Keš na úvodních souřadnicích nehledejte, nachází se zde start závodu.
Byl horký letní den, tak horký, že i asfalt na náměstí se tvářil, jako by chtěl utéct do chladnější ulice. Přesto se právě v ten den konal slavný „Běh s proutěnými košíky na 508 metrů“. Trať byla přesně změřená — 508 metrů, ani centimetr navíc. Organizátor tvrdil, že číslo 508 je „magické“, ale ve skutečnosti mu prostě došla páska.
Účastníci dostali na startu každý svůj proutěný košík. Někteří v něm měli jablka, jiní chleba, jeden pán dokonce housku s máslem, kterou si během závodu stihl namazat. Na trati panovala teplota 54° To znamenalo, že jablka se měnila v kompot ještě před cílovou páskou a máslo se okamžitě roztékalo do tkaniček.
Závod začal. V první zatáčce se ozval zvuk praskajícího košíku — to jak soutěžící Venca usoudil, že poběží rychleji, když si sedne do svého koše a zkusí se kutálet. Fungovalo to jen chvilku, pak se zasekl o meloun, který tam kdosi zapomněl.
V půlce závodu začali běžci používat košíky jako slunečníky. Nikdo netušil, že proutí se na slunci tak krásně rozehřívá. Jeden běžec si dokonce připaloval párek přímo nad uchem — a prý měl nejlepší občerstvovací stan ze všech.
V cílové rovince už šlo spíš o přežití než o vítězství. Někteří běželi, jiní šli, dva účastníci se prý plazili, protože tvrdili, že tak je menší horko. Nakonec závod vyhrála paní Lenka, která si celou dobu v košíku nesla deštník a od začátku do konce na všechny jen mávala.
Vítězka dostala pohár — proutěný, samozřejmě. Jen se do něj nikdo neodvážil nalít vodu, protože hrozilo, že shoří.
A tak skončil legendární běh na 508 metrů. Dodnes se říká, že to byl jediný závod na světě, kde se účastníci v cíli dřív upekli než doběhli.