První písemná zmínka o Městě Libavá se nachází v latinsky psané listině z roku 1301. Město bylo v majetku olomouckého biskupství. Z roku 1528 pochází první prokázaná zmínka o faře a kostele, který byl dřevěný s dřevěnou věží stojící vedle kostela.
V roce 1581 bylo město osvobozeno od robot. Ze závěru 16. století pocházejí první zmínky o zdejší jednotřídní škole, v níž se učilo na dvě směny. Ta se nacházela vedle fary. Později byla na stejném místě zřízena dvoutřídní škola. Roku 1662 bylo, z důvodu špatného technického stavu původního dřevěného kostela, rozhodnuto o stavbě nového zděného farního kostela Povýšení svatého Kříže, dokončeného roku 1669.
Roku 1731 zachvátily Libavou dva požáry, které zničily více než 50 domů. Proto byla uprostřed dnešního náměstí postavena 24 metrů vysoká městská věž s hodinami (nazývaná Hodinová) s požárním zvonem z roku 1662. Kdokoliv zpozoroval požár, byl povinen na něj zvonit. Kvůli špatnému technickému stavu však byla roku 1898 zbořena. V blízkosti věže se nacházela (nyní již zasypaná) 27 metrů hluboká studna vytesaná do skály. Roku 1817 kostel vyhořel spolu s farou, školou a sedmi domy v jeho blízkosti. Při tomto požáru shořela i dřevěná věž kostela a propadla se klenba kněžiště, přičemž došlo k usmrcení čtyř měšťanů. Téhož roku byl kostel opraven, byla zahájena stavba nové kamenné věže, do níž dvakrát udeřil blesk.
K 1. lednu 1850 se Město Libavá stalo součástí Olomouckého kraje a centrem okresu Libavá. V letech 1850-1851 byla před kostelem postavena nová trojtřídní škola, v níž byl byt pro učitele a jeden pokoj pro jeho dva pomocníky. Budova školy, která byla několikrát přestavovaná, stojí dodnes (stav roku 2012), zatímco parcelu se starou školou koupil farář, který nechal školní budovu zbourat a na místě zřídil sad.
Při dalším požáru z roku 1863 nová škola vyhořela a byla následně znovu vystavěna, přičemž byl byt učitele zrušen, což umožnilo rozšíření školy na pětitřídní. V 19. století se začal v Libavé a jejím okolí rozvíjet textilní průmysl. Nejznámější zdejší továrnou byla od roku 1906 textilka Hallwachs & Sohn, jejímž předchůdcem byla pobočka vídeňské firmy Tannenberger, která roku 1893 vyrobila první metry hedvábných, strojově vyšívaných stuh. Nacházela se v tehdejší Keprtovické (nyní Hranické) ulici. Od roku 1894 působila v Dřemovicích pobočka vídeňské firmy Modenfabrik Jacob Karst, s podobným sortimentem, kterou roku 1913 zakoupili majitelé firmy Hallwachs. Zdejší textilní výrobky byly vyváženy do téměř celé Evropy, Britské Indie i jiných zemí. Od roku 1896 působila v tehdejší Norberčanské (nyní Berounské) ulici pobočka fulnecké firmy Karl Kargl & Söhne, vyrábějící rovněž textilní výrobky.
Roku 1909 přešel soudní okres Město Libavá do nově zřízeného politického okresu Moravský Beroun. Dne 18. září 1910 došlo k otevření nové velké školy s přilehlou tělocvičnou, přičemž starší škola byla upravena pro poštu a v patře došlo ke zřízení kanceláří radnice. S vypuknutím první světové války začaly mít zdejší textilky problémy s odbytem, nedostatkem pracovních sil a dodávkami surovin. Továrna v Keprtovické ulici přerušila se zánikem Rakouska-Uherska kontakty a ztratila zakázky. Nakonec byla na nějaký čas pronajata. Továrna v Dřemovicích přežívala dál. V letech 1921–1922 bylo Město Libavá elektrifikováno.
