KARPATSKÝ KOSTELÍK V BESKYDECH
Dřevěný kostelík sv. Prokopa a Barbory stojí v Kunčicích pod Ondřejníkem již téměř sto let. Někomu může připadnout, že je to klasická beskydská dřevěná sakrální stavba, po nahlédnutí dovnitř je ovšem jasné, že tomu tak není. Hlavně vnitřek kostelíka totiž ukazuje dál na východ. Není to sice tak daleko, jak by naznačovalo jeho místní přízvisko "ruský kostelík", ale na Zakarpatskou Ukrajinu. A není tedy původem pravoslavný, ale řeckokatolický. Jak se to stalo? A nepřijde Vám o mnoho starší, než zmiňovaných sto let? Odpovědi na tyto otázky a další zajímavosti z jeho historie se dozvíte níže.
Kostel, původně zasvěcený sv. Archandělu Michaelu, byl postaven na konci 17. století v obci Hliňanec (viz Waypoint, od roku 1959 součást města Čynadijovo) u Mukačeva v tehdejší Habsburské monarchii. První zmínka v záznamech obce je z roku 1735 o jeho opravě. V těsné blízkosti kostela byla v pozdějších letech postavena zděná zvonice, která stojí dodnes, nachází se kolem ní velký hřbitov a na místě je stále možné najít původní obrysy základů kostelíka. Při požáru v roce 1880 kostelu zhořela střecha a jedna věž, které byly opraveny neodpovídajícím stavebním stylem.
V období mezi světovými válkami, kdy oblast patřila k Podkarpatské Rusi a byla tak součástí Československa, přestal kostel obyvatelům prostorově dostačovat a v obci byl postaven větší zděný svatostánek. Dřevěný kostel pak začal rychle chátrat, byl odsvěcen a hrozilo, že podobně jako mnoho jiných v tomto kraji, zanikne.
Zániku stavby se podařilo předejít zásluhou Ing. Eduarda Šebely (1878 – 1952), ředitele Vítkovické báňské a hutní společnosti. Ten měl ve Velkých Kunčicích, jak se tehdy obec jmenovala, letní sídlo (viz Waypoint). A měl také kontakty v Hliňanci, odkud se mu podařilo v roce 1928 kostelík získat, nechat jej rozebrat a vlakem převézt do Kunčic. Poté jej věnoval místnímu okrašlovacímu spolku, jehož byl předsedou.
Rozebrání, opravu zahrnující rekonstrukci střechy a věže dle původních plánů, a opětné sestavení kostela provedla firma stavitele Ing. Vojáčka. Pro stavbu bylo vybráno návrší naproti samotnému Šebelovu sídlu zvané Na humenci. V srpnu 1931 byl znovupostavený kostelík olomouckým biskupem zasvěcen sv. Prokopovi a sv. Barboře, patronům horníků a rolníků, a v prosinci 1937 se v něm uskutečnil svatební obřad Šebelovy dcery Milady s hrabětem Karlem Larischem-Mönnichem. Nyní je kostelík majetkem římskokatolické církve.
Kostel je typická karpatská dřevěná sakrální stavba, tzv. cerekev. Stavební styl odpovídá bojkovskému typu s některými znaky typu lemkovského. Označení typů přitom odpovídá kmenům Bojků a Lemků, kteří společně s Huculy obsadili jižní část ukrajinských Karpat a přilehlé oblasti slovenské a polské. Architektoniky těchto stylů se zde pak často prolínají.
Stavba je z dubového dřeva a dominují jí tři stupňovité věže, každá pro jednu část odpovídající liturgii řeckokatolické církve. Ve svatyni oddělené ikonostasem (dřevěnou zdí s třemi vchody a obrazy svatých) sloužil kněz mši. V prostřední části byl prostor pro ty, kteří již byli pokřtěni a u dveří pro nepokřtěné. Nyní kněz slouží mši za oltářem, čelem k lidu, a dřívější svatyně slouží jako sakristie.
