Šumavské hvozdy
Vítejte u dalšího dílu naší rodinné sérii věnované Šumavskému Královskému hvozdu, jeho obyvatelům, jejich životním podmínkám a královským privilegiím, územnímu a geografickému členění a nakonec také jedné místní historické památce. Tento trail zahrnuje sedmnáct kapitol, které na sebe tematicky navazují, podobně jako v samotném Šumavském Královském hvozdu, kde vše souviselo se vším – jak v přírodě, tak v životě lidí.
Většina z Vás Šumavu a její místa už jistě zná, přesto možná při plnění jednotlivých keší objevíte nové, dosud neznámé informace, nebo si osvěžíte zapomenuté. Pokud se rozhodnete projít tento trail osobně, budeme rádi, když navštívíte i popisovaná místa a tak osobně poznáte místní komunitu. A pokud byste měli chuť, obohatit si tuto cestu ještě o další nálezy, nedaleko této série se nachází keše našeho kamaráda Metal Breatha.
Na tvorbě této série se podílel celý rodinný spolek filda6, KatomadraTůmovi, jafi99, Han_ka a Maty15920.
Rád bych také poděkoval betatesterům. Jmenovitě Janě Eyr s Fifkas za betatest listingů a Anjelemu s jafi99 za betatest v terénu a pomoc při instalaci. Všem ještě jednou velmi děkuji za věnovaný čas a ochotu mi pomoci.
S pozdravem filda6.
Nezapomeňte u jednotlivých keší, vždy dočíst listing až do konce a zjistit si bonusovou indicii pro keš Šumavské hvozdy 18.
Šumavské hvozdy 14:
Šumavské řeky
Svarožná (Zwercheckbach)
Svarožná
Potok Svarožná je krátký vodní tok, pramenící pod horou Svaroh a vede podél zemské hranice. Vlévá se do řeky Řezné v místě hraničního přechodu jako pravostranný přítok.
Od vrcholu Svaroh (1 332 m n. m.) se oblast prameniště stáčí podél rozvodnice Svarožné nejprve k jihovýchodu, posléze k jihu až jihozápadu. Toto prameniště má rozlohu asi 8,5 km2 a jedná se o větší část celého povodí Svarožné (malá část povodí zasahuje do Německa). Severní část území tvoří Kamenná moře. První lokalita výskytu kamenných moří je poblíž státní hranice, v místech, kde Svarožná vstupuje na území České republiky. Akumulace se nacházejí na levém břehu Svarožné v nadmořské výšce kolem 925–950 m. Kamenná moře zde tvoří nesouvislý, vegetací přerušovaný pás o délce asi 0,5 km a proměnlivé šířce (40– 100 m). Souvislá kamenná moře mají směrem k okrajům tendenci přecházet do kamenných proudů, či do nesouvislých kamenných moří.
Další oblastí, kde byla zaznamenána rozsáhlá kamenná moře, je jižní a jihozápadní svah Jezerní hory. Potok je velice krásný v horní části díky velikým kamenům které přetéká a je opomíjený jen díky své poloze.
Při jeho toku nevedou cyklostezky, turistické trasy, jen asfaltová silnice vybudovaná kdysi k ochraně státní hranice. A i ta se dá na "Zelené" hranici překročit na lesní cestu, která nás dovede na bavorské východisko turistických cest s jménem Scheiben.
Zlatý potok (Goldenbach)
Zlatý potok je největší pravostranný přítok řeky Losenice. Protéká územím na pomezí klatovského a prachatického okresu v okrajové části Šumavy.
Amálino údolí
Zlatý potok pramení na svazích hory Královský kámen severovýchodně od vesnice Řetenice v okrese Prachatice. Zpočátku teče směrem na jihozápad přes Řetenice, kde překročí hranici CHKO Šumava. Za vesnicí se stáčí na západ a opouští území Jihočeského kraje. Západní směr drží až do soutoku s Losenicí po necelých 7 kilometrech od pramene. Zlatý potok teče převážně hlubokým údolím, většina tohoto údolí je chráněna přírodní rezervací Amálino údolí. Necelý kilometr před ústím se zprava, od Kašperských Hor, připojuje Kašperský potok.