Po vypuknutí druhé světové války přežívaly oba provozy díky vojenské výrobě. Továrna Karl Kargl & Söhne ukončila kvůli problémům s odbytem během první světové války výrobu a odkoupil ji Karl Dömel, který v ní rozjel výrobu dřevěných hraček. Nakonec kvůli prvorepublikovým problémům s odbytem a potížemi s úřady první republiky ukončil výrobu. V Libavé dále působila též družstevní mlékárna a sladovna, vyvážející výrobky i na západ Čech. Do družstva patřilo 20 okolních obcí s 1200 členy. Dále se na počátku Libavé od Heroltovic nacházela provozovna Spolku pro pěstování lnu. Dále ve městě působila celá řada drobnějších živností a úřadů, jako byl okresní soud, okresní úřad, věznice, četnická stanice, pozemkový a berní úřad. Dále zde působil lékař, zvěrolékař, zubař a lékárna, notář i právník, pět hotelů, pět hospod, pět pekařství, šest krejčovských dílen, šest ševců, šest kovářů, dvě cukrárny, tři nákladní a jeden autobusový dopravce, taxikář atd…
Až do konce druhé světové války se jednalo o téměř čistě německé město. Roku 1930 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) 359 domů s 2113 obyvateli, z nichž 2055 patřilo k německé národnosti, 37 k tehdy prosazované československé národnosti a 4 k židovské národnosti. Po podpisu Mnichovské dohody z konce září 1938 bylo Československo nuceno odstoupit Němci osídlené pohraničí (tzv. Sudety) včetně Města Libavá nacistickému Německu. Město Libavá i nadále zůstalo součástí politického okresu Moravský Beroun, který se však změnil ve Venkovský okres Moravský Beroun (Landkreis Bärn). Tento okres však měl v důsledku Mnichovské dohody odlišnou jižní hranici a byl v rámci Německa začleněn do Sudetoněmeckých území. K 15. dubnu 1939 se pak stal v rámci nově zřízené Říšské župy Sudety součástí vládního obvodu Opava, v němž setrval až do osvobození Československa v květnu 1945. Roku 1944 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) 2193 obyvatel.
Dne 4. května 1945 bylo opevněné Město Libavá několik hodin těžce ostřelováno Rudou armádou, avšak Wehrmacht a vedoucí činitelé NSDAP se i přes naléhání civilního obyvatelstva odmítali vzdát. Osvobozovacích bojů se zúčastnila také tanková brigáda českého majora Janka. Následné těžké boje o město, odehrávající se do 8. května 1945 si vyžádaly 200 mrtvých na obou stranách, značné materiální škody a následně o to horší zacházení vítězů s civilisty. Mnoho Němců bylo zastřeleno, bito a vězněno, ženy byly znásilňovány. Řada Němců raději volila sebevraždu. Po osvobození v čele města byla ustavena místní správní komise, mající za úkol přebírat obecní správu. Do Města Libavá začali přicházet noví obyvatelé neněmecké národnostní příslušnosti. Původní německé obyvatelstvo začalo být ze strany Československa, v rámci odvety za příkoří z doby druhé světové války, všemožně diskriminováno a během roku 1946 byl z Města Libavé proveden jeho odsun do Německa, který započal 14. dubna 1946. Z původních obyvatel zůstaly ve městě tři rodiny ze smíšeného manželství a dále deset rodin z řad odborných pracovníků firmy Hallwachs. Téhož roku bylo rozhodnuto o začlenění obce do plánovaného vojenského výcvikového tábora Město Libavá a bylo naplánováno vysídlení obce. Počátkem roku 1948 mělo Město Libavá 3265 obyvatel. K 1. červenci 1950 byla obec úředně zrušena a začleněna do nově vyhlášeného vojenského újezdu Město Libavá (později přejmenovaného na vojenský újezd Libavá). Po zrušení obce následovalo také vysídlení neněmeckých přistěhovalců a „zlatokopů“, kteří sem postupně přicházeli od roku 1945. Přestože Město Libavá jako sídlo nezanikla, došlo i zde k mnoha demolicím, ve Městě Libavá však devastace probíhala pomaleji a některé stavby jsou alespoň zčásti dochovány. Ve Městě Libavá se zachoval například větrný mlýn.