Na ikonostasu jsou ikony v pěti řadách. V nejvyšší je šest ikon s dvojicemi proroků. Druhá je tvořena ikonami Krista Pantokratora a dvanácti apoštolů a ve třetí je výjev Poslední večeře páně s dvanácti ikonami představujícími nejdůležitější křesťanské svátky. Čtvrtou, liturgicky nejdůležitější, tvoří ikony sv. Mikuláše, Bohorodičky Hodegetrie, Krista Pantokratora a sv. Archanděla Michaela, jako původního patrona kostela. Ve spodní pak jsou ikony Abraháma obětujícího syna a Svaté rodiny na útěku do Egypta. Obraz na pravé straně kostela představuje Krista Pantokratora a byl původně na hlavním oltáři. Veškeré ikony jsou psány (ikony totiž slouží podobně jako Písmo svaté a proto se o jejich tvorbě hovoří jako o psaní) na lipovém dřevě technikou vaječné tempery.
Kolem celé lodi kostela vybíhá dřevěný ochoz, s ornamentálně vyřezávanými sloupy a zábradlím, krytý šindelovou střechou.
V roce 1963 byl okolo kostelíka zřízen hřbitov.
O rok později se stavba stala chráněnou kulturní památkou.
Na počátku 80. let se kostelík začal naklánět a ocitl se v havarijním stavu. Díky vynalézavosti místních řemeslníků a s pomocí občanů byl kostelík nadzdvižen, opatřen podezdívkou a byly vyměněny spodní uhnilé trámy.
Na podzim roku 1994 byl odcizen obraz sv. Prokopa a sv. Barbory (autor Karel Špillar, 1893) a velký kříž s ukřižovaným Kristem. O rok později byl ukraden svatostánek. Všechna ukradená díla jsou dodnes nezvěstná.
Mezi lety 2008 a 2010 byla provedena oprava střechy, drobné vnější opravy a dřevo bylo ošetřeno proti dřevokaznému hmyzu.
V letech 2014 až 2015 byl rodinnou firmou Bittner z nedalekého Staříče kompletně zrenovován ikonostas.
Během první republiky byly na území Čech a Moravy převezeny další čtyři dřevěné kostely z Podkarpatské Rusi a jeden z východního Slovenska. Konkrétně do Prahy (v roce 2020 vyhořel a staví se jeho kopie), Hradce Králové, Blanska, Nové Paky a Dobříkova u Vysokého Mýta.
Více o nich zde (Český Rozhlas)
Kostelíku byla věnována v roce 2025 archivovaná multikeš „Rusky kostelik / Russian chapel“ od hráče „svejk-kpo“.
Do interiéru kostela je možné se podívat díky projektu Otevřené chrámy a místním průvodcům.
Zájemci také mohou navštívit bohoslužby konané každou neděli v 10:45.
Pokud se chcete podívat do kostela, ale nechcete nebo nemůžete navštívit prohlídku ani bohoslužbu, zbývá ještě kukátko ve dveřích...
Keš nemá fyzickou schránku. K uznání logu je třeba vyfotit sebe, svou GC přezdívku či osobní předmět u dobře rozpoznatelného kostela. Nebo ještě lépe v něm.
This cache has no physical container. To claim the log, you must take a photo of yourself, your GC nickname, or a personal item at a clearly recognizable church - or, even better, inside it.
Hlavní zdroj a odkaz pro zájemce o další zajímavosti o kostelíku:
Michal Wolf – Ikonostas kostela sv. Prokopa a Barbory (původně sv. Archanděla Michaela) v Kunčicích pod Ondřejníkem, bakalářská diplomová práce, UP Olomouc
Virtual Rewards 5.0 - 2026-2027
This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between February 3, 2026 and February 3, 2027. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards 5.0 on the Geocaching Blog.