Na Zlatém potoce a v jeho blízkém okolí jsou dobře patrné pozůstatky dřívějšího rýžování a dolování zlata, které zde probíhalo od středověku (štoly a další). U Zlatého potoka ústí nejmladší báňské práce zdejšího zlatonosného revíru z počátku 19. a 20. století, doly sv. Františka, Josefa, Bedřicha a Kristýna. V 350 m dlouhé štole Kristýna je v současnosti umístěna světově uznávaná seismická stanice GFÚ ČAV. Těžba zlata byla v oblasti ukončena na počátku 20. století. Existují snahy o její obnovení, problémem by však bylo narušení území s vysokou ekologickou hodnotou, těžba je tak dosud odmítána.
Údolí potoka bylo součástí zlaté stezky, v současnosti podél potoka vedou naučné stezky Cestou zlatokopů a Stezka strážců hranice.
Losenice (Losnitz)
Říčka Losenice, která je pravostranným přítokem Otavy, patří mezi pstruhové vody jižních Čech. Její romantické údolí přitahuje každoročně stovky návštěvníků.
Losenice
Pramení asi 1,5 km severoseverozápadně od vrchu Přilba (1.219 m) v nadmořské výšce 1.118 m. Její tok tvoří od pramene až k soutoku s Otavou hranici Národního parku Šumava. Pod Popelní horou (1.075 m) leží nad jejím tokem pozůstatky hradiště Obří hrad. Přibližně po dalších třech kilometrech se její vody spojují s vodami Otavy u Rejštejna.
Patnáct kilometrů dlouhý tok řeky má značný spád. Mezi pramenem a soutokem s Otavou činí výškový rozdíl 560 metrů. Území, které odvodňuje, má rozlohu 54,5 km čtverečních.
Na Losenici se v dřívějších dobách rýžovalo zlato. Památkou na tuto činnost jsou sejpy dochované při jejím toku.
Později také poháněla továrny na zpracování dřeva, např. Štraubovu nebo Watzlawickovu pilu.
Údolím Losenice vede trasa červené turistické značky z Kašperských Hor na Churáňov s možným přístupem od Popelné. Trasa z Popelné do Kašperských Hor je dlouhá asi 10 km. Od Rejštejna vede kolem říčky silnice do osady Červená.
Otava (Wottawa)
Otava je zlatonosná řeka v západních a jižních Čechách, která bývala do konce 19. století srdcem a osou prastarého Prácheňského kraje. Je to levostranný přítok Vltavy, vznikající soutokem Vydry a Křemelné na Šumavě u Čeňkovy Pily. Délka toku činí 111,7 km. Plocha povodí měří 3840,0 km2. Název řeky je pravděpodobně předslovanského původu.
Otava
Řeka protéká městy Sušice, Horažďovice, Strakonice, Písek a vlévají se do ní řeky Lomnice a Blanice; do Vltavy se pak vlévá pod hradem Zvíkov. Posledních 19 km řeky pod Zvíkovem je součástí Orlické přehrady, mezi Pískem a Zvíkovem se nachází 5 jezů, které jsou ale v havarijním stavu, takže je řeka nesplavná, v dobách před výstavbou jezů však splavná byla; existovala linka paroplavby mezi Pískem a Zvíkovem. Od Sušice až k Písku protéká řeka rovnou krajinou, kde hrozí nebezpeční záplav, od Písku na sever si cestu razí hlubokým údolím.
Otava je přemostěna nejstarším dochovaným kamenným mostem v Česku. Ten se nachází se v královském městě Písku a pochází ze 13. století. V letech 1954 a 2002 došlo k povodním na řece, hrozilo i stržení historického mostu.
Nejhlubší místo řeky se nachází u Přeborovic na Strakonicku. Naměřená hloubka činila 7,5 m.
Otava je také častokrát označována jako zlatonosná řeka, na jejích březích se rýžovalo zlato, rozšířená byla i voroplavba a splavování dřeva v 18. a 19. století. Lovily se zde i perlorodky.
