VOR - Josef Palivec (* 140) Event Cache

Významné osobnosti regionu

Volná série Významné Osobnosti Regionu si klade za cíl připomenout jak známé, tak i částečně zapomenuté významné osobnosti, které se nesmazatelně zapsaly do historie našeho regionu. Inspirací k tomuto počinu byl hlavně seriál ANNO LIBRI, ale nejen ten. Zaměříme se na kulatá a půlkulatá výročí narození či úmrtí těchto osobností.

Pojďte s námi poznávat kulturně-historické zajímavosti našeho regionu.

VOR - Josef Palivec (* 140)

Tento event je dalším z volné série eventů Významné osobnosti regionu a jeho cílem je připomenout 140. výročí narození Josefa Palivce.

Josef Palivec byl československý diplomat, český básník, esejista, překladatel z francouzštiny, španělštiny a angličtiny.

Josef Palivec se narodil 7. října 1886 na Švabíně (dnes součást Zbiroha) vrchnímu kočímu u Colloredo-Mansfeldů Josefu Palivcovi a manželce Marii, rozené Muchové (vzdálené příbuzné Alfonse Muchy) Josefův bratr Václav Palivec byl mecenáš, mezi jiným při příležitosti sňatku Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové (26. srpna 1935) jim věnoval k doživotnímu užívání dům ve Staré Huti u Dobříše – Strž (dnešní Památník Karla Čapka).

Josef Palivec studoval gymnázia v Rokycanech, Plzni a Praze. Od r. 1906 pracoval v redakcích Venkova, plzeňského Dne, berounského týdeníku Kruh aj. Půl roku dělal písaře Jaroslavu Vrchlickému, působil v redakcích novin a časopisů. V roce 1914 byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě v Srbsku, kde byl těžce raněn. Na vinohradském reálném gymnáziu maturoval teprve roku 1918. V r. 1919 vstoupil do rodící se čs. diplomacie a vzápětí byl vyslán do Ženevy, kde se podílel na založení čs. mise u Společnosti národů a současně tamní pobočky ČTK. Od r. 1920 byl na deset let přidělen k vyslanectví v Paříži, kde mj. vedl tiskovou a kulturní agendu, ve francouzských časopisech. Na čs. vyslanectví pečoval o kulturní propagaci ČSR. Po rozvodu svého prvního manželství s francouzskou malířkou Stéphanií Guerzoniovou se roku 1930 stal druhým manželem Heleny Čapkové. V roce 1936 obhájil na Univerzitě Karlově doktorát práv. Počátkem listopadu 1938 byl pověřen vedením zpravodajské sekce MZV. Po likvidaci MZV byl převeden na ministerstvo školství a roku 1943 předčasně penzionován, zároveň se aktivně účastnil protifašistického odboje (skupina ÚVOD). Od ledna do května 1945 vězněn fašisty v pankrácké věznici. V prosinci 1949 zatčen a souzen komunistickou justicí v tzv. procesu se skupinou Milady Horákové. Roku 1951 byl za posílání informací do zahraničí odsouzen k trestu odnětí svobody na 20 let, k peněžitému trestu 50 000 korun, konfiskaci jmění a ztrátě občanských práv. V roce 1954 byl trest snížen na polovinu a byl mu prominut zbytek peněžitého trestu. V roce 1959 byl propuštěn a následně se znovu živil jako překladatel z francouzštiny a psal také poezii. V roce 1969 byl rehabilitován, ale roku 1970 byla rehabilitace zrušena.

Překládal z francouzštiny Paula Valéryho, a také Coleridge a Góngoru a též české básníky do francouzštiny, psal vlastní poezii a prózu.

Zemřel 30. ledna 1975 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech. V roce 1992 byl vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam. Jeho jméno nese městská knihovna ve Zbiroze.