konkávně-konvexní obloun a kónické zúžení ve spodní části do hranolu s okosenými hranami, vršeného vysoce profilovanou deskou. Na ní jsou umístěny drobné postavičky andílků.
POPIS PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Barokní kamenosochařské dílo zpodobňující sv. Jana Nepomuckého v tradičním ikonografickém schématu představuje významný lokální doklad široké dobové úcty světce.
– Národní památkový ústav podruhé 😏
II.
Socha sv. Jana Nepomuckého • kulturní památka rejst. č. ÚSKP 41952/7-1687
ANOTACE
Umělecky kvalitní socha datovaná rokem 1751 vznikla nejspíše v okruhu Ignáce Langelachera. Na svém druhotném umístěná před hřbitovem tvoří urbanistickou dominantu, která významným způsobem oživuje prostranství.
DĚJINY
Socha je datována v chronogramu rokem 1751. Původně byla umístěna před mlýnem severně od vsi, na dnešní místo přesunuta roku 2000.
POPIS
Socha stojí před vstupem na hřbitov v Pouzdřanech, její původním umístěním však bylo prostranství před mlýnem severně od vsi. Na čtvercové základně stojí odstupňovaný hranolový sokl, na něm římsou oddělený podstavec opatřený po bocích volutovými křídly s dekorem ve formě střapců. V čelní straně podstavce se nachází mělká nika s latinským nápisem skrývajícím datování v chronogramu (1751): COLENDO / CAPE / IOANNEM. Podstavec zakončuje profilovaná římsa, na které stojí světec shlížející k andílkovi po jeho levé ruce. Ten drží krucifix a palmovou ratolest. Pravá ruka světce třímá biret sejmutý z hlavy, která je rámována zlacenou kovovou svatozáří. V čelní straně podstavce je v jeho vrcholové části umístěna litinová (?) lampa.
POPIS PAMÁTKOVÉ HODNOTY
Výjimečně kvalitní barokní socha z roku 1751 patrně vznikla v okruhu významného sochaře Ignáce Langelachera. Je nejen dokladem pozdně barokního sochařského mistrovství, ale i artefaktem příznivě ovlivňujícím své okolí. Druhotným umístěním socha zčásti pozbyla původní kontext spojený s konkrétním místem, v současné poloze je však lépe přístupná a také chráněná.
– Národní památkový ústav potřetí a naposled, sbohem!
Tak, to by bylo...
A TEĎ KONEČNĚ K MULTIKEŠCE 😅
Úvodní souřadnice / Stage 1 – socha sv. Jana Nepomuckého u kostela
Jestliže lačníte po krabičce, vydejte se nejprve k soše číslo jedna, umístěné na rohu okrasného trávníku při farním kostele sv. Mikuláše a Václava.
Obhlédněte dílo ze všech světových stran a spočítejte, kolik malých andělíčků usedlo Janovi k nohám a nyní se chutě sobě zaobírá nejrůznějšíma činnostma, od škrábání se na boku po zoufání si, co dělat s posmrkaným kapesníkem. To bude vaše hodnota A.
Pak se zaměřte na světcovu chloubu – svatozář. Kolikahvězdičkovou ji má? To bude vaše hodnota B.
Následuje zdraví prospěšná dávka matematiky:
I = B – B
L = B
C = A + B
D = A + A – B
M = A
Získané hodnoty I, L, C, D a M uplatníte na Stagi 2.
Stage 2 – socha sv. Jana Nepomuckého u hřbitova
S novou sadou hodnot můžete vykročit k soše číslo dva.
Jste na místě? Prozkoumejte ji...
Ona se nezdá... 😉 ale pomůže vám vaše spočtené hodnoty proměnit na chybějící část finálních souřadnic 😉
A číst hezky jak jsme zvyklí – zleva doprava, odshora dolů!
48° 55.???
016° 37.???
Přeji hezkou návštěvu, ať se daří a ať jste zdrávi! 🙂
A kdyby vás čirou náhodou zajímalo, jak mé krabičky vznikají, proč je strkám tam, kam je strkám nebo kde se dost možná objeví další... 😉👉 https://www.instagram.com/mapperdb/