Otava je vyhledávaná vodáky. Nejatraktivnější a nejnáročnější horní úsek od Čeňkovy pily je vhodný pouze pro zkušené vodáky a zavřené lodě a sjízdný pouze ze vyššího vodního stavu. Navíc zde platí určitá omezení, neboť Otava protéká národním parkem. Od Radešova je již sjízdná i pro otevřené lodě, ale během letních měsíců je často i zde málo vody. Charakter toku se opět mění pod Sušicí, řeka opouští Pošumaví a přestává být horskou bystřinou. V tomto úseku převládají již jen velmi mírné táhlé peřeje a sjízdná zde bývá zpravidla celoročně. K dalšímu uklidnění toku dochází pod Horažďovicemi, u Katovic má už Otava charakter nížinné řeky. Pod Pískem navíc začíná vzdutí vodního díla Orlík.
Bílá strž (Klammerloch)
Bílá strž je nejvyšší vodopád na české straně Šumavy, nachází se na středním toku Bílého potoka v nadmořské výšce 940 m, na severovýchodních svazích Královského hvozdu, 4 km jihozápadně od Hojsovy Stráže. Vodopád se nachází v katastrálním území Hamry na Šumavě, jižní (horní) konec chráněného území zasahuje též do k. ú. Hojsova Stráž.
Bílý potok vytváří hluboce zaříznuté až kaňonovité údolí, které má esovitý tvar a potok v něm překonává četné skalní výchozy tvořící stupně, peřeje a nízké vodopády, jsou zde i obří hrnce vymodelované na kamenech v řečišti potoka. Skalní podloží je budováno biotiticko-muskovitickými svory, které jsou protknuty intruzemi žul a křemenných žil. Vodopád je tvořen několika stupni a kaskádami, celková výška dosahuje 13 m, nejvyšší stupeň měří 7 m.
Bílá Strž
Na stráních nad řečištěm se dochovaly zbytky původního horského lesa, který má pralesovitý ráz. Nejstarší porosty dosahují věku 220 až 240 let a zachovaly se právě v okolí vodopádu. Jsou tvořeny převážně smrkem (některé exempláře dosahují průměru 95 cm ve výčetní výšce), jedlí a jeřábem. Buk se vyskytuje jen řídce, hojnější je pouze na svahu nad levým břehem Bílého potoka pod úrovní 900 m n. m.
V roce 1972 zde byla vyhlášena Národní přírodní rezervace Bílá Strž, která zaujímá rozlohu 79,02 ha a je v nadmořské výšce 735–1086 m.
Bílá strž je přístupná po červeně značené turistické stezce, která vede kolem Čertova jezera a Černého jezera a prochází severní částí Národní přírodní rezervace Bílá Strž. Z ní odbočuje dřevěný chodník sestupující k vyhlídkové terase nad vodopádem (přímo k vodopádu sestup není možný).
Výchozími místy k vodopádu jsou Špičácké sedlo nad Železnou Rudou, Hojsova Stráž a Hamry.
Ostružná (Wostruschnabach)
Ostružná (výjimečně se lze setkat i s názvem Pstružná) je levostranný přítok řeky Otavy v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Délka toku činí 40,4 km. Plocha povodí měří 168,6 km2. Řeka pramení na Šumavě, zhruba 2 km severovýchodně od Hadího vrchu (1025 m), v nadmořské výšce 938 m.
Ostružná
Na horním toku potok proudí nejprve severozápadním až severním směrem. U Čachrova se obrací na východ k obci Velhartice (kde na ostrohu nad levým břehem stojí hrad Velhartice) a odtud směřuje dále na severovýchod ke Kolinci. Zde se Ostružná stáčí k jihovýchodu. Tímto směrem proudí až ke svému ústí do řeky Otavy, které se nachází pod městem Sušice, na jejím 88,9 říčním kilometru, v nadmořské výšce 452 m.
Větší přítoky této řeky jsou: levé – Šukačka, Jindřichovický potok, Kalný potok, Tedražický potok; pravé – Kunkovický potok, Čeletický potok, Svojšický potok.
Průměrný průtok v Kolinci na 13,4 říčním kilometru činí 1,22 m3/s.
I tato řeka má své pověsti viz. kniha "Co vyprávěla Pstružná řeka" od Milana Pokorného.
V dávných dobách se i zde rýžovalo zlato.
