Malá série eventů pořádaných nepravidelně vás zavede do míst, které mají nějakým způsobem co do činění s kozami. V listingu se pokaždé seznámíte s novým kozím plemenem či se dozvíte nějakou zajímavost o kozách.
Napadá-li vás nějaké místo na uspořádání některého dalšího eventu, které je spojen s kozami, napište váš tip do logu.
Koza domácí je zvíře mnoha tváří – doslova. V přírodě byste těžko hledali rozmanitějšího sudokopytníka. Plemena koz se liší velikostí, tvarem těla, zbarvením i ušním a rohovým designem, který by jim mohla závidět leckterá módní návrhářka.
Nejmenší kozy, třeba kamerunské, váží kolem 15 kilo a sahají sotva ke kolenům. Na opačné straně stojí burské kozy – až stokilové důstojné dámy, které si na louce zabírají celé VIP místo. Většina koz má štíhlé tělo na dlouhých nohách, malou hlavu a elegantní krk – přírodní minimalismus v nejčistší podobě.
Zatímco evropské kozy mají uši menší, kolmo nahoru trčící, tropické krasavice se chlubí převislými a často až extrémně dlouhými boltci – ideální pro něžné mávání ve vánku. Hlava může být rovná i klabonosá, podle regionu původu.
Rohy? Ty jsou samostatná kapitola. Některé kozy mají šavlovité, jiné lyrovité nebo spirálovité, u některých plemen chybí úplně. A výjimečně se objeví i kousek s až osmi rohy – to už je skoro sběratelská edice.
Na bradě nosí hrdě bradku a často i takzvané zvonečky, což jsou zvláštní kožní útvary, jejichž účel zůstává pro vědu stejně záhadný jako některé geocache. Ale vypadají dobře, a to se počítá.
Srst může být krátká i dlouhá, hrubá nebo jemná, s barvami od bílé a černé přes krémovou až po pestré strakaté kombinace s pruhy a typickou "srnčí" kresbou.
Zkrátka, koza není jen zvíře – je to styl života.