Šumavské hvozdy
Vítejte u dalšího dílu naší rodinné sérii věnované Šumavskému Královskému hvozdu, jeho obyvatelům, jejich životním podmínkám a královským privilegiím, územnímu a geografickému členění a nakonec také jedné místní historické památce. Tento trail zahrnuje sedmnáct kapitol, které na sebe tematicky navazují, podobně jako v samotném Šumavském Královském hvozdu, kde vše souviselo se vším – jak v přírodě, tak v životě lidí.
Většina z Vás Šumavu a její místa už jistě zná, přesto možná při plnění jednotlivých keší objevíte nové, dosud neznámé informace, nebo si osvěžíte zapomenuté. Pokud se rozhodnete projít tento trail osobně, budeme rádi, když navštívíte i popisovaná místa a tak osobně poznáte místní komunitu. A pokud byste měli chuť, obohatit si tuto cestu ještě o další nálezy, nedaleko této série se nachází keše našeho kamaráda Metal Breatha.
Na tvorbě této série se podílel celý rodinný spolek filda6, KatomadraTůmovi, jafi99, Han_ka a Maty15920.
Rád bych také poděkoval betatesterům. Jmenovitě Janě Eyr s Fifkas za betatest listingů a Anjelemu s jafi99 za betatest v terénu a pomoc při instalaci. Všem ještě jednou velmi děkuji za věnovaný čas a ochotu mi pomoci.
S pozdravem filda6.
Nezapomeňte u jednotlivých keší, vždy dočíst listing až do konce a zjistit si bonusovou indicii pro keš Šumavské hvozdy 18.
Šumavské hvozdy 12:
Královské rychty
Zhůří (Haidl am Ahornberg)
Patřilo k osmi rychtám takzvaného Královského hvozdu. První písemná zpráva o něm pochází ze 17.století. V roce 1613 disponoval místní rychtář Tomáš Löffelmann pečetidlem se symbolem vzpřímeného stojícího lva.
V roce 1753 si deset zhůřeckých sedláků koupilo od vrchnosti řadu lesních pozemků. Lesy mezi sebou rozdělili a část lesního majetku věnovali své domovské obci.
V roce 1840 zde bylo 67 domů s 397 obyvateli, v roce 1938 pak již v 96 staveních žilo 623 obyvatel.
Haidl-am-Ahomberg
Hlavním zdrojem obživy zde bylo málo výnosné horské zemědělství a práce v lese. V létě přilepšovaly ženy a děti rodinám sběrem a prodejem hub a borůvek. V místě byla ve 30.letech 20.století v provozu malá kartáčovna, dvě pily a obilný mlýn. Ve starší době tu skýtaly pracovní příležitosti okolní sklárny. Vedle dřevařství a zemědělství provozovali někteří zhůrečtí obyvatelé jako vedlejší činnost řemeslo nebo obchod. a tak tu v době před 2.sv. válkou existovalo šest hospod, pět obchodů, trafika, skromné řeznictví a pekárna. Pracovalo zde několik truhlářů, dva koláři a jeden švec.
Dominantou obce však byl kostel. Obec patřila původně k farnosti sv. Mořice u Annína. Tento farní kostel, lidově zvaný Mouřenec, se nacházel 4 hodiny cesty od samotné osady Zhůří. Později byla obec přifařena k Javorné, což znamenalo zkrácení dalekých cest věřících na mše svaté. Přesto však zhůřští toužili po svém vlastním chrámu Páně.
V roce 1684 zde nechal vrchní rychtář Georg Schmidt vystavět na své vlastní náklady kapli. Byla zasvěcena sv. Trojici a stále v samém středu obce. Počátkem 18. století byla kaple přestavěna a zvětšena, stále však nedostačovala. Z iniciativy a přičiněním místních králováckých sedláků byla roku 1762 zahájena stavba kostela. O nadšení zdejších osadníků, kterým hojně pomáhali i věřící z okolních samot, svědčí fakt, že již o rok později, přesněji 23. října byl kostel děkanem Weissenregerem ze Sušice slavnostně vysvěcen. Kostel stál na stejném místě jako původně kaple a byl též zasvěcen sv. Trojici. V následujících letech a desetiletích kostel několikrát vyhořel, avšak vždy byl znovu obnoven. Z původní dřevěné stavby se tak později stala opravdová dominanta Zhůří.
Posledním zhůřským farářem byl Heinrich Krampe, jenž zde působil až do odsunu v roce 1946.
Kostel bohužel po odsunu německých obyvatel postihl stejný osud jako ostatní vsi v pohraničí. Kostel i celou vesnici využívala armáda, po zřízení vojenského újezdu, jako terč pro ostré střelby.
Zhůří
Když sem počátkem devadesátých let minulého století konečně mohli přijet bývalí obyvatelé, našli zde jen základy zarostlé v kopřivách. Právě z iniciativy bývalých zhůřských občanů a za přispění Městského úřadu Hartmanice byla v místě zbořeného kostela postavena malá kaplička.
U silnice je kromě kapličky ještě žulový pomník s deskou, na které se lze dočíst následující slova. V boji za svobodu Československa padlo dne 5.5. 1945 v těchto místech 10 vojáků 90. americké pěší divize.
5. května brzy ráno vyrazili do hustého deště vojáci 90. pěší na průzkum směrem do vnitrozemí, kde byla v té době ještě nejasná situace. Úkol byl jasný, zajistit hlavní a přístupové cesty a prohledat tamní samoty a německé vesnice. Když američtí vojáci postupující od Starého Brunstu zjistili, že jsou v poloprázdném Zhůří ověšeném bílými prapory jejich kolegové z průzkumné kavalerie, vyrazili bez obav vpřed. Překvapila je však střelba z jejich vlastních zbraní a deset Američanů tu na samém konci války padlo. Roztrpčení pěšáci, vědomi si léčky, do které padli, ani nepožádali o dělostřeleckou podporu a v krátké době zahájili protiútok. Došlo k tvrdému boji muže proti muži, bojovalo se téměř o každý dům, sedm stavení zcela vyhořelo a o střechu přišel i kostel Nejsvětější trojice. 24 německých důstojnických kadetů a příslušníků Hitlerjugend v boji přišlo o život, 76 bylo zajato. Na straně Američanů bylo kromě 10 padlých dalších 10 zraněných.
Jak na keš.
Všechny indicie hledej v listingu.
Ze kterého století je první zmínka o této rychtě? A = ?
Kolik sedláků si koupilo lesní pozemky? B = ?
Kolik hospod existovalo v obci před druhou světovou válkou? C = ?
Kolik obchodů existovalo v obci před druhou světovou válkou? D = ?
Přesný den vysvěcení kostela podle listingu byl? E = ?
Stejně tak utrpěli ztrátu na životech i Američtí vojáci. Kolik jich při boji padlo? F = ?
Finální souřadnice:
N49°12.(C)(A-F-D)(B-C) E013°19.(F+C-D-2)(A-B)(E-D-F)
N49°12.
E013°19.
Nezapomeňte si zjistit bonusovou indicii pro keš Šumavské hvozdy 18. X12 = rok zahájení stavby kostela podle listingu.