Úhlava (Angel)
Úhlava (německy Angel) je pravostranný přítok řeky Radbuzy v okresech Klatovy, Plzeň-jih a Plzeň-město v Plzeňském kraji. Její celková délka činí 108,5 km. Plocha povodí měří 915,5 km2. Je jednou ze čtyř zdrojnic řeky Berounky.
pramen Úhlavy
Úhlava pramení na Šumavě na západních svazích hory Pancíř v Železnorudské hornatině v nadmořské výšce 1110 m. Teče k severozápadu a vytváří hluboké Úhlavské údolí, které odděluje Královský hvozd a Pancířský hřbet.
U Hamrů, kde se řeka stáčí k severu, vzdouvá její vody vodní nádrž Nýrsko. Přes Švihovskou vrchovinu teče do Plzeňské kotliny. Protéká přes Nýrsko, Janovice nad Úhlavou, okrajem Klatov, v blízkosti vodního hradu Švihov, Přešticemi, Štěnovicemi, Plzní a obcí Radobyčice, kde se v Doudlevcích vlévá zprava do řeky Radbuzy v nadmořské výšce 303 m.
Přítoky: levé – Černý potok, Bílý potok, Svinský potok, Chodská Úhlava, Korytský potok, Tupadelský potok, Poleňka, Útušický potok, pravé – Zelenský potok, Dešenický potok, Žíznětický potok, Petrovický potok, Jelenka, Kosmoukovský potok, Novákovický potok, Drnový potok, Točnický potok, Třebýcinka, Vlčí potok, Příchovický potok, Divoký potok, Čižický potok, Losinský potok, Kokšínský potok.
Řezná (Regen)
Řezná (německy Regen, Schwarzer Regen, Großer Regen) je řeka pramenící na české straně Šumavy (Plzeňský kraj) a ústící v Německu (Bavorsko) zleva do Dunaje. Je 169 km dlouhá. Povodí má rozlohu 2953 km2.
Řezná
Má tři pramenné toky,z nichž jeden pramení v přírodní rezervaci Prameniště na jižním svahu hory Pancíř v Železnorudské hornatině v nadmořské výšce 1031 m. Ten druhý na stráni za benzinovou pumpou na konci Železné Rudy. Poté teče směrem na jihozápad, protéká Železnou Rudou a Alžbětínem a po 8,2 km opouští v nadmořské výšce 709 m území České republiky.
Na německém území má jméno Großer Regen, protéká městem Bayerisch Eisenstein a svůj tok stáčí směrem na jihovýchod a jih. U Zwieselu se stéká s Malou Řeznou (Kleiner Regen), mění svůj směr na západ až severozápad a nese název Schwarzer Regen.Za městem Regen vtéká do 20km dlouhého romantického kaňonu Regenthal. Poblíž Bad Kötztingu u městečka Blaibach přijímá zprava Weisser Regen a od tohoto soutoku se jmenuje Regen. V dalším úseku teče na západ, ale zhruba 10 km za Nittenau se ostře stáčí k jihu a v Řezně ústí do Dunaje.
Roklanský potok (Rachelbach)
Roklanský potok (též Mlýnský potok) je jedním ze tří potoků, jejichž soutokem vzniká šumavská řeka Vydra, proslulá svým kamenitým řečištěm s množstvím tzv. obřích hrnců.
Roklanský potok pramení v Národním parku Šumava v těsné blízkosti státní hranice České republiky se Spolkovou republikou Německo, asi 0,5 km severozápadně od Blatného vrchu (1367 m) v nadmořské výšce 1264 m a 4 km jihovýchodně od vrcholu hory Roklan, podle níž dostal potok své jméno.
Roklanský potok
Jeho tok od pramene směřuje k severu, protéká Roklanskou slatí, bývalou Roklanskou nádrží a asi 1 km jižně od osady Javoří Pila se stáčí směrem na východ. Tímto směrem teče až k soutoku s Modravským potokem u Modravy v nadmořské výšce 978 m. Roklanský potok je téměř 14 km dlouhý a odvodňuje území o rozloze 48 km2. Od Javoří Pily až k Modravě vede podél jeho toku trasa červené turistické značky.
Jeho významnými přítoky jsou Rokytka (4,4 km) sbírající vody z Rokyteckých (Weitfällerských) slatí, Novohuťský potok (3,5 km) protékající Novohuťskými močály a Javoří potok (5,6 km) protékající Javoří slatí s levostranným přítokem Tmavým potokem (3,7 km) odvádějícím vodu ze svahů Poledníku (1315 m) a Jezerního hřbetu.
Soutokem s potoky Modravským a Filipohuťským tvoří počátek řeky Vydry.
Roklanský potok byl (jako celé povodí Otavy) využíván k plavení dřeva. První zprávy o plávce dříví v oblasti Vydry a jejích přítoků pocházejí ze 16. století. Rozmach těžby a plavení dřeva v této oblasti nastal poté, co v roce 1799 koupil prášilské panství od hraběte Filipa Kinského kníže Josef II. Schwarzenberg. K těžbě a zpracování dřeva sloužily v povodí Roklanského potoka Roklanská hájovna a Javoří pila.
V letech 1949 − 1950 byl zpracován Generální návrh využití Vydry a přítoků u Modravy se zvláštním ohledem na stávající vodní elektrárnu na Vydře, podle kterého měla být 450 m pod soutokem Roklanského a Modravského potoka vybudována hráz o výšce 45,5 m či dokonce 60 m. Vzdutí vodní nádrže mělo sahat 5 km proti proudu Roklanského potoka, téměř až k Javoří pile. Zatopená plocha by činila 290 ha (ve větší variantě 450 ha) a zaplavila by část Modravských slatí. Realizace projektu měla být zahájena v 60. letech 20. století, k čemuž nedošlo.
Průměrný roční průtok vody u ústí činí 35 m3/s.
Vydra (Widra)
Vydra je šumavská řeka, jejímž soutokem s Křemelnou vzniká řeka Otava. Celková délka Vydry (včetně zdrojnic) po soutok s Křemelnou je 23,1 km, plocha povodí je 146,2 km2 a průměrný roční průtok nad soutokem činí 4,13 m3/s.
Na horním toku (od pramene) je nazývána Luzenský potok, po soutoku s Březnickým potokem vzniká Modravský potok. Ten teče severním směrem až k soutoku s Roklanským potokem a Filipohuťským potokem nedaleko osady Modrava. Od soutoku nese řeka název Vydra.
Vydra
Za hlavní zdrojnici Vydry (a tudíž i Otavy) je považován Modravský potok (a jeho přítok Luzenský potok), který pramení na státní hranici s Německem na severozápadním svahu Luzného, na zrašeliněném povrchu Hraniční slati v nadmořské výšce 1215 m. Od pramenné oblasti protéká širokým, mělkým údolím, pod Březníkem se údolí náhle zužuje a jeho svahy jsou značně příkré – toto zúžení se pozvolna k severu otevírá a řeka vtéká do kotliny u Modravy. Za modravskou kotlinou se vyderské údolí opět zužuje. Změny údolního profilu sledují také změny sklonu. Mezi Březníkem a Modravou má řeka sklon asi 4 ‰ a mezi Modravou a Antýglem 17,8 ‰.
Od Antýglu se sklon Vydry ještě zvětšuje, její údolí se zařezává hlouběji a jeho svahy se stávají příkřejšími. Koryto je zaneseno žulovými balvany vznikajícími silným rozpadem žul masívu Vydry. Nad Turnerovou chatou tvoří Vydra ostrý zákrut z původního směru jih–sever, z něhož se náhle obrací kolmo na východ a pak se stáčí do směru jihovýchod - severozápad, který zachovává až ke Kramlovu Mlýnu, kde se vrací do původního směru. Na říčním úseku dlouhém 1,8 km mezi Hálkovou chatou a cestou od Buchingrova Dvora má Vydra sklon 55,6 ‰. Žulové balvany zde mají velikost 3 - 5 m a řeka přes ně stéká prudkými peřejemi. V migmatitovém korytu jsou četné evorzní tvary. Na dalším úseku až k ústí Křemelné se sklon o něco zmenšuje a údolí se stále více otevírá, ale také i prohlubuje.
Z přítoků horního toku Vydry (nad Modravou) zaslouží pozornost pravostranný 5,0 km dlouhý Ptačí potok, stékající ze severních svahů Malé Mokrůvky (1330 m) a Mrtvého vrchu (1254 m) a 4,1 km dlouhý Černohorský potok, pramenící v Černohorském močálu mezi Čertovým vrchem (1244 m) a Černou horou (1315 m). U Modravy ústí 4,5 km dlouhý Filipohuťský potok, který odvádí vody z Tetřevské slati. Průměrný sklon těchto tří toků je kolem 40 ‰. V Modravě ve výšce 979 m n. m. přijímá Vydra z levé strany svůj největší přítok – Roklanský (starší název Mlýnský) potok, dlouhý 13,9 km. Asi 2 km pod Modravou z Vydry odbočuje Vchynicko-tetovský plavební kanál. Pod Antýglem přitéká zprava 9,1 km dlouhý Hamerský potok pramenící v Mezilesní slati. U Turnéřské chaty ústí pravostranné přítoky Popelný potok (Povodňový, 3,1 km) a Zhůřský potok (3,6 km) – oba pramení na svazích Břemena (1156 m). Dalším pravostranným přítokem je krátký Luční potok (1,9 km). Posledním větším přítokem Vydry je zleva přitékající Hrádecký potok (7,2 km), který pramení na severovýchodních svazích Oblíku (1225 m) a propustí protéká přes Vchynicko-tetovský plavební kanál – stejně jako jeho největší přítok, levostranný Studený potok (3,9 km). Levostranné přítoky Vydry mají obecně menší sklon, zatímco pravostranné přítoky jsou většinou prudké a krátké.
Křemelná (Kieslingbach)
Křemelná
Pramení v Železnorudské hornatině, na severním svahu hory Pancíř (1214 m) v nadmořské výšce 1090 m. Zdrojová oblast a nejhořejší tok Křemelné jsou zde chráněny coby část přírodní rezervace Prameniště.
Křemelná stéká z Pancířského hřbetu a protéká Kochánovskými pláněmi. Na nich vytváří převážně otevřené údolí s četnými slatěmi (I. zóna NP U Cettlovy hůrky) a meandry. V závěru svého toku, pod Stodůlkami se řeka hluboce zařezává do Svojšské hornatiny. Údolí přechází v kaňon, v korytě řeky jsou obří hrnce a peřeje. Tento charakter si řeka zachovává až k soutoku s Vydrou, jímž vzniká řeka Otava.
Křemelná protéká převážně hornatou krajinou a je zřejmě jedinou řekou v Česku, na jejímž břehu nestojí žádný dům
Křemelná má značně asymetrickou říční síť - na severu se tok řeky nachází v těsné blízkosti rozvodí s Ostružnou, Volšovkou, Radešovským a Pěkným potokem. Proto levostranné přítoky jsou jen krátké a jsou bezejmenné. Všechny významné přítoky Křemelné jsou tudíž pravostranné: Slatinný potok, Jezerní potok, Prášilský potok, Mlýnský potok a Plavební potok.
Jak na keš.
Všechny indicije hledej v listingu.
Jaká je nadmořská výška kopce Svaroh? A = ?
Jaká je délka štoly Kristýna? B = ?
V jaké nadmořské výšce pramení říčka Losenice? C = ?
Kolik jezů v havarijním stavu se na Otavě v lokalitě mezi Pískem a Zvíkovem nachází? D = ?
Kolik let mají nejstarší porosty podél řečiště Bílá Strž? E = ?
V jaké nadmořské výšce pramení říčka Ostružná? F = ?
V jaké nadmořské výšce se vlévá řeka Úhlava do řeky Radbuzy? G = ?
Jaká je délka říčky Řezná? H = ?
Jaká je rozloha území v km2, které Roklanský potok odvodňuje? J = ?
Jak daleko ( v km ) od Modravy, na řece Vydře odbočuje Vychnicko - tetovský plavební kanál? K= ?
Jakou nadmořskou výšku má hora, na níž říčka Křemelná pramení? L = ?
Finální souřadnice:
N49°12.(A+B-C+D+E+33) E013°19.(3+L+G-F-H+K+J*3)
N49°12.
E013°19.
Nezapomeňte si zjistit bonusovou indicii pro keš Šumavské hvozdy 18. X14 = v jaké nadmořské výšce podle listingu pramení Modravský potok?