Na území vojenských újezdů je zakázáno soukromé vlastnictví nemovitého majetku, což se projevuje, navzdory snaze Památkového úřadu v Brně, především na stále pokračujícím chátrání budov. Ze zástavby původního Města Libavá zůstala zachována větší část zástavby vlastního města. Roku 1991 mělo Město Libavá (včetně Dřemovic a Předměstí Libavá) již jen 83 domů a 361 obyvatel. Ke 20. prosinci 2002 bylo území vojenského újezdu přerozděleno na 5 větších katastrálních území.
V letech 2001–2002 někteří senátoři rozvířili dění kolem porušování práva obyvatel na samosprávu – od roku 1950 nebylo Město Libavá (od roku 1993 v rozporu s Ústavou ČR) obcí ani součástí žádné obce. Přestože jim v mnohém bylo dáno za pravdu, protiústavní situace, kdy přes tisíc obyvatel nemělo právo volit svoji místní samosprávu, trvala dál.
Obrat přinesl až duben 2011, kdy tehdejší ministr obrany Alexandr Vondra přišel s plánem optimalizace vojenských újezdů, podle kterého se měl vojenský újezd Libavá do roku 2015 zmenšit asi o 79,15 km⊃2;, tedy necelou čtvrtinu, zejména o okrajové části, které jsou částečně turisticky zpřístupněné.
Nová obec nakonec vznikla k 1. lednu 2016. V souvislosti se zmenšením vojenského újezdu Libavá došlo i k vytvoření nových katastrálních území.
Není známo, že by obec po svém obnovení požádala o obnovení statusu města, na které by měla automatický nárok, pokud by prokázala, že v minulosti městem byla. Navzdory svému názvu, který slovem „Město“ začíná, je tak nyní jen „obyčejnou“ obcí, tedy ani městem, ani městysem.
Památky:
Hansmannův dub
Úvodní souřadnice vás dovedou k Hansmannovu dubu. Jedná se o 450 let starý dub letní, který je ve vlastnictví veřejnoprávního subjektu Města Libavá, Berounská 41, 783 07 Město Libavá. Pro dřevinu je navržen název Hansmannův dub podle Josefa Hansmanna, který bydlel v čísle 134.
Otázka: V blízkosti stromu se nachází elektrický ohradník a u něj značka upozorňují, že ve stádě se nachází ?
- Plemenný býk A=5
- Plemenný beran A=3
- Plemenný hřebec A=4
Kamenný most
Tento historicky cenný silniční most je postavený v historické zástavbě Města Libavá z lomového kamene okolních hor. Most má dva oblouky doplněné mostními opěrami na dřevěných roštech. Historie mostu je nejasná, v roce 1830 je most uváděn jako částečně dřevěný (tj. most měl dřevěný svršek). Doba přestavby na kamenný most není známá, avšak most je kamenný již od 2. poloviny 18. století a mostní svršek tvoří kamenná dlažba.
Doprava na mostě je omezená jen pro vozidla o hmotnosti do 3,5 tun. Na mostě je umístěné kované zábradlí.
Otázka: A právě toto kované zábradlí nás bude zajímat, v zábradlí se nachází kovové oblouky, spočítejte kolik se jich nachází na jedné straně mostu ? B=?
