Každý den se něco stane. Něco pěkného, něco škaredého. Něco obyčejného, něco bezvýznamného nebo naopak významného. Třeba tohle.
Průmyslová revoluce přinesla již v první polovině XIX. století nečekaný problém. Nové technologické postupy a modernizace v zemědělství výrazně zjednodušily a zlevnily výrobu alkoholickýh nápojů. Díky lacinému lihu z brambor dosáhlo alkoholizování společnosti dříve netušených rozměrů.[1] Problému se věnovali literáti, církve zahrnuly téma do kázání a dobročinných akcí, vznikaly protialkoholní spolky. Koncem století se problémem začaly zabývat i zemské a státní orgány. Byla provedena rozsáhlá šetření završená podrobnými zprávami.
Roku 1901 proběhl ve Vídni 8. mezinárodní protialkoholní kongres, jemuž poskytlo záštitu rakouské ministerstvo kultu a vyučování. Jedním z vystupujících byl prof. Tomáš G. Masaryk, který mj. řekl:
Jako skeptik přišel jsem na tento kongres. Míval jsem již častěji záchvaty abstinence, v poslední době nepiju už skoro celý rok z důvodů, jež jsem právě uvedl; ale nemohl jsem se rozhodnout, co jest správné, střídmost či abstinence. Ostýchal jsem se poněkud býti abstinentem [veselí v sále]; zde jsem vyslechl argumenty pro a contra a ty učinily na mne rozhodující dojem [potlesk].
-- Masayryk, T. G.: Sociologický význam alkoholismu. Studentské směry, 1901, roč. III, č. 9–10, s. 237–241., via [1]
O desítky let později podal Karlu Čapkovi následující shrnutí:
Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil kořalky; víno jsem píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji; pivo jsem se naučil pít až ve městě. Teprve před svým padesátým rokem jsem poznal, že alkohol není к ničemu dobrému, ale spíš к zlému, a přestal jsem jej pít vůbec. ... Jako president chtěl jsem i své hosty nutit, aby jedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No, dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí; abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit; jak nemírné pití je, stručně řečeno, hloupé.
-- Čapek, K.: Hovory s T.G.Masarykem. Praha 1990. str. 203, via [2]
Každopádně Morava a Brno především předstihlo zbytek českých zemí i v tomto směru. Pod vedením redaktora Rovnosti a poslance Říšské rady za sociální demokraci byl ustaven Spolek abstinentů v Brně, jehož stanovy schválilo 2. dubna 1900 brněnské místodržitelství a již 21. května 1900 se konala v Dělnickém domě v Juliánově ustavující valná hromada, na níž byl Hybeš zvolen předsedou spolku. Účelem spolku bylo
... poučovat o škodných a zhoubných následcích alkoholu, nabádání ku úplné zdrženlivosti a potírání alkoholismu vůbec.
-- Stanovy spolku abstinentů. Blaho lidu, 1905, roč. III, č. 5, s. 41., via [1]
Členové se zavazovali k úplné abstinenci a její porušení bylo důvodem ke zrušení členství. Zřejmě existoval i nějaký "předstupeň" členství, protože podle stanov mohla být ustavena místní skupina tam, kde bylo alespoň 10 členů, z toho nejméně 5 abstinentů.[1]
Sejdeme se v pátek 22. května 2026 v 7.00 na úvodních souřadnicích a podíváme se, jak to před Dělnickým domem ráno po ustavující schůzi spolku abstinentů vypadalo. K dispozici budou pamětní dřevěné mince (pište do logů, o kolik máte zájem) a možná i další vzpomínkové předměty.
Kdo přijde s protialkoholním letákem či transparentem o minimální velikosti A4, může logovat FTF1. Kdo prokáže, že již nejméně rok nepožil alkoholu, může logovat FTF na všech setkáních ze série Rok v Brně, a to i zpětně! Pokud však svoji abstinenci v budoucnu poruší, musí všechna tato FTF smazat!
1 Fictional Team Functivity.
Zdroje
[1] Jiří Janíček: Československý abstinentní svaz v kontextu českého a slovenského abstinentního hnutí 1. poloviny 20. století
[2] Jan Čuřín: Českoslovanský abstinentní svaz v letech 1908 - 1915, diplomová práce, UK Praha 2008
Odkazy a poděkování
Rok v Brně