Kostel Povýšení svatého Kříže
První písemná zmínka o dřevěném kostele opevněném kamennou zdí a faře jsou z roku 1528 a další je z roku 1541. Kostel je postaven ze smíšeného zdiva s větším podílem kamene (břidlice). Přípravy na stavbu byly zahájeny po rozhodnutí o zboření dřevěného kostela pro špatný stav v roce 1659. Stavba, podle projektu neznámého mistra z Vyškova a za vedení stavby olomouckého mistra Petra Schüllera, byla zahájena v roce 1662. Ukončení stavby není jednoznačné, předpokládá se buď rok 1666 nebo 1669 (byl vytesán v překladu hlavního vstupu). Stavbu finančně podpořil olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna. V roce 1795 byl kostel opravován a v období 1807–1808 přestavěn. Nové zasvěcení Povýšení svatého Kříže bylo provedeno 24. června 1808 světícím biskupem Aloisem Josefem hrabětem Kolovratem-Krakovským. V roce 1817 požár zničil nejen kostel, ale i sedm budov kolem kostela, faru, školu, dřevěnou věž kostela a v kostele se zřítila klenba kněžiště. Zedničtí mistři Josef Kusý a Antonín Scháfer ještě téhož roku vypracovali plány na obnovení kostela. Kostel byl opravován a zároveň byla postavena kamenná věž. V průběhu oprav kostel ještě asi dvakrát vyhořel, takže opravy se protahovaly až do roku 1837. K opravě finančně přispěl v roce 1833 olomoucký arcibiskup Maria Ferdinand hrabě Chotek.
Po ukončení druhé světové války začal vznikat v prostoru Libavé vojenský prostor. V roce 1950 k 1. červnu byla obec úředně zrušena. Kostel, který přestal sloužit církevním účelům, byl předán vojenskému útvaru 8129 Město Libavá a byl armádou využíván jako sklad. K tomu účelu byl prostor kostela rozdělen na dvě patra dřevěnou konstrukcí na zděných pilířích.
Zanedbávána údržba vedla k chátrání stavby natolik, že v roce 1997 se propadl krov a armáda uvažovala o zbourání kostela. Na záchranu kostela vznikla občanská iniciativa díky ní se kostel podařilo zachránit a získat prostředky na jeho záchranu. V roce 2002 byla zahájena oprava střechy. V roce 2004 kostel přešel do správy Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá a ten v roce 2005 zpřístupnil kostel veřejnosti. V roce 2006 byly zbourány přístavby sakristií. Nová obec Město Libavá vznikla 1. ledna 2016 a kostel Povýšení sv. Kříže byl armádou převeden na město. V roce 2017 byl do věže kostela zavěšen zvon.
Otázka: Spočítejte počet kulatých oken na jižní a severní straně kostela a k tomu přičtěte počet hodinových ciferníků na věži kostela ? C= ?
Větrný mlýn
Je to poslední z 24 větrných mlýnů, které se nacházely na území někdejšího Vojenského výcvikového prostoru Libavá, pozdějšího Vojenského újezdu Libavá, a byly postupně zlikvidovány armádami, které v tomto prostoru působily.
Není přesně známo, kdy byl mlýn postaven. První zmínka o jeho existenci je z roku 1875, kdy se o něm hovoří jako Sidlerově mlýnu. V roce 1930 byl větrný pohon pro případ bezvětří doplněn dieselovým motorem. Další zmínka o mlýnu je ve zprávě památkové ústavu z roku 1955, v níž se konstatovalo, že stavba je zchátralá a vyžaduje opravu.
Stav objektu v roce 1990 byl značně neutěšený – mlýn byl bez střechy, s rozbitými podlahami a stěnami, pokrytými nápisy v azbuce. Poté, kdy byl v roce 1994 mlýn zapsán jako kulturní památka, byly zahájeny jeho opravy v srpnu 1996. Po rekonstrukci, která proběhla v druhé polovině 90. let 20. století, je stav památky hodnocen jako dobrý.
Mlýn, který je ve vlastnictví Armády České republiky a stojí na pozemku obce Město Libavá, spravuje místní okrašlovací spolek Lubavia, který se snaží uvnitř objektu vytvořit regionální muzejní expozici z předmětů, nalezených na území vojenského újezdu.
Otázka: Kolik oken se nachází na budově větrného mlýna ? D=?
Finálka se pak nachází na souřadnicích:
N 49° 43.A (B-4) E 17° 30.(C-3) (